Jako obvykle koncem týdne jsem se dnes vypravila za regenerací na plavecký stadión a jako obvykle jsem si zabalila do batohu dvě nákupní igelitky, protože se cestou z plavání stavuji v obchodním centru na víkendový nákup.
Po chvíli jsem si vzpomněla, že je státní svátek, tak jsem tašky zase vrátila na původní místo.
Nicméně mi to nedalo a po příjemném odpočinku v teplém a studeném bazénu, páře a masážním bazénku pod příjemnou podzimní oblohou, (v Praze máme takový luxus, že jsou dva venkovní bazény, plus masážní, taky venkovní), v provozu po celý rok, jsem se, nehledíc na státní svátek, vypravila do našeho pětihvězdičkového centra. Byla jsem hodně zvědavá. Zvenčí se nic zvláštního nedělo. Návštěvníci proudili tam a zpátky, jen v poněkud menším množství.
Na první pohled vypadalo vše jako obvykle až na zatažené rolety hypermarketu a několika největších prodejen. Zákazníci si, kromě potravin, nemohli koupit například sportovní oblečení, elektroniku nebo boty (kromě luxusních). Zaznamenala jsem jen několik scének, které by se před uplatněním nového zákona na ochranu pracujících nestaly. Holčička v předškolním věku se domáhala návštěvy hračkářství se slovy: "Ale jsou tam lidi," na což otec reagoval, že "něco opravují". (Využili volný den k inventuře). Dva cizinci se radili s prodavačkou v klenotech, kde se dá koupit něco k jídlu. Za žádnou cenu nemohli pochopit, že je zavřená prodejna potravin, když stánky a další obchody mají otevřeno. Lékárna byla zaplněná víc než obvykle, možná proto, že se třeba obvazový materiál, bylinné čaje a masážní krémy dají koupit i v zavřeném hypermarketu. Možná zaznamenali vyšší tržby butiky a občerstvení - alespoň, pokud soudím podle sebe. Místo koblihy a coly jsem si k svačině koupila muffin a kávu, což mě vyšlo přibližně 5x dráž. Taky kalhoty, které jsem sháněla, bych pořídila asi o polovinu levněji v hypermarketu a ještě bych získala body na slevu na příští nákup.
Z pohledu zákazníka tedy zavření největších prodejen mělo výhodu snad v menším davu, což lze ale připsat i prodlouženému víkendu, který mnoho lidí využilo k výjezdu do přírody, a zjištění, která prodejna je větší než 200m2, (což mě osobně, a myslím, že ani nikoho dalšího příliš nezajímá.)
Pamatuji se, že před revolucí bylo v obchodech otevřeno v sobotu dopoledne, v neděli bylo v obchodních domech i menších prodejnách zavřeno. Otevřené byly cukrárny a restaurace. Nikomu to nevadilo, prostě to tak bylo, byli jsme na to zvyklí. Bylo taky celkově jiné životní tempo. Pracovní doba v podnicích začínala v 6 až 7 hodin, takže bylo odpoledne dost času jít nakoupit. Nebyl zdaleka tak velký výběr sortimentu, takže jsme se kolikrát hodně nachodili po obchodech, než jsme sehnali, co jsme potřebovali, (i když některé věci sháním složitě i dnes). Přesto si nepamatuji, že by si někdo stěžoval, že nemůže nakupovat v neděli. O vánočních svátcích bylo zavřeno. Na Štědrý den, který nebyl svátkem, měly potraviny otevřeno do 14 hodin. Vzpomínám si, jak jednou prodavačka reptala, že chodíme nakupovat na Štědrý den v poledne.
Přešlo čtvrt století, zrychlilo se životní tempo, prodloužila se pracovní doba, přešli jsme na tržní hospodářství, kde cílem není splnit pětiletý plán, ale dosáhnout maximální zisk. To samozřejmě ovlivnilo i otvírací dobu v obchodech. Vznikly večerky, (na což si socialismem vychované prodavačky nemohly nejdřív zvyknout - maminka jednou dostala dotaz od pokladní, proč jde nakupovat v deset hodin večer - no protože šla z práce v nemocnici), to ale bylo někdy v polovině 90. let. Od té doby nastala generační výměna, prodavačky jsou mnohem profesionálnější, i když se západní Evropou se to stále nedá srovnávat - zrovna jsem si dnes v lékárně, když mi magistra prodala za korunu miniaturní tašku a potom útrpně čekala, až si do ní nastrkám všechny krabičky a lahvičky, vzpomněla, jak jsem nakupovala v Irsku. Než jsem spočítala Eura a zaplatila, tak jsem měla uložený nákup v tašce, (kterou jsem dostala samozřejmě zadarmo). Nicméně s "ženami za pultem" se už dnes člověk setká spíš výjimečně.
Ale vrátím se k tomu, co je hlavním cílem článku - tedy zákon o zavření obchodů o větší nákupní ploše na státní svátky. Chodila jsem docela často, (třeba i letos o prázdninách), na brigády na doplňování zboží a nepamatuji se, že by si někdo naříkal na to, že musí pracovat třeba o víkendu. V obchodech, a hlavně supermarketech a hypermarketech se dnes pracuje na velmi flexibilní úvazky, řada lidí pracuje přes agentury a vybírají si směny, (hodně matky malých dětí, studenti, lidé hledající zaměstnání). Často chodí záměrně na noční a o víkendu. Stálí zaměstnanci mají často dvanáctky, (včetně nočních), je na nich patrná únava, na manažerech a vedoucích směn i nervozita. Na druhou stranu, v menších obchodech a službách, mají dvanáctky taky, a obvykle zde nepracují brigádníci, protože jde o specializovaný sortiment nebo služby, jež vyžadují určitou praxi, (třeba speciální potraviny a kosmetika, mobilní operátoři, dárková služba a podobně), takže mi není vůbec jasné, proč se úprava vztahuje jen na prodejny většího rozměru. O snaze ulehčit pracovníkům v obchodě lze tedy s úspěchem pochybovat.
Druhá otázka je, co znamená toto propagační zavření některých obchodů na státní svátek pro zákazníky. Kromě nemožnosti nakoupit potraviny a další věci denní potřeby jako je drogerie, protože právě tyto prodejny mají obvykle větší prodejní plochu, jiný efekt nevidím. Zákon tak připomíná populární pohádku o chytré horákyni a nedaří se mi za ním vidět nic jiného než snahu některých politiků ukázat, že jsou lepší než druzí politici.
Jako občasná brigádnice v obchodě tedy tímto děkuji politikům, že si v některé dny nesmím přivydělat, (a myslím, že stálí zaměstnanci děkují taky, protože za víkendy, svátky, noční a odpolední jsou ze zákona příplatky). Jako zákazník děkuji našim osvíceným zákonodárcům za to, že mám možnost nakoupit v den volna šperky, značkovou obuv a oděvy, luxusní potraviny, domácí čaje, přírodní kosmetiku a další nezbytné věci.
