Upřímně řečeno vůbec nechápu, proč se romské organizace tak durdí proti poslednímu údajně „anticigánskému“ výroku Jiřího Čunka. Není žádnou ostudou odlišně se historicky vyvíjejících etnik a národů nevejít do různých listin ať už kolonizujících či hostitelských majorit
Je to tak rok a půl, co mě jedna nejmenovaná romská organizace vyslala do Vsetína. Přijela jsem zpět s jiným názorem než organizace očekávala. Ke cti organizace musím říct, že reportáž upravila přes mé očekávání minimálně a stále se mnou spolupracuje, ačkoli moje názory na kontejnery a spol. pramálo sdílí. Doufám, že tato organizace je jednou z těch, které požádaly Čunka o setkání.
Kromě romských komunit se zabývám jinými, nemajoritními, řekněme domorodými etniky, protože mám je, jejich kulturu a rodové či kmenové společenství v úctě. Jezdím do zemí, kde ještě mohu dýchat vztahy utvářené na základě tradic a sepjetím s přírodou. Chápu ale, že by se těžko tato společenstva vešla do našich „demokracií“, tedy pod střechu euro-severoamerických principů.
V téměř všech mnou navštívených zemí rostou kromě silnic přivážejících na základě volného obchodu cetky, sladké moky a levné /tamní zemědělství likvidující/ potraviny i nové školy. Potřebují ty školy domorodci? Ano i ne. Potřebují je ne kvůli sobě, kvůli zachování své kultury a sociálních struktur, potřebují je, aby se vešli do té naší „civilizace“. Vlastně je nepotřebují oni, potřebuje je zmíněná civilizační majorita.
Dokonce si myslím, že to ta naše civilizovaná majorita „myslí dobře“. Nejde jen o bosé nohy, které je možno „bíle“ přeložit jako nedostatek peněz na boty, jde o fakticky vzrůstající chudobu a naš strach z ní. Konkurence na základě volného obchodu a zabírání půdy má totiž za následek devastací lidí, kteří končí na smetištích či v bordelech a kriminálech. Nebudu rozvádět, čí je vina. Raději.
Kacířsky si dovoluji tvrdit, že za rozpad kmenových struktur mohou kromě jiného hlavně školy. Je opravdu iluzorní si myslet, že vzdělaná indiánka se vrátí do hliněné chajdy, navleče na sebe kroj a děti a začne poslušně obdělávat políčka. To je věc k zamyšlení.
To ovšem není pozice našich Romů. Ti jsou na půli cestě, lépe řečeno ve vzduchoprázdnu. Nejsou již ani ve vztazích přísně kmenových, nejsou ale ani etablovaní v majoritní společnosti. Cesta zpět je nemožná a opravdu by odporovala té Listině. Na druhou stanu opravdu většina Romů nesdílí majoritní hodnoty.
Majorita deklaruje jako jednu z nejvyšších hodnot vzdělání. Je to ovšem zároveň něco jako diktát pro celou společnost. Pětka z něj znamená vyřazení z trhu práce a naopak vstup na pozici nezaměstnaných a živených sociálními dávkami /čti penězi daňových poplatníků/. Jedničkáře - ale dokonce víc trojkaře – ti pětkaři pěkně štvou.
Pokud jsou občané ve státě bohatí, nějakého dotovaného občana svými penězi přežijí. Pokud- ač pracují -a peněz mají přesto málo, jsou ti dotovaní snadnou domnělou příčinou jejich nedobrého stavu. Pokud navíc chudnou –a to již u nás s nových rokem odstartováno – je to přímo směr k nenávisti. To samozřejmě nahrává – v případě Romů – nacionalistickým a proticigánským skupinám.
Mám silný pocit, že je nejvyšší čas přestat se slovíčkařením, uraženeckými postoji, mediálními či soudními přestřelkami. Je potřeba věci řešit. Společně. Nerozumím slovu populista v případě, že takto nazvaný člověk má vizi, jak věc řešit. Dokonce je schopen obstarat i peníze /ovšem z EU, nikoli opět z daní/.
Pokud romští aktivisté – a ti by to měli vědět – prý žádné rodové a klanové struktury u Romů už neexistují, není co řešit. Romové o ně nemohou přijít.
Bylo by rozhodně dobré, přestat dávat peníze na různé festivaly a tanečky. Tradiční romská kultura nepatří stejně do koncertních sálů. Nemělo by se významně finančně podporovat vzdělání pouze jednotlivců. Ti etnikum nespasí a vesměs ani nechtějí. Je to asi odvážné, ale přesto se odvážím: Jiří Čunek není asi spasitelem, ale „jeho“ vsetínské kontejnery fungují, je tam pořádek a na poměry romské komunity pohoda. A to je určitě dobré znamení. .....Jo, a navíc: některé rodiny se vrátily nazpět do centra. Takže nelhal. Tak o co vlastně jde?
