Pankrác věznicí a otrávení architekti

Když se řekne Pankrác, vybaví se dva pojmy: věznice a mrakodrapy. Mohlo se o ní mluvit také jako o moderní zajímavé čtvrti. Nebude! No… možná, že se jen konzumenti budou rozhodovat, jestli pojedou o víkendu nakupovat na Chodov, na Zličín… nebo na Pankrác. Díky tomu, že se veřejná diskuse o dostavění Pankrácké pláni smrskla na výšku budov a počet aut, promrhala se příležitost  postavit zde opravdu moderní a potřebné budovy. Strohý sklobeton má už totiž leckde po sezóně.  

Gehry, Center Stata archiv

Jistě mě zase čtenáři osočí, že nejsem vystudovaný architekt. Nicméně jsem se už zúčastnila většiny konferencí na „pankrácké“ téma. Vysledované rozdílné názory architektů mě opravňují, abych se jako občanka Prahy, potažmo Pankráce, a také cestovatelka a obdivovatelka moderní, ale opravdu moderní J architektury, vyjádřila.

Lidé z okolí Pankráce jsou možná nadšeni. Na místě „ohavné“ tržnice, smetiště a torz Rozhlasu se něco děje. Byli už udoláni věčnými spory mezi úředníky Prahy a MČ Praha4, ECM, ECE… a na druhé straně občanskými sdruženími. Ta se postupně stala vlastně u části občanů nepřáteli, co nevědí, co chtějí. Ministr kultury Jehlička je označil jako konzervativní. Bohužel musím přiznat, že postupem času se opravdu ztratila pravá podstata sporu. Občanská sdružení chtěla, aby se tato lokalita stala příjemnou pro místní občany a hlavně sloužila těmto občanům.

Občanská sdružení neměla však takový lidský a hlavně finanční potenciál, aby se mohla věnovat všem aspektům nové výstavby. Vybrala si tedy výšku budov a dopravu. Bojovala proti obrovské přesile zahraničních značkových límečků investorů a po penězích za pozemky lačných nejvyšších úředníků Prahy a MČ Prahy4.

Měla vůbec občanská sdružení šanci? Tvrdím, že neměla. Rozhodně ne cestou, která jim byla umožněna. Měla jen možnost stavby oddálit. Těžila ze šlendriánu investorů, kteří kašlali na formální stránku právního ping pongu, tu a tam zapomněli reagovat. Na stranu občanských sdružení se přidala jen část architektů, protože rozházet si investory a úředníky dnes znamená si prostě „neškrtnout“. Svoje názory říkali jen velice opatrně a většinou o přestávkách zmíněných konferencí.

Výsledkem je, že na Pankráci bude globalizovaný supermarket /jakkoli se tomu říká obchodní centrum/, dva další zbytečné baráky /“obytný“ dům s nehoráznými cenami za metr čtvereční a hotelový dům – pro koho?/. Ačkoli kdysi bylo v plánu zde postavit moderní školu, radnici… prostě zajímavé centrum Prahy4, plány zatím padají pod stůl. Jsou zde však zakreslena ještě bílá místa. I teď se dá tedy leccos ještě zachránit. Kdybych měla páky, chtěla bych vyzvat  architekty / hlavně investory a úředníky/, kteří se také zabývají nejen ziskem, ale jsou schopni „spolupracovat“ s okolím, jak po stránce sociálního rozvrstvení občanů, tak vnímat i dřívější zástavbu.

Obávám se však, že po zkušenostech s Chobotnicí se na nás investigativní zahraniční i naši architekti vykašlou a budou se snažit pracovat pro města, která si jejich práce dokážou vážit.

Ačkoli Frank Gehry není žádný výstřední mladík, jeho a Miluničův Tančící dům se nejen velice dobře vešel do stylu architektury nábřeží, ale je navíc významným moderním / resp. postmoderním architektonickým dílem. Pankráckou pláň by typ zástavby na přiložené ilustraci /Frank Gehry – Centro Stata/ rozhodně prospěl. Ještě je čas i místo.