„Havel na Hrad!“ a horizonty naší paměti

Vzpomínáte? Skandovali jste? Byli jste na náměstích s těmi, co skandovali? Nebyli jste sice na náměstí, ale nebyli jste proti (vždyť ty rudé papaláše bylo už načase vyměnit)? Co o tom myslíte teď?

Narodni trida 1989v.kucik

Že to je už dávno? Že to byla tenkrát taková „ta porevoluční doba"? Je to namáhavé vcítit se znovu do té doby a způsobu tehdejšího našeho uvažování? Do způsobu tehdejšího našeho vnímání? Je to únavné? Nudné? Říkáte - ale jděte... pojďme raději myslet na něco současného, než se patlat v tak dávných pocitech...?

Horizont současného, jak jej vnímá běžný člověk, je zhruba 4-7 let. V tomto horizontu má vcelku stejný pohled na svět, názory, rozumí své době i sám sobě. Ne náhodou jsou politické mandáty přibližně stejně dlouhé. Kdyby byly delší, pomalu bychom si už nevybavovali ten pocit, kvůli kterému jsme daného politika volili. Přestávali bychom pomalu rozumět vlastní volbě.

Příručky uvádějí, že po 7 letech začínají první větší krize v manželství. Jakoby byla potřeba znovu obnovit vztah s člověkem, který je už odlišný od toho, kterého jsme si před lety brali.

Do 7 let se také obmění i všechny buňky v lidském těle (snad kromě některých synapsí v mozku). Dá se říci, že před sedmi lety - to jsem nebyl já - to byl jiný člověk. A za 7 let to bude zase někdo jiný. Zůstává genetická informace. A vzpomínky. Které blednou.

Vzpomenete ještě na myšlenky, které před 20 lety naplňovaly většinu z nás? Které nám připadaly tak samozřejmé a normální?

• 
  Tehdy: Zpátky do Evropy! Tam historicky patříme. Nepatříme k Rusku!

• Dnes: Pryč s byrokratickou EU! Brusel nám nebude nic diktovat! Národní suverenita...

• Tehdy: Ekonomika bez přívlastků! Žádné třetí cesty.

• Dnes: Proti krizi musí vláda bojovat! - regulace, sanace, pobídky, ochrany, sociální jistoty!

• Tehdy: Integrace do euroatlantických struktur! Titulní strana MF DNES odpočítávala palcovými titulky dny ke vstupu do NATO

• Dnes: NE základnám! Ne RADARU! Stop americkému vměšování ve světě (Irák, Irán, Sev. Korea...)! Stáhněte naše vojáky z misí!

• Tehdy: Svět je stále menší! Lidé mají k sobě blíž, musí žít spolu. Kultury se mohou obohacovat. Budoucnost je multikulturní!

• Dnes: Cizinci - táhněte domů. Toto je naše země. Čechy Čechům, Evropa bílým!

• Tehdy: Havel na HRAD! Morální vůdce boje proti komunismu. Svědomí národa. 

• Dnes: Vyžeňte „pravdoláskovce" z politiky"! Intrikáni!

•  Tehdy: Klaus! Skutečný ekonom. Nastartuje ekonomiku správným směrem!

• Dnes: „Ješitný stařík" z Hradu nám dělá ostudu v Evropě

Který řádek vám připadá bližší? Horní? Spodní? Že ten horní - to nám nutili ONI, my jsme vždy byli pro ten spodní? Opravdu...?

Současnosti nemůžeme porozumět, pokud nerozumíme minulosti. Současnost - to jsou jen prázdné informace. Čísla. Jména. Teprve vztah k minulosti jim dává smysl. Umožňuje je uchopit

Příklad: Otázka současnosti - máme se  přidat k západním zemím, zůstat sami v izolaci nebo k východním zemím pod vedením Ruska?

Pokud hypoteticky vygumujeme historii, nevíme, jak s otázkou naložit. Můžeme znát data HDP, počty armád, skladbu obyvatel, nerostů, množství lesů nebo cirkusových manéží, ale bez znalosti historie nevíme, jak jim správně rozumět. Nevyčteme z nich odpověď na naši otázku.

Teprve pohled zpět - tisíciletá historie po boku latinské Evropy, zkušenost s reálností ideje českého ostrova nezávislosti uprostřed mocných nebo s laskavostí Ruského impéria - nám dají návod jak ve složité současnosti číst a jak dokonce spatřit nejasné obrysy budoucnosti.

Proto je tak užitečné se „hrabat" v minulosti.

A čím hlouběji do historie zapadáme, tím více se lidský pohled na svět od toho dnešního mění. Co je nám nepochopitelné, jim bylo normální a naopak. Přitom to jsou naši předkové. Jsme jimi tvarováni jako hlína, aniž si to uvědomujeme, jsme jejich pokračovatelé. Genetickým mostem je k nim připoutána každá naše pomíjivá buňka. Jsme stejní. A přitom jim nerozumíme.

Hledáme civilizace ve vesmíru a nejsme schopni porozumět civilizacím, ze kterých jsme před pár generacemi vzešli. Jak mohli jít do tak hloupých válek? Jak mohli tak slepě věřit? Jak mohli tak upalovat? Jak se mohli nechat tak ovládat? Jak mohli ...? Nerozumíme jim.

A možná ani sami sobě. Těm cizincům, kteří se co sedm let rodí a umírají v našem těle a co se nadchnou pro věci, které si teď tak těžko vybavujeme... Třeba proč jsme volali „Havel na Hrad..." s takovým nadšením a samozřejmostí...