Jsem v počtech slabší. Vím to už dlouho. Už ve školce si moje okolí mohlo všimnout jemných náznaků, které předpovídaly, že matematika nebude mou silnou stránkou. V první třídě to celkem šlo, prsty jsem si spočítat uměla. Jenže pak přišly ty prapodivné množiny, nehezké závorky, časem i mučívé zlomky a ve finále slovní úlohy o tom, jak vyjede autobus z bodu A a motorka z bodu B....to už mi učivo matematiky působilo žaludeční obtíže. (Mým rodičům bohužel také – chápu, báli se o mou budoucnost analfabeta)
Ve škole mi tedy počítání příliš nešlo a to jsem ještě neznala důsledky mé neschopnosti v praktickém životě. Vybrala jsem ty nejkatastrofálnější:
1, Neumím vařit ve správném množství. Nedokážu si totiž správně propočítat množství surovin. Věčně vařím pro regiment a nechtěně plním mrazák. (Protože nikdo nechce jíst rajskou čtyři dny v kuse).
2, Mám rezervy i v měření. Kdysi po mě rodiče chtěli, abych změřila jednu místnost v domě, protože navštívili obchod s koberci a neznali správné míry. Nevím, jak se mi to podařilo, ale výsledný koberec byl o metr delší a na šířku zase necelý metr scházel. (Rodiče byli hodně naštvaní a nepomohla ani moje spontánní výmluva, že jsem měla kocovinu a že přece ví, že jsem v počtech byla vždycky slabá). Nakonec na tom vydělal brácha, koberec putoval do jeho malého studentského bytečku. (Co by člověk neudělal z čisté sourozenecké lásky!)
3, Mám menší problémy, když mi vrací drobné na pokladně – nejsem schopná si vrácené peníze rychle zkontrolovat. Když se k tomu přidružila má nemožnost sebrat kovové mince z pultu kvůli gelovým nehtům, uvažovala jsem, že se nechám odbarvit na blond, abych zapadla (gelové nehty jsem nakonec zrušila, tak je to o něco lepší).
4, Při nákupech vzniká další problém. Nedokážu správně spočítat kolik čeho koupit. Pečivo často nestačí a já pak v noci narychlo peču chleba, s jogurty to zase vždycky přeženu a jsem pak nucená jíst dva až tři denně, neb je mi líto je vyhodit.
5, Komplikace nastávají i při pití vína. Při čtvrté skleničce si stále myslím, že popíjím teprve druhou. (Ještě, že kojím a starost tohoto typu zcela odpadá.)
6,Když jedu nakupovat s miminkem a dvouletou holčičkou, naivně počítám s tím, že mi ve dveřích dají spolunakupující přednost a že u pokladny budou mít pochopení, když mi skládání zboží do tašek trvá o něco déle. Vždycky se přepočítám. U dveří čekám několik dlouhých minut , než proud „šopujících“ trochu prořídne a u pokladny mě paní v důchodovém věku zabíjí pohledem (a pak že trpělivost je ctností dříve narozených).
7, Špatně volím priority neb si ledacos neumím spočítat. Už na základce jsem sbírala list břízy místo hluchavky a na vysněného barbínovského koně jsem si nedokázala vydělat. (Ještě, že se člověk mohl spolehnout na Ježíška.)
8, Neustále chodím do supermarketu s tím, že bude stačit nákup za 1000Kč a nevím proč, ale vždycky utratím minimálně o pětistovku víc (A bum....za týden stejně musím jet na další nákup.)
9, Špatně jsem spočítala i své plodné dny. Postup byl správný, ale chybička se holt vloudila. Té chybičce dnes říkáme Nela a je asi jediným pozitivním důsledkem mé neschopnosti počítat.
10, Kdysi dávno jsem věřila, že až dokončím střední školu, už nikdy nebudu muset počítat. Je to přesně naopak, život mě naučil, že počítat se musí naprosto se vším. A tak počítám s nejhorším a tajně doufám v nejlepší..........
