Máme slavit kardinála? Ne máme smutnit!

Pan Dominik Duka dostal čepec. Cože tak rzchle? A kolik ten danajský dar bude stát český stát?  

Tak jsme dostali jeden zlatý prsten, nějaký čepec a srolovaný papír. Tedy ne my, ale pan Dominik Duka. Nic proti němu, neznám ho osobně, jistě si zažil své…. Jeho osobně se můj blog zas až tak netýká.

Včera jsem měla čas, takže jsou zírala na televizi i na věci, na které bych se normálně nedívala. Televizí vládlo očepení arcibiskupa Dominika Duky na kardinála.

Bylo to ale povýšení, úlitba nebo prachsprosté „dostání pod čepec“? Musím přiznat, že jako správná Češka mám poměrně blízko k paranoie – ostatně, jeden z českých básníků Miroslav Holub vepsal do své sbírky Beton „ I paranoici mají reálné nepřátele…“, a tak se přikláním k té úlitbě a očepení.

Ostatně i komentátor – odborník, historik Jaroslav Šebek několikrát zdůraznil, že je neobvyklé, že byl arcibiskup, konkrétně tedy Dominik Duka, okardinován velice brzy, tedy necelé dva roky po převzetí funkce arcibiskupa pražského.

Českému občanovi rozhodně neuchází, že z jeho, už tak dost děravé kapsy, poputují peníze z tkz. církevních restitucí právě do Vatikánu. Rychlost udělení čepce jistě není náhodná. Shodou okolností se totiž před pár týdny znovu objevily pochybnosti, jestli vůbec církve nějaký majetek vlastní, a pokud ano, tak jaký – vláda přiznala absenci soupisu majetku, a navíc je tu otázka, co je to vlastně „naše“ katolická církev. Už v názvů má římskokatolická i žáku obecné školy je zřejmé, že Řím neleží v České republice. Nebude tedy neprokázaný movitý majetek vlastně vlastnit Vatikán, na což upozorňuje třeba Lenka Procházková?

Tu, ve Vatikánu vypuklo zděšení: Už to tak pěkně běželo, už přesun části českého majetku lehce směřoval do Říma.. a najednou se něco zadrhne! Hmmm, tak nějaké to vyznamenáníčko přece nikoho nezabije, tak proč to neudělit?! Ostatně, jak to tak bývá, nic není zadarmo a vděčnost za pár gramů zlata přeci stojí. Komentátor, ostatně i pan Duka se netajili tím, že z čepce plynou i jisté povinnosti, ta nejmenší je vděčnost, vděčnost se závazky. Ostatně, politický cíl očepení /očipování/ ze strany Vatikánu nikdo nikdy nepopřel.

Jenže, co když ateističtí Češi budou nadále frfňat a z existence dvou českých kardinálů nebudou zrovna paf?

Pak je třeba trochu pompézního divadla. Z minulosti nelze nezmínit První máje.

A tak pan Schwarzenberg ve Vatikánu domlouvá papežovu návštěvu. Ptám se proč?

Poznámka: Jsem věřící, ale také znám dějiny římskokatolické církve. Instituce s vírou nemusí mít nic společného. Ale věřícím, znalým Bible, držím palce.