Někomu oprátku, jinému metál, dalšímu aspoň informace

Před čtrnácti dny Česká televize vyslala Miroslava Moravce se štábem natáčet do Činoherního studia v Ústí nad Labem. Zřejmě došla k závěru, že to toto město nabídne obecenstvo z dvou protipólných skupin, tedy gadže naštvané na Romy, tak i Romy cítící se diskriminovaní gadži. První se povedlo napůl, druhé nikoli. Romů celkově se sešlo asi deset. Moravec začal tendenčně: „Někteří politici sbírají na romském problému politické body…“ Měl tím samozřejmě na mysli Jiřího Čunka, nikoli Džamilu Stehlíkovou, oba to politiky, kteří byli hlavními hosty debaty. Komu víc fandí obecenstvo bylo jasné podle potlesku. Zásadní potlesk ale zazněl, když ústecký hejtman prohlásil něco v tom smyslu, že díky Čunkovi byl problém otevřen. Přicházím s trochou do mlýna.

JiŘÍ Čuneklenka kucerova Z jedné vody načisto

V médiích občas zazní obava, že starostové jiných obcí budou Čunka následovat. Tedy tak, že Romy budou vystěhovávat. Budoucí čas je pro mě směšný. Vystěhováváním Romů se věnuji jako novinářka mnoho let. Publikovat v neromských mediích se podařilo však minimálně. Bystrý občan si i tak jistě povšiml sublimace Romů z center velkých měst. Odstěhovali se sami od sebe? Odkočovali s písní a tancem? Nikoli! Postupně a fikaně byli vystěhováni. Pravda, radnice nevystěhovávaly většinou vzorové platící a domovní řád a pořádek dodržující občany, ale problémové či potencionálně problémové obyvatele. Vzali to většinou z jedné vody načisto, takže se často svezly i rodiny o dodržování pravidel se snažící.

Opište si scénář

Scénář vystěhovávání je velice jednoduchý. Zdánlivě existují asi tři modely, ale vzhledem k tomu, že jsou kompatibilní, jde o jeden. Bývalý režim se snažil Romy asimilovat, s přesunem slovenských Romů šly na národní výbory i peníze. Romové – tehdy cikáni- časem obydleli neudržované domy v centrech či nevhodně položená sídliště /Chánov/. Po Listopadu začal být o byty v centrech zájem /restituce, revitalizace center/ a už Romové nikoli cikáni překáželi a leckde dosud překážejí. 

Téměř ve všech městech s tímto problémem se radnice rozhodly Romy odsunout a zvolily jeden ze tří důvodů: 1/jste neplatiči, 2/je nutné dům privatizovat nebo 3/ rekonstruovat. Velice často tyto tři "důvody" spojí. Někdy to zkusí s humorným návrhem, aby si rodiny byt v centru odkoupily. Častěji prodají dům či celé lokality podnikateli /někdy i romskému/, který vystěhování řeší bez zbytečných skrupulí. Rodinám je někdy naoko „vyměněn“ byt v téže obci, ale místo smlouvy na dobu neurčitou dostanou smlouvu na dobu vesměs tří měsíců neopatřenou upřesněním, za jakých okolností budě prodloužena či nikoli. Provází to vesměs pouze slib per huba. Po třech měsících jdou na „ulici“. Jiné blahosklonně dostanou místo v komerční ubytovně, kdy by měly platit závratné částky, což vesměs nedodržují, takže končí kdesi v přeplněných bytech u příbuzných. A kolotoč jede dál: problémy s okolím, vystěhování… A je zaděláno na ghetto či na problémy v obcích, kam se Romové de facto za úplatek z pokladny města odstěhovají. Takto to fungovalo několik let /Prostějov, Mladá Boleslav Sokolov, Kladno, Praha, Kostelec v Orlických Horách, Břeclav…/ a žádný velký mediální hurikán se nezvedl. Představitelé vystěhovávajících radnic byli a jsou z toho ticha rádi.

 Průkopníci v Prostějově

Rok 2001 a jeden z příkladů za všechny. Radnice Prostějova „integrovala“ Romy z opravdu hrůzného ghetta  U svaté Anny. To obsahovalo čtyři řady domků bývalé dělnické kolonie a několik desítek romských rodin. To by asi radním nevadilo, kdyby „cikáni“ nebydleli de facto v centru Prostějova, navíc hned vedle koupalliště. Zdánlivě lidumilní radní neplatícím Romům na lokalitě Svatá Anna ukázali, jak je dobré platit a těm vzorovým platičům nabídli byt v "normálním prostředí". Radnice ale -"jen tak pro otestování"- těm řádným a platícím rodinám dala smlouvu na dobu určitou tří měsíců.  Po této testovací době jim oznámila, že smlouva končí. Zoufalé rodiny se ničeho nedomohly, protože po právní stránce bylo vše v pořádku. Verdikt soudu zněl:"Neměly podepisovat smlouvu na dobu určitou!"  v těchto případech pak nikoho nezajímá, jestli radnice či nějaký jiný pracovník radnicí určený a často radnici placený, Romům sliboval, že jde pouze o formalitu, ke které se vůbec nepřihlíží.

Sledovala jsem tehdy osud rodiny Věry Džužové a jejích šesti dětí. Ač dětství strávila v děcáku, patřila právě k těm vzorným platičům, co dostali byt „u gadžů“. Po třech měsících navzdory platbám a na poměry vzornému chování skončila v cihelně za městem a poté se ztratila úplně.

Některé další vystěhované rodiny dostaly nenávratnou půjčku od prostějovské radnice na baráky v jiných obcích. Tyto obce se nestačily divit podobně jako v případě „čunkovských přesídlenců“ na Jesenicko a jinam. Kde skončil zbytek není známo. Radnice uvažovala o objektu-skladišti  v polích, který kdysi patřil armádě. Jednu z prostějovských rodin jsem našla v bruntálském ghettu, bývalých kasárnách.

Člověk v tísni poté dal za toto vzorové vyřešení romského ghetta prostějovské radnici metál.

 Pionýrská pravidla

Čunkova radnice šla na věc jinak. Většinu rodin hrůzného pavlačáku sousedícího s poliklinikou odstěhovala do stavebnicového komplexu bytů první kategorie v hezkém prostředí 20minut pohodové chůze od vchodu do radnice. Pravda, byty nejsou nijak velké, ale tím pádem jsou i finančně nenáročné /za byt tři tisíce měsíčné včetně zálohy na vodu/. Komplex radnice vybavila hřišti a budovou na zájmovou činnost, zaplatila satelity. Lidé z Diakonie pomáhají obyvatelům ve všech směrech. Buduje se komunitní centrum s vizí například fit-centra.

Většina zdejších Romů již předtím pozbyla soudně nároků i na náhradní ubytování. V „kontejnerech“ kromě návodu, jak pohodově bydlet v atypických bytech dostali i smlouvy na dobu určitou. Jeden měsíc! Pravidla prodloužení jsou však jasná: platíš a dodržuješ zásady soužití a tedy bydlíš. Zjiastilo se, že krátká doba je motivující.

Radnice měla i jinou možnost. Využít tzv. institut náhradního příjemce. Latentním neplatičům se příspěvek na bydlení ze sociálních dávek vyplácí majiteli objektu, v tomto případě tedy do kapsy města Vsetína. Jenže by chyběl další cíl radnice: přimět Romy vzít odpovědnost do vlastních rukou.

Pravdou je, že hledáním různých metod, jak zařadit Romy do společnosti či donutit je dodržovat obecná pravidla, je odsouváme do pozice dítěte, které je nutno vychovávat. Osobně je mi to žinantní. Romy gadžové vnímají jako jednolitou masu nestoudně vyžírající státní pokladnu sociálními dávkami. Gadže popuzují bouráky, v kterých se Romové vozí navzdory inzerované bídě. Moravce v debatě překvapila informace, že mají i televize. Já dodávam: někdy několik a plazmové. Je to trochu jejich folklor stejně jako kdysi nejlepší koně a zlaté cetky. Jsou opravdu jiní. A o tom je třeba hodně uvažovat při vzájemném soužití stejně jako místě a způsobu konání konfrontační debaty.

Jinak skvělému Moravcovi vzkazuji, většina Romů se v tu chvíli na televizi jistě dívala. Ale nikoli na Českou televizi.