Kosovo nesmí být jen albánské /aneb nebuďme v řadě srabů/

Bylo to kolem velikonoc 1999. Stmívalo se. Odlepila jsem se od schodů před chrámem Svatého hrobu v Jeruzalémě, prošla křesťanskou čtvrtí, vešla do židovské. Nedaleko Zdi nářků visela na jiné zdi řada telefonů a na nich jak mouchy blednoucí cizinci. Také jsem si vyslechla tu větu: Z Itálie odstartovaly bombardéry směr Jugoslávie. Nebyl to hlas oznamovací, byl to hlas zoufalý, nesouhlasný a bezmocný. Ráno jsem se zase přilepila na ty schody před chrámem. Srbové, moji přátelé mlčeli, někteří plakali.

Za pár dní jsem už seděla v kamionu organizace Adra napěchovaném základními potravinami pro kosovské uprchlíky- Albánce v Černé Hoře. Chorvatské pobřeží bylo vypilované do ticha, Jadran pohupoval prázdné loďky. Dostala jsem instrukce, jak se chovat na hraničním přechodu. Nevylézat, moc se nerozhlížet! Seděla jsem jako puťka. Vedle v křoví se něco pohnulo. Byla to hlaveň. Aaaa, to nebylo křoví, to byla vojenské maskovaná síť a za ní armáda. Nevím, kolik hlavní na nás mířilo. Ale prošli jsme.

Černá Hora právě rozkvétala… tedy možná. Až po několikátém pozdějším projíždění silnicí z Cetinje /centrum zdejší pravoslavné církve/ do hlavního města Podgorice jsem si uvědomila, jak krásná je tamní krajina. Tehdy mi sevřený žaludek dovolil jen úzkost. Z letiště ještě stoupal dým. Nic zvláštního, večer předtím NATO letiště bombardovalo.

Náš úkol: složit náklad. Přijíždí malé autíčko. Vybíhá z něj energická pravoslavná jeptiška –monachyně. Přibíhá i k nám. Dává mi do ruky svatý obrázek: Modlete se za nás!Jmenovala se Elekonida.

Za několik cest do Černé hory se osazenstvo uprchlických táborů vyměnilo. Kosovští Albánci byli repatriováni, čti –za pomoci NATO- vráceni na Kosovo. Prvního koho odtamtud pro změnu vyhnali byli Cigání, údajně prý spolupracovali se Srby. Pak běželi Srbové s ohněm v zádech.

To už jsem jezdila i přímo na Kosovo. Hořely srbské domy, vedle rostly nové albánské vily. „Taková rychlost!!!,“ říkala jsem si. A taková nenávist. Tohle že někdy bude multietnický region, jak blafují Amíci?

Dnes 17. 2. 2008 myslím na Goraždevac, na partiarchii v Peči, na Vysoki Decani. Goraždevac –pokud vůbec ještě existuje a lidi se tam nezbláznili - je zoufalá srbská přeplněná vesnička hlavně dětmi, oddělená od celého světa, nejen od Albánců- dvěma věnci italských tanků a ostnatým drátem. Už víc než sedm let. Zbývající dvě místa jsou pravoslavné kláštery -podobně ověnčeny tanky - s úžasnými freskami z třináctého a čtrnáctého století. Popy a monachyně vidím jako dnes. Hrdí, mlčenliví. Kam se asi podělo dalších pár uprchlíků v těch klášterech, co jim před očima podřezali Kosovští Albánci děti? Houpe se stále na židli ten muž, co přišel o rozum, když podpálili jeho dům s rodinou?

Pravda, nebyla jsem u likvidace z druhé strany. Nebyla jsem u toho, když prý řádili Srbové.

Tak jako tak, byla jsem v Jugoslávii několikrát za Tita. Země vzkvétala. Ani v nechudší provincii Kosovo nebylo krušno. Země byla jako celek bohatá, problémy nastaly, když začala chudnout. Amíci a ni Rusové Jugoslávii už nepotřebovali a tedy nevykrmovali.

V Bělehrade za „dobrých“ let studovala Madla Allbrightová. Možná ji odmítl nějaký spolužák… a ona to nikdy té zemi zapomněla. Vedle Clintona pak měla možnost pomsty. A Clinton měl příliš starostí s boubelatou milenkou, než aby se zajímal, jací jsou vlastně Srbové a Albáncio, jakou historii má nějaké Kosovo. Nebo jen nechtěl, aby byl jen tím přesidentem souložícím se stážistkou v oválné pracovně a pomsta zhrzené Madly mu přišla vhod? Či se mu zazdálo, že bývalá Jugoslávie je stále to nejlepší strategické místo, odkud ovlivňovat Evropu?

Jo, hodně podcenil Srby. Mohl si o nich něco nastudovat. Ale proč, on je přeci Američan! Stejně jako jeho předchůdci netušili nic o historii Vietnamců. On mohl ušetřit desetitisíce životů, jeho předchůdci miliony.

Ale ve světě nejsou jen přikyvovači. Nejsou jen lidi, kteří při vyslovení USA řeknou: ach! a rozplynou se obdivem. Stydím se za to, že to ach říká i většina států EU. Už podruhé za pár let bych chtěla být na chvíli Slovenkou. Poprvé, když jsme my Češi podpořili /čti Havel a Člověk v tísni/ bombardovaní a Slovensko nikoli, dnes, protože se pěkně zařadíme s tím „ach“ a zítra v Bruselu pěkně v řadě odsouhlasíme protiprávní krádež území. Jestliže dnes na Kosovu žije jen několik desítek tisíc Srbů je to hlavně následek invaze NATO a i našeho chování, kdy tam pouze posíláme vojáky. Jéééé, není zase nějaká významná osmička?

Kosovo je smutný pomník Clintona stejně jako smutný bude Bushův pomník Irák. Oba se zaštiťovali lidskými právy, oba nic o těch zemích nevěděli, oba lhali. A my se jen klaníme. Tak dost s tím.