Pouhý maskot trávu nepodupe

Volbou presidenta nejúspěšnější seriál nekončí. Jediným přavděpodobným scénářem je modré ptactvo uďobávající zelenou trávu. Kolik jí zbude a hlavně, jak bude zelená, záleží možná jen na ní.

Knížáka vůbec nemusím… ale včera ráno v Dobrém ránu vytvořil možná svoje největší dílo. A kupodivu slovesné. Fandil Klausovi, protože president by měl být podle něj něco jako maskot. Tím vlastně oba dva kandidáty na prezidenta označil jako vítěze. Pochybuji totiž, že Švejnar by byl rád maskotem.

I druhá volba prezidenta byla zábavná. Televizní diváci se za týden jistě poměrně uklidnili, utvrdili se, že politici jsou se dělí na lobbisty, kašpary, žalobníčky a hypochondry… někdy jde o množinový průnik. A právě tento průnik byl zárukou další zábavy. Večer se nikdo nehroutil, že nezvítězil Švejnar. Prý se to očekávalo. Starosta Prahy 5 dal hned vypálit /nikoli však z vlastní kapsy/ ohňostroj coby poddanský cukrblik vůči svému stranickému prezidentovi. Stačilo ale jen málo a musel by rachejte minimálně na týden ještě uschovat.

Když Kateřina Jacques ráno odpovídala na otázky, proč se nedostaví Olga Zubová, byla jasně v šoku. I Martin Bursík celý den seděl jako opařený. Zdravotní důvody uvedené autorkou omluvné esemesky však nedovolili ani otrlým novinářům v té chvíli nahlas spekulovat o „výmluvě“. Jenže pro zelené se otázka volby presidenta jevila jako otázka života a smrti. A svým způsobem by mohla být.

Není žádným tajemstvím, že Olga Zubová byla nominována na republikovou radou ministryni školství poté, co byla odejita Dana Kuchtová. Není ani žádným tajemstvím, že za odejitím Kuchtové a neakceptováním Zubové stál Bursík. Není ani žádným tajemstvím, že Olga Zubová se nedávno na republikové radě zelených v Jihlavě stala její novou předsedkyní, ani to, že mezi Bursíkovci a republikovou radou to „korektně“ skřípe. Nicméně nová předsedkyně Olga Zubová přivítala v Jihlavě Švejnara víc než nadšeně. Tajemstvím /alespoň pro mě/ zůstává, jak novináři přes zavřené dveře dozvěděli, co se v sále děje a že jsou uvnitř i ti, „co jim Švejnar není po chuti“. Kdože tito byli? Žádná nechuť nebyla v sále ani naznačena. Ale novináři prý mají své zdroje.

Nemyslím, že by straníci jakékoli strany měli dupat bezmyšlenkovitě podle taktu předsedy. Vnitrostranická debata může být a je! velmi prospěšná. Rozhodně nevadí, když někteří zelení volají po sociálnějším vidění svých špiček a plnění sociálních i jiných nemodrých bodů ve stranickém programu. Vadí ovšem, pokud potichu podminovávají svoji stranu.

Věřím, že Olga Zubová tím kladečem min není a opravdu byla tak vážně ochromena, že nebyla sto se nechat dopravit na Hrad. Nic ale na tom nezmění to, že právě její hlas mohl být tím rozhodujícím. Nedělám si iluze o politicích z KDU-ČSL a komunistické partaje. Je pravděpodobné, že umí až moc dobře počítat a mít „to dobré“ u presidenta, ať je jím kdokoli, se vždy hodí. Olga Zubová proto nemá pravdu, že její hlas by Švejnarovi stejně nepomohl. Strana zelených se náhle navíc zjevila jako nejednotná a tedy si nejistá. A to v kalkulu o bezpečné koryto hraje roli.  

Dovolím si ale i poznamenat, že vše špatné je k něčemu dobré. Za presidenta máme znovu opravdivého maskota. Přeloženo: stylizovanou figurku, která si kdysi sama sobě ořezala pravomoci, když se snažila oslabit presidenta Havla.  

Pokud politici splní, co slíbili, tedy, že Topolánek umožní návrat Jiřího Čunka do vlády a Karel Schwarzenberg pak následně vládu opustí, uvolní se post ministra zahraničních věcí. A ten by Janu Švejnarovi slušel dokonce víc než post presidenta bez pravomocí, než role plyšového maskota, než funkce zbytečné bambule na kulichu.  

Rozhodně by voliči neměli zapomenout na touto volbou presidenta odkopané politiky. I v tomto případě vše špatné je k něčemu dobré.