Přijďte na schůzi, dostanete pětistovku a řízek

Je to vic než rok. Bylo před volbami, bylo to v Rokycanech. Rokycany, městečko jen kousek od Plzně, navíc přilepené na dálnici i na důležité železniční trať.Je tu velice početná romské komunita s významnými představiteli, jak z politické /Giňovci/, tak kulturní sféry/např. skupina Kale/ či duchovním zázemím /pravoslavný pop David Dudáš/. Ideální místo pro volební kampaň komunistů. Proč ne? Ale Romové komunisty převezli... a vysáli.   

Nebývalý zájem

Na pozvánce stálo: 22.4. 2006: Konference národnostních menšin, aneb Jak se žije Romům? Hlavním řečníkem konference byl Phdr. Miloslav Ransdorf, CSc., europoslanec, přezdívaný chodící encyklopedie. Bylo nasnadě, že tento politický balet’ák to tu vůbec nebude mít lehké.   U dveří sokolovny, místa to konference, se tlačily desítky Romů. Dožadovaly se vstupu. Urostlá čtveřice zjevně najaté ochranky jim ale nedala šanci. Jako zvaná jsem, tedy stejně jako zhruba pět set dalších, až na výjimky Romů, vyfasovala desky s poznámkovým blokem.Čekání v zakouřené předsálí mě vytlačilo na prosluněný chodník. Tam byl vstup pouze bez darovaných desek. „Oni courají schválně sem a tam a tvrdí, že tu poukázku ještě nemají,“ naklonil se ke mně jeden ze svalovců. „Musíte to také nechat tady.“ V deskách byla totiž poukázka na oběd a též na pět set korun českých. 

Na podiu a pod ním

Úderem desáté se v přeplněném sále ozvaly písně skupiny Kontrast. V půl jedenácté zasedli na podium nad plně obsazený sál hlavní organizátoři akce. Kromě již zmíněného europoslance člen výboru  Sdružení Romů a národnostních menšin Štefan Tišer,  jeho romský kolega Jaroslav Bugoš a ústecký zastupitel-gadžo Pavel Vodseďálek. Moderátorství se ujala elegantní Helena Suchá.  Europoslancův projev se nesl na vlnách snahy Romy zaujmout, víc než naznačit spoluúčast na jejich problémech. Víc než polovině sálu to bylo zcela fuk, u stolů nad chlebíčky běžela zcela běžná konverzace. Ani ostatní přednášející neměli větší štěstí na posluchače, ač dva z nich byli Romové. Potlesk zabouřil jen v případech, kdy šlo o kritiku majority. Jaroslav Bugoš měl například úspěch se zdůrazněním potřeby, aby Romové sami řešili svoje problémy a nenechat „bílé“ tyto problémy řešit. Podle řečníka jsou Romské organizace v nevýhodě, protože Romové neumí napsat projekt. Kromě všeobecně známých témat jako je nezaměstnanost, problémy s bydlení a vzděláváním doplnil údajný problém starých rodičů: „V celé naší republice nenajdete ani jeden domov důchodců pro Romy a soužití s neromy v domovech důchodců nebývá pro tyto staré lidi nic příjemného.“  Ke konci prvního vstupu blonďatá Helena Suchá vyzvala přítomné Romy diskusi: Chceme znát vaše názory, napište na papír jméno a téma příspěvku. Po čtvrthodince náladovky skupiny Kontrast, blondýnka zahlásila první jméno do diskuse: Marta Tulejová.

