Když jsem chodila na základní školu, mrzelo mě, že žiju v socialistickém Československu, a ne třeba v Americe, protože mi vadily takové věci jako zakázaní zpěváci, knížky a myšlenky.
Vzpomněla jsem si na to u příležitosti (ne)schválení zákazu kouření, kde bylo častým argumentem ohrožení svobody a omezování návštěvníků, zaměstnanců a majitelů restauračních zařízení, sportovišť a dalších veřejných míst. Poslanci tak vlastně prosadili právo všech zmíněných svobodně dýchat vzduch zamořený škodlivinami z cigaretového kouře. Omezování svobody vypadá ve skutečnosti jinak.
Když jsme se v jazykové škole učili modální slovesa, učitelka angličtiny říkala, že must not si budeme pamatovat, protože pořád něco nesmíme. Když se podíváme kolem sebe, tak skutečně zákazů a omezení v podobě různých vyhlášek a nařízení jsou vydávány stovky. Stačí si přečíst návštěvní řád například koupaliště, co se tam všechno nesmí. Nikdo se nad tím nepozastavuje, přestože se často jedná o věci, které nemají ani oporu v zákoně (naštěstí je zákon nad vyhláškou) - typicky zákaz fotografování staveb, uměleckých děl nebo umělecké produkce (autorský zákon vysloveně uvádí, že nic z uvedeného nepoškozuje autorská práva), nejsou prakticky v ničím zájmu - zákaz vnášení a konzumace vlastního jídla a nápojů na koupaliště je pouze v zájmu majitele stánku s hamburgry a klobásami, nebo se jedná vysloveně o nesmysly, třeba zákaz používání masážních žínek v páře.
Neslyšela jsem, že by se někdo nad výše uvedenými zákazy a omezeními, která nemají jiný důvod, než že někdo má v pracovní náplni takové vyhlášky vydávat, pohoršoval či dokonce křičel o omezení svobody. Nebudu rozebírat tisíce omezení v otázce oblečení, to by bylo na samostatný článek (zákaz nošení džín na doplňování zboží v supermarketu a podobné perly), snad jen k tomu jednu historku. V 7. nebo 8. třídě, tj. na počátku 80. let, zakázala soudružka spolužačce nosit tričko s vyšitým indiánem, protože to představovalo symbol imperialistického nepřítele. Jestliže většina občanů nepovažuje za omezení své svobody nic z výše uvedeného, přičemž zakázané činnosti nikoho neohrožují, někdy spíše naopak - například nutnost konzumace jídla ze stánku ohrožuje zdraví, jak je možné, že zákaz šíření návykových a jedovatých látek do ovzduší je tak vehementně odmítán velkou částí veřejnosti? Přitom zákaz kouření není nic jiného než zákaz ohrožování zdraví obyvatelstva a poškozování životního prostředí. Je mi trapně za naše představitele, že se tak bezpáteřně snaží zalíbit výrobcům cigaