Chtěla jsem napsat svůj vlastní komentář k reformě veřejných financí versus Romové. Abych nebyla za blba, přesný termín veřejných financí jsem si chtěla vyhledat na internetu. Nezjistila jsem, co přesně to je, ale dozvěděla jsem se, že se „ta věc“ studuje několik let na ekonomických fakultách. Inu, „nalistovala“ jsem ministerstva a strany. Vím opět houby. Jen jsem chvíli počítala. Například Romové mohou být v klidu...
Předpokládejme tedy, že reforma by měla něco změnit k lepšímu. K lepšímu pro koho? Jedna politická banda říká, že pro všechny, jiná, že jen pro ty nejbohatší, někdo mluví o ekonomickém růstu, jiný o nějakých dluzích. Jedni říkají, že je nutná, jiní nikoli. Inu, dala jsem se k zeleným, snad mi moje strana udělá jasno. Možná, že jsem listovala málo, ale na zelených stránkách jsem skončila po pár větách Kateřiny Jacques odpovídajících 13.srpna 2007 redaktorovi Radiožurnálu. Odpovědi byly tak „politické“, že by jim nerozuměly ani profesoři speciálních kateder zmíněných ekonomických fakult. Jinak o reformě jsem nenašla nic.
Jak je mým zvykem převést věc, tedy dnes „reformu“, na konkrétního člověka či skupinu. Nebudu teď fňukat nad vlastním osudem bývalé samoživitelky, dnes stárnoucí větve, která si dovolí ten luxus bydlet sama v mrňavém bytečku, navíc u majitele, s platem podměrečným, neb jsem svéhlavička a navíc ženská.
Zajímají mě Romové, tedy cigáni romského původu. Dávno jsem se zbavila obdivu k rozhoupaným vyšpuleným poprsím zpod divokých černých očí či vyzývavé jízdě stepilých divochů na vyhandlovaných ořích, do čehož jsem se zbláznila před patnácti lety v Albánii. O něco méně dávno jsem propadla sentimentálnímu dojmu, kdy jsem považovala naše Romy za diskriminovanou skupinu. Přes několik pozdějších romských hlášek, že gadžové jsou tady od toho, aby na ně dělali… po například včerejší libeňský zátah na moji tašku, přes rozebrané kanály, haly…, jsem dávno na zemi.
Ne, nebyla jsem před těmi lety slepá. Nemálo Romů opravdu chtělo pracovat. Pak zjistili, že náruč státní je bezedná a navíc ustrašená po prvním náznaku osočení z rasismu nejen ze Štrasburku. Doufala jsem, že Romům „reforma veřejných financí“ ten zahálčivý omyl vysvětlí a také je vrátí na zem.
Tak jsem počítala, jestli jsem se nepřepočítala: Populistický socdemácký nábor miminek se sedmnácti tisíci porodného /tedy důvod pro zvýšení zejména romské populace, pro neromy absurdní motivace/ se sice snížil na třináct. Ale i to je dobré. Daněmi se kamsi hnulo, ale pro nezaměstnaného je to úplně fuk. Pokud nevyděláváš nad třicet tisíc – a to by zaměstnaný nekvalifikovaný Rom opravdu těžko vydělal – tak pravděpodobně spíš proděláš. Teď Romové pracují, ale načerno, tedy stejně bez daní. Pochybuji, že jejich „romské pasáky“ to bude nějak nutit své spoluobčany zaměstnat, vydělávají na nich daleko víc než by získali na snížení daní od státu. Stravenky – vítězný to prápor přeběhlíku jsou jim také kdesi. Všechny Romy zajímají nejvíce výdaje. Ty budou někde i vyšší. Smůla! Ale služby moc stejně Romové nepotřebují. Mimo reformu se zdraží prý pečivo. O bůčku se nemluví.
Reforma dí: Budou se platit poplatky u lékaře. I pro děti. Proč tedy nejíst ty cholesterolové bůčky bez chleba a nemocné děti nechat na ulici, třeba se z choroby samy vylížou? /Když ne, media budou mít kauzu./
Žádným způsoben se neošetřilo zamezení práce načerno, žádným způsobem se nevyprovokovala touha Romů po tom být zaměstnán. Nic nemotivuje podnikatele /romské či neromské/ Romy oficiálně zaměstnat.
U Romů je tedy bude stále nejvýhodnější brát peníze „na děti“. Počítala jsem i nedávný „progres“ ohledně rodičovského příspěvku. Při produkci dítěte každé dva roky, je platba státem nejvýhodnější. A to pro Romy není problém.
Nic proti Romům. Nemám jim zazlé, že systém využívají. Je to lidské a nejen romské. Ale jestliže se před pěti lety ještě o něco snažili, rozmazlovací systém je demotivoval a de facto jim ublížil, nevím, v jakém nenapravitelném rozkladu se octnou za dalších pět let. Prý jim bude radit nějaká agentura. Pchá.
Ale nejde jen o tuto komunitu. Doplatí na jejich stále hlubší dno i celá společnost.