  Těžký kalibr„

…Kamkoli přijdeme, slyšíme: Romové vzdělávejte se!“, od mikrofonu prohlásila paní Tulejová, jedna ze zakladatelů kolínské romské střední školy.„Ale k tomu nám musíte dát podmínky! Do školy se dá chodit pouze v případě, když člověk nemá jiné starosti!“ Další její slova se obrátila proti proromsky zaměřeným „bílým“ organizacím: „Moc dobře ví Člověk v tísni, proč tady není. On je ten největší, který nám krade. Dostává tolik, že by měl být ten problém alespoň částečně vyřešen. V této republice je romských organizací přes dvě stě, ony se snaží, ale nedosáhnou na ty finance, protože jsou tu proromské organizace, které umí tak skvěle zpracovat projekt, že když já ho zpracovávám, tak nemám šanci.“ Sklízí potlesk celého sálu. „Nemohu se vším souhlasit, neromové se také musí uči psát projekty. Dále základní školy i rekvalifikace jsou zdarma,“ opanuje Helena Suchá a záhy dává zvednout ruku těm, kteří by byli ochotni jít ihned do školy nebo na rekvalifikaci. Zvedne se váhavě asi padesát rukou. Ten samý počet se vztyčí po otázce, kolik by jich chtělo jít okamžitě pracovat. Z pléna se ozývá námitka, že by byli ochotni pracovat za stejný peníz jako neromové, tedy za osmnáct tisíc. „Ani já nemám těch osmnáct tisíc,“ snaží se kontrovat „bílý“ ústecký zastupitel Pavel Vodseďálek Zdá se, že pro přítomné virtualita inzerovaného průměrného platu je překvapením. I tak si ale ústecký zastupitel naběhl. Sál začal kritizovat jeho roli v kauze Matiční. Marně se brání, že není v jednom pytli s ODS-vedením města, které dává peníze raději na sportovní stadiony než na řešení například romského bydlení v inkriminované ulici. Pak se neudrží: „Přijeďte se tam podívat, v jakém stavu to tam je. Bylo to opravené v hodnotě patnáct milionů. Já jsem tam doprovázel zahraniční europoslance a ti se divili, co by ještě ti Romové nechtěli, když jim dáváte takovéto věci. Já sám žiju v osmipatrovém baráku, kde bydlí šest rodin Romů. Tři rodiny normálně pracují, dvě jsou na podporách a třetí přijela odněkud ze Slovenska a je to děs a hrůza, co v tom baráku dělá. Já se snažím přesvědčovat ty bílé rodiny, aby zůstaly, protože ony se po zkušenostech  chtějí odstěhovat, ať si je tam prý klidně ghetto. Ale já jsem pro, aby Romové nebyli separováni.“Požár diskuse se snaží hasit Ransdorf: „Měli bychom poděkovat tomu, kdo se stal symbolem naděje a dokázal, že ty bariery, které se budují, nemusí platit, Chtěl bych tedy poděkovat Vlastíku Horvathovi.“  

 A znovu Lety

Slova ujímá Marie Gajlová, předsedkyně Sdružení Romodrom a přechází s útokem přímo na hasiče. „Pana Ransdorfe, vysvětlete nám svůj názor na Lety!“ Zastánce názoru, že v Letech nebyl vyhlazovací tábor, i když zde vládly hrůzné hygienické podmínky nakonec opakovaného vysvětlování zdůrazní, že peníze, které by byly investovány na zbourání prasečáku by měly být převedeny na zřízení zvláštní fondu na vzdělávání romských dětí.“ Sál však tvrdí, že stát má mít peníze na obojí. Když se zdá věc vyhrocená na ostří nože zasahuje Helena Suchá: „Kdo z vás by zrušil ten prasečák, i kdyby Romové přešli o práci, protože symbolika je víc než pracovní příležitosti a všechno ostatní? Zvedněte ruku!“ Ruku zvedá asi každý pátý. Paní Suchá zdůrazní princip demokracie, že přehlasovaná menšina se musí přizpůsobit. Po otázce, kdo z přítomných někdy byl v Letech, se zvedá dvacet rukou, převážně novinářů a aktivistů. 

Smažený kuřecí řízek s pětistovkou

Moderátorka zahlásí, že při obědě / na poukázku/ bude též vypláceno tzv. cestovné, tedy oněch 500kč. Když v  začíná 14:00 startuje odpolední část, z původních pětiset přítomných zbývá stěží padesát. Chybí i Ondřej Giňa. Nicméně diskuse pokračuje. Konečně s konstruktivním návrhem přichází student vysoké školy Robert Stojka. Má zato, že je potřeba, aby se Romové sami účastnili výstavby svého bydlení a i řešení právních a sociálních záležitostí. Navrhuje zřizování jak romských firem, které by stavěly domy pro Romy, tak center při samosprávních či správních úřadech, kde by byli Romové v pozicích například právníků, terénních či pedagogických pracovníků. Tam by mohli Romové přicházet pro pomoc. Dr. Ransdorf myšlenku považuje za důležitou a slibuje intervenci v Evropském parlamentu.  

Miloslav Ransdorf po dvou dnech telefonicky odpovídá, že byl s konferencí velice spokojen. Zaujala ho velká účast a potřeba Romů řešit svoje problémy. Bude iniciovat zřízení romského centra v Bruselu. Paní Helena Suchá si z akce bere ještě jedno ponaučení: výplata peněz musí být příště posunuta na konec konference.Můj závěr. Navzdory všeobecné alergii na neromské aktivisty sklidila největší ovace Lucie Fremrová, neromka ze Sdružení Romů na Moravě.          

zkrácená verze byla publikována v Romano Vodi