Zahalit!
Omylem jsem byla vtlačena na kostelní mši. Na nedělní mše chodíme běžně, leč pokaždé patřičně oděni. Dneska jsem návštěvu svatostánku opravdu v plánu neměla. Syn končil jakousi akci se skautem. Po každém takovém návratu na mě mluví divným jazykem jako alpenstok, kápo, adžeší a tak. V pětattřicetistupňovém pařáku jsem mu šla naproti s tím, že si spolu cestou domů zaskočíme k našemu zmrzlináři. Zase zdražil o dvacet centů! I kdyby o pade, stejně si dám svou oblíbenou. Fíkové nelze odolat, stejně jako oříškové s kusy lískových oříšků. Chřastím drobnými v kapse a lije ze mě jako ze zpoceného maratonce.
Skupina skautů jde jako jeden muž. Ovšem ne ke mně, ale přímo do kostela, na mši. Lepší počkat na syna při mši uvnitř kostela než umřít vedrem jako rozteklá fíková v ostrých paprscích slunce. V tu chvíli mě vůbec netrkne můj nevhodný ohoz.
Před oltářem jásající mladík s kytarou ukazuje, aby se rodiče všech skautů povinně posadili dopředu. Jdou rádi. Pro mě však není úniku. Jsem vtlačena davem kamsi na kraj kostelní lavice přímo pod vyřezávanou kazatelnu. Stejně na ni nikdo nechodí, kněz většinou káže s mikrofonem před oltářem.
Pokud je šňůra mikrofonu dostatečně dlouhá, chodí mezi lavicemi, to je ta horší varianta. Většinou totiž pokládá kontrolní záludné otázky z právě přečteného evangelia. Nerozumím úplně všemu, a tudíž pokaždé odpovídám z cesty. Kněží si pak zcela jistě myslí, že mám nedělní propustku z ústavu, a dají mi raději pokoj. Naštěstí v tomto kostele má mikrofon krátkou šňůru, akorát tak na oltář a ani o metr dál. Asi v tom má prsty nějaký rozumný věřící.
Kostelní baby za mnou začínají pomlaskávat. Nevím zprvu proč. Když slyším slovo odhalená, rozhlížím se okolo po nějaké polonahé necudě.
Jedinou necudou jsem totiž já. Vstoupila jsem do svatostánku v tílku s úzkými špagetovými ramínky!
Chyba, velká chyba. Rozprostřené vlasy mi nahá ramena přikryjí částečně. Vzhled povětrné ženské si už nenapravím. K nahým ramenům jsem nyní navíc rozcuchaná!
Krčím se pod vyřezávanou kazatelnou a tvářím se též vyřezaně a svatě. Marná snaha. Po mši mě sněm kostelních bab rovnou odpráskne někde za farou!
Do italských kostelů je zakázáno chodit ve špagetových ramínkách s odhalenými rameny. Nesmí se ani v minisukni, končící těsně pod zadkem (tohle mi tedy opravdu nehrozí). Tato pravidla si nikdo z místních nedovolí porušit. Ne ze strachu, ale z respektu k již danému a dlouhými lety prověřenému.
Jak je nepřípustné vstoupit do kostela s odhalenými rameny, totéž platí i v místních školách. První stupeň je schován pod černými lehkými zástěrkami, které by v létě měly chladit a v zimě hřát, ale často to bývá naopak. Druhý stupeň, scuola media,a střední školy - gymnázia, licea (po italsku s měkkým I, jinak po česku samozřejmě lycea) mají svá pravidla ještě přísnější než kostelní. Kromě špagetových ramínek se zákaz týká i odhalených pupíků, koukajících slipů zpod padajích džín, kraťasů nad kolena, resp.pod zadek. Nic nad kolena, ani sukně, ani kraťasy.
Je to takové... svazující, připadá mi. Omezující! Jenomže nikomu to tady nevadí. Jednoduše a bezezbytku respektují pravidla. Všichni. Holka si vezme špageťáky s mini někde ven na louku, do města či kamkoliv jinam. Ale do školy - nikdy! Mé děti mi shodně říkají, že by je ani nenapadlo jít do školy nevhodně oblečené. “A proč, mami, když se to nesmí, tak to tak je!”
Ačkoliv mě záškodnicky občas napadá, že je potřeba čas od času pravidla porušit a pročistit vzduch, dělám to čím dál méně. Nějak jsem načichla zdejším respektováním toho, co funguje. Tak proč to měnit!
Respektuju to, co je dáno. Vajíčka na hniličku vařím čtyři minuty, špagety číslo pět devět a půl. Do kostela jen se zakrytými rameny. A tak dál.
Kromě dneška.
