Dnes padlo pár kamenů na náš autobus projíždějící Kosovem. Albánci nebo Srbové? Kameny si jistě autobus nezasloužil, ale část naší vlády možná ano. Alespoň těch slovních. Způsob, jakým jsme uznali Kosovo, je naprosto zbabělý a hnusný.
Kosovska Mitrovicaautorka
Uznat Kosovo v únoru bylo statečnější než nyní. Jenže my, tedy vládní modrý pták a jeho zelené křoví, jsme si pěkně počkali, abychom Srby moc nenaštvali. V tomto případě se však modrý pták malinko v tom křoví ukryl. Karel Schwarzenberg se Sašou Vondrou si vymysleli k tomu odkladu lišáckou báchorku. Prý se počká na srbské volby. Proč? Co s tím měly co dělat volby? Obě dvě politické skupiny, jak demokrati Borise Tadiče, tak nacionalisté přece tvrdily a tvrdí, že Kosovo pokládají za součást Srbska a na odtržení nepřistoupí.
Jediný důvod „našeho“ chování vidím právě ve snaze nebýt příliš viditelní a pěkně potichoučku to vše svést na ty druhé: „Když oni to uznali, nám nic jiného nezbývá…“ Ale tyhle „švarcvondrovky“ o váhání vzhledem k našim údajným blízkým vztahům k Srbům považuji za normální kecy. Kromě jiného byl Saša Vondra naším velvyslancem v USA právě v době bombardování v roce 1999. Tak, jak to číst jinak?
Je po volbách, de facto dopadly fifty fifty, ale my jsme Kosovo uznaly. Docela by mě zajímalo, co je za tím.
Před třemi nedělemi mi na Kosovu srbský president a lídr Demokratické strany Boris Tadič řekl, že má s mnohými našimi politiky velké potíže. Nemyslím, že by to byl takový padouch, aby tiše nutil naše politiky k uznání Kosova… a lhal tak svým lidem. A opoziční nacionalisté postavili svoji volební kampaň právě na zachování Kosova coby součást Srbska.
Je naprosto jasné, že existuje nějaký důvod, proč jsme se nyní zdánlivě zbytečně přitulili k pouhým čtyřem desítkám států na světě, které uznaly Kosovo. První odůvodnění /kromě toho, že jsme údajně museli?!/ jsou prý jisté ekonomické zájmy v Kosovu. Ale i ty plavou na vodě. Redaktoři zpráv a komentátoři na Kosovu však našli vlastně jen nějaký lignit – což je hodně nekvalitní palivo – a zájem o stavbu elektrárny. Že by zase nějaké zajímavé techtlemechtle stát plus ČEZ? A jen tam bokem: Proč bychom elektrárnu nemohli postavit v Srbsku?
Co se týče tamních elektráren vůbec, věc je o to absurdnější, že jsme se podíleli na zničení těch předchozích díky Havlově souhlasu s „humanitárním bombardováním“. Kromě Havla má na tom zásluhu právě Vondra.
Jak v Srbsku, tak na Kosovu v mnohých lokalitách opravdu selhává elektrická síť. Ale my jsme se rozhodli pro Kosovo, čti pro Albánce. Proč?
Rozhodně to není nějaký sentiment vůči kdysi údajně diskriminovanému obyvatelstvu. Pokud ano, je to fatální chyba a neznalost historie a propad americké blamáži. Aniž bych následnou charakteristikou Albánce apriori odsoudila, faktem je, že mají velkou schopnost nacházet prostor pro mafiánské aktivity, jsou jedněmi z nejlepších podnikatelů na trhu s drogami, bílým masem… atd…
Samotní kosovští Albánci jsou hrdi na svoje průniky do politických struktur ve světě. Před zmíněnými třemi nedělemi mi jistý kosovský Albánec řekl, že je otázkou, kdo je pánem situace, jestli mafie kosovských Albánců či Bílý dům. Bylo to možná přehnaná pýcha, ale on ještě dodal že: „Bůh sedí v Americe“.
Jisté je, že Albánci i Američané umí počítat. Chystá se například ropovod firmy Dicka Cheynyho Halliburton Energy právě přes Kosovo. A to už je slušný byznys. A ropa jede.
Uznáním Kosova jsme se připojili k následnému odstěhování – už tak dosti sociálně zdevastovanému - zbytku srbského obyvatelstva z Kosova.
Srbům k návratu do svých - byť spálených - domů téměř nikdo nepomohl. Albánci se stěhovali zpět za pomoci „spřátelených“ armád a všech možných humanitárek. A nejen to. Dodnes jak USA, tak EU sype do regionu miliardy. Jsou ovšem pro Albánce. Ale rozhodně ne kvůli jejich krásným očím, ale díky výhodné strategické poloye. Srby se snažím držet na vodě pouze Bělehrad, který na tom také není slavně.V případě dalšího mezinárodního souhlasu se samostatností, budou tamní Srbové nuceni opustit Kosovo, protože je nikdo nezaměstná a přijdou i o pomoc z Bělehradu.
Kolem „rodinného stříbra“ srbské historie – klášterů na Kosovu – těch, které doposud Albánci nezničili- rostou nové obrovské zdi s ostnatým drátem. Kolem nich vznikají zábavní parky, takže v klášterech zní disko. Pro Srby tato svatá místa bude něco jako ukradený zlatý poklad někde v Americe. Teď budu trochu patetická: jedná se ale o zlato duchovní, což je daleko víc než nějaká zlatá cihla.
Je jasné, že se tyto myšlenky zmíněním politikům naprosto vyhnuly. Skrývat se někde ve stínu, neschopnost mít vlastní názor, pořád někomu přikyvovat se nám už mnohokrát vymstilo. Nejsme žádné holubičí povahy, jsme prostě jen srabi a prodejné podrazácké děvky.
Za čtrnáct dní jedu do Srbska a na Kosovo. Jak budu vysvětlovat, že 85% našich lidí je proti uznání? Zatím nevím, ale budu se hrozně stydět.
Pozn.: Podrazem od zmíněných ministrů vůči lidoveckým kolegům ve vládě považuji zařazení bodu Kosova na poslední chvíli. Že by na to zapomněli? Nebo měli obavu, že by se na mohli lidovci připravit?
Dále: Zahraniční sekce SZ měla na Kosovo zcela jiný názor, který –jak už je zvykem – ministři za tuto stranu vůbec nerespektují.
