Ani komunisté nemohli zcela vygumovat staleté svátky. I když tak chtěli...! Snažili se tedy změnit alespoň jejich smysl - Velikonoce místo svátkem zmrtvýchvstalého Krista byly svými kuřátky a vajíčky jakousi oslavou jara a probouzející se přírody. A Vánoce... ty zpropadené Vánoce, které dýchaly staletou křesťanskou symboliku každým pórem, alespoň posunuli do roviny oslav rodinné pospolitosti, vyjádřené rozdáváním dárků.
Z velké míry byli úspěšní… pro většinu národa se s Vánocemi intuitivně spojí spíše kapr, cukroví, stromeček a dárky, tj. věci, které s jejich smyslem nemají skoro nic společného, než tajemná noc, ve které přijde Bůh do našeho světa v podobě malého dítěte…
Z části úspěšní nebyli… jeden ze dvou největších křesťanských svátků přetrval. Má v sobě něco, co přesahuje lidské snažení a tak trochu i chápání – a tak i zatvrzelý ateista většinou cítí, že Vánoce nesou s sebou něco magického, výjimečného…
Zatímco Velikonoce jsou dospěle vážné, Vánoce jsou dětsky čisté, hravé a nějak zázračné, jako to malé dítě, které je jejich středem. A snad právě toto zachránilo pramínek vánočního poselství přes věky, přes umělé stanovení jeho data, přes pokusy o vymazání jeho skutečného významu, přes obrovskou komercionalizaci a materielní stres a přes další případná protivenství, která v budoucnosti přijdou…
Možno říci – co je mi do křesťanství – to ať si řeší ti pánbíčkáři, pro mě jsou Vánoce salát, kapr, dárky, a hlavně rodina pospolu – co je na tom špatného?
Nic. Je to jen jako jít na svatbu kvůli cukroví a podívané, jak „ta ženská v závoji líbne toho vedle sebe“, aniž by bylo jasno, o co tam vůbec jde. Hlavně, že jsme pohromadě a je veselo…
Pro toho, kdo svatbu chápe především jako trvalé spojení osudů dvou lidí a veselí okolo jako sice příjemnou, ale nijak zvlášť důležitou vnější ozdobu, jsou Vánoce dětsky vzrušujícím tajemstvím. Momentem, kdy se nekonečný Bůh stal velmi konečným a jako člověk se narodil mezi nás. Bez tohoto poselství by se Vánoce zploštily na pouhý narozeninový večírek.
Pro toho, pro koho je svatba jen příležitostí k bezvadné pitce, aniž by si lámal hlavu nad jejím pravým smyslem, mohou být Vánoce svátkem, kdy se jeho sny a naděje – jakkoli přízemní - zázračně zhmotní a vstoupí do jeho světa. Třeba jako dárky. Nebo jako příjemná blízkost rodiny. Nebo jako odlesk hvězdy, kterou si sice pro její neuchopitelnost neuvědomuje, ale v hloubi srdce ji cítí.
Protože i jeho srdce je pro to tajemství stvořeno. Protože i jeho srdce – stejně jako všechna jiná srdce – je ve své nedokonalosti v podstatě dobré.
Natolik dobré, že i Nekonečné moci stálo za to se pro něj vzdát své nekonečnosti a o hluboké vánoční noci přijít bezbranně mezi nás.
Požehnané a radostné Vánoce!