Zoufale se rozhlížím po dlouhé lavici a hledám zapomenutý šátek nějaké sklerotické bábrlinky z včerejší mše. Kus čehokoliv, co zakryje má ramena, a zavře pusu pohoršeným kostelním klepnám.
V lavici leží pár zpěvníků. A taky barevně vytištěné týdenní dvojlisty (přeložená A4) se seznamy kostelních akcí a mší. Jsou barevné skoro jak má špagetová ramínka.
Mám to. Vmžiku čmajznu dva kousky, jeden rozložený šoupnu pod levé ramínko, druhý pod pravé.
Akorát se nesmím ani pohnout, neb šustím jako kukuřičné šustí.
Sněm kostelních bab za mnou úžasem zmlkne... až do konce předlouhé mše. Bodejť by ne.
Z necudné Marty se stala Marta skorosvatá...
Písmenka z kostelního programu se mi totiž, bohužel, opravdu důkladně obtiskla na má zpocená ramena.
I s barevnými obrázky Krista a s daty všech místních pohřbů...
Marta Kučíková
Peněžní loudilka
“Možná je mám v podprsence... nemám... kde teda jsou?” objede si jemná slečna rukou obě prsa s cílem nahmatat dvě tvrdá kolečka. Tedy dvě kolečka padesáticentových mincí
Marta Kučíková
Fronta jako před Tuzexem
Milí a drazí přátelé i nepřátelé (kteří mě posouváte zase trošku dál, což je taky fajn motor) - toto není můj klasický blog o životě zdejších italských domorodců, ale obrovské poděkování vám všem.
Marta Kučíková
No... a co?
“Mami?!!!” vyhrkly zděšeně děti, jednohlasně i s mým mužem. Zrovna jsem prý naší staré italské známé Marcelce nadšeně sdělila, že si též přeji, aby vbrzku natáhla bačkory.
Marta Kučíková
Zezadu
“Dvacet čtyři tisíc polibků pro tebe, miláčku, amore” zazpívá místo pozdravu silný mužský hlas. Žádné jeho amore fakt nejsem. Píseň o pusinkách se line i z rádia Birikina s hity šedesátek. Ještě že mě frajer zdraví zezadu.
Marta Kučíková
Přece nikdy není pozdě...
“Víš, čím je vaše česká země nejznámější? “ zkoušel mě na kase Mauro, italský osmdesátník, všetečka a chytrý chlap. Hokej ani Jágra tady neznají, pivo pijí raději německé, politický marast je všude stejný. Snad krásnými ženami?
Další články autora |
Studentky rozrušila přednáška psycholožky, tři dívky skončily v nemocnici
Na kutnohorské střední škole zasahovali záchranáři kvůli skupině rozrušených studentek. Dívky...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Zemřel bývalý místopředseda ODS Miroslav Macek. Bylo mu 79 let
Ve věku 79 let zemřel bývalý místopředseda ODS a federální vlády Miroslav Macek, bylo mu 79 let. O...
Moskva se chlubí kořistí z Ukrajiny: Abramsy, Leopardy i českým BVP
V Moskvě ve středu začala výstava západní vojenské techniky, kterou používá ukrajinská armáda a...
Nová odhalení z fakulty: studenti viděli vraha dřív, policie byla v budově víckrát
Premium Masový vrah David K., který v prosinci při střelbě na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v...
Na důchodce zaklekli, chalífát neřeší. Němce děsí mdlé reakce jejich politiků
Premium Snímky stovek radikálních islamistů demonstrujících v ulicích severoněmeckého Hamburku, kteří...
Na jednání o míru nepřijdeme, vzkázali Rusové. Švýcaři je ani nezvali
Švýcarsko iniciuje vlastní mírovou konferenci o Ukrajině. S pozváním Ruska na setkání, které se má...
Pavel zkritizoval všechny. Nefér jsou Babišova slova i kampaň SPOLU, míní
Kampaň, která dělá z hnutí ANO zastánce ruských zájmů, je podle prezidenta Petra Pavla stejně nefér...
10 nejčastějších podvodů na internetu: Dokážete ochránit sebe i svou rodinu?
V digitální éře, kde technologie proniká do všech aspektů našich životů, se také zvyšuje riziko podvodů. Od falešných e-mailů a inzerátů až po...
- Počet článků 91
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 8560x
- Italské jednohubky (2017 - Mladá fronta)
- Italské dvojhubky (2018 - Mladá fronta)
- Po italsku do hubky (2019 - Mladá fronta)
- Z mého severoitalského deníku (2020 - Ikar).
- Italské trojhubky (2021 - Ikar)
- Italské mentolky (2023 - Ikar)
Tímto vám všem, kteří jste mě četli a čtete, opravdu ze srdce děkuji, protože vy za to můžete. GRAZIE!!!!
Mějte veselé a láskyplné dny. Vaše Marta
kontakt: marta.kucikova@gmail.com