Změna názoru u Pavla Béma není zdaleka první. Názory jsou poplatné sice částečně veřejnému mínění a tedy obecné oblibě, ale především kariéře a tedy oblibě autorit. Už jeho kampaň na starostu Prahy 6 byla plná neférových kroků. Důležitá je pro něj vždy další příčka. Jenže odsunem knihovny do polí /tam spadá i Strahov, protože je nedostupný/ si možná získá uražené „poražené“ architekty, ale jako vizionáře-primátora se mu historie vysměje. Bez výstavby mnoha „kontroverzních“ staveb by byl dnes Karel IV. pravděpodobně politickou nulou a Praha nudným městem.
Kdo vládne Praze
Nebudu popisovat první setkání s Pavlem Bémem„face to face“, ačkoli mi ho tato chvíle dokonale přečetla. Bylo to právě to předvolební období /komunální volby – boj o post starosty Prahy6/ a tehdejší protidrogový aktivistický mudr si zvolil cestu do čela radnice způsobem: účel světí prostředky. Je však možné a pravděpodobné, že rivalové nezůstali pozadu. Vložím tedy jen část článku, který jsem psala někdy v roce 2002. Je o překvapivém obratu v možná již zapomenuté kauze. Mnoho návštěvníků oblíbeného kulturního centra Medáků v pražských Střešovicích si však vzpomene.
Úryvky z článku –rok 2002
Před dvěma lety přesně
Pod pískovcovou skalou na zahradě malého domku sedí delegace z úřadu Prahy 6. V čele stolu a v čela delegace sám starosta MUDr. Pavel Bém. Právě do mikrofonu hlásá, jak fandí Medákům, jak podporuje všechny jejich snahy jak kulturní, tak snahu o zachovaní Starých Střešovic jak po stránce architektonické, tak způsobu života bývalé domkařské kolonie. Vedle něj sedící mladík se nejistě, ale spokojeně usmívá. Cedule před ním hlásá jméno Martin Skalský, tedy jednoho z Medáků. Ten v roce 96 obsadil společně s kamarády tuto tehdy ruinu, Pavel Bém na podzim 98 naopak křeslo starosty Prahy 6.
V době projevu pod pískovcovou skálou byl tehdy v křesle rok. O tom, že Medáci jsou vlastně squatteři, tedy že bez požehnání úřadů obsadili neobývané ruiny, věděl, ale při ódě, která ve zpětné analýze zůstala pouhou ódou na vlastní popularitu coby netradičního starosty, o tomto faktu trochu mukl, ale slovy: „Nejsou squatteři jako squatteři!!! Toto až svůdně romantické místo musíme zachovat pro budoucnost. Squatterství je někdy cestou, jak zachránit nemovitosti. Představitele dnešní mladé generace vytvořili seriozní projekt s jasnou myšlenkou a cílem. Vzhledem k tomu, jak obludné domy tu v poslední době vznikají, jsem přesvědčen, že komerční cesta staré Střešovice do budoucna zahubí…"“ Aby Medáky dokonce uchránil možným sankcím ze strany tehdejšího majitele objektů –magistrátu , zajistil převedení jejich squattů, tedy obsazených domků do vlastnictví Prahy 6. Později tam též odával jistého významného novináře.
Vystěhovat!!!
Uchlácholení Medáci se tedy spokojeně a naplno pustili do dalších kulturních a Střešovice záchranářských aktivit. Jako občanské sdružení směle brojili proti svévolným a nepovoleným přestavbám okolních staveb na luxusní penziony a podávali vlastní projekty na využití či záchranu lokality. Ostatně, bylo to přeci přání i pana starosty.
Jenže za dva roky, koncem října našli na vrátkách přibodnutý papír podepsaný kýmsi ze SNEa /správní firma SNEO, přímo podřízená a zřízená MÚ Prahy 6./, že se mají vystěhovat, nejlépe však včera. Zadoufali v omyl. Inu, zavolali svému mecenáši Pavlu Bémovi. O ničem prý nevěděl a samotného ho to překvapilo. Za pár dní si však vzpomněl, že Medáci jsou squatteři, že sice obsadili ruiny plné kopřiv kdysi určené ke zbourání, z kterých vlastními náklady udělali nejen znovu obyvatelné baráčky, ale dokonce prosperující kulturní zařízení provozující vesměs komorní představení alternativních divadel, koncerty vážné hudby, inscenace handicapovaných umělců… Ale zákon je prý holt zákon.
Někdejší fanda, posléze jen uvědomělý úředník Mudr. Pavel Bém na schůzi zastupitelstva v projevu /místo skály ovšem před těžkým rudým závěsem hotelu Praha/ otráveně a naštvaně Medáky odepsal: „Jsou to squatteři, a to je to podstatné.“
Konec úryvku.
Dnešní situace
Nebudu popisovat další peripetie. Bém dosáhl svého. Na domky bylo vypsáno výběrové řízení. Navzdory úžasnému a několikasetstránkovému a dokonce finančně zajištěnému projektu Medáků zvítězil několikařádkový výkřik Bémova /Bém byl už primátorem/ kamaráda, že tam bude keramická dílna, dále prostor pro alternativní divadlo /zmínění umělci se svému překvapivému angažmá nestačili divit /a navíc bydlení pro „tvůrce“ projektu.
Na výsledek se můžete jít podívat. Není totiž na co.
Stěžejní domek byl přestavěn na banální obytný barák, kolem vyrostlo několik dalších oblud.
Proč tehdy Bém otočil? Proč nenechal oblíbenou „alternativu“ žít? Lze se jen dohadovat. „zlé jazyky“ míní, že tamní pozemky vlastní či má zájem ruská mafie a že jsou v tom čachry spojené též s pozdějším prodejem hotelu Praha jisté ruské firmě kšeftujícími se zbraněmi.
Možná. Možná je pravda primitivnější. Jmenuje se „Jak chutná moc“ a toho Mňačka by měly číst děti hned po slabikáři.
Proč se znelíbila Bémovi „Chobotnice“? Kaplického pro svou kariéru nepotřebuje. Klause zatím ano. Toho ovšem zřejmě také jen dočasně.
