Pokud dnes mluví mnozí z politiků o šoku a zármutku, nejsou to tentokrát prázdná slova. Svoje vlastní pocity bych vyjádřil stejně.
President Lech Kaczynski byl z toho druhu politiků, u nichž bychom si mohli gratulovat, kdybychom je měli. Byl to muž zásad, které si přinesl z dob hlubokého komunismu a které neměnil až do dnešního rána, kdy tragicky zahynul. Uměl je prosadit do života a uměl zajistit, aby těmto zásadám naslouchali i mocní tohoto světa. Německo, USA a především Rusko, kterému neustoupil a jehož hrozeb se nebál.
O to mrazivější je symbolika okolností, za kterých se tragédie udála. Katyň znamená pro Poláky stonásobné Lidice. Nejen počtem lidí, ale tím, že tisíce katyňských mrtvých kromě toho, že byly nevinnými oběťmi, byly zároveň skutečnou elitou polského národa, kterou vyvraždil cynický kalkul ruských komunistů.
Poláci měli vždy pohnuté dějiny a byli zkoušeni v minulosti tak, že si to my, Češi, často díky štěstěně vlastního osudu neumíme představit. Vzpomínám na povzdech jednoho z nich, když viděl protektorátní leták se jmény 5 popravených. „Kdyby měli u nás Němci za každých pět zabitých Poláků tisknout leták, asi by jim v celé Říši nestačil papír...“
Nutno připomenout, že nezahynul jen president, ale i jeho žena a mnoho předních politiků a špičky polské armády. Nejsem příznivcem žádných konspirací, nicméně temná symbolika této souhry náhod dává oběma událostem ostřejší barvy. Mezi Poláky mám mnoho přátel, znám jejich mentalitu i historii, tím celá tragédie pro mě dostává i osobní nádech. Je těžké ji vyjádřit a vyhnout se patetickým frázím.
Člověk má mnoho tváří, mnoho identit. V jedné situaci je úzkoprsý pedant, v jiné nezávislý rebel. Jednou pesimistický pochybovač, podruhé optimistický nadšenec.
Mám pocit, že díky těmto smutným okolnostem, víc než čímkoliv jiným, dnes budu Polákem...
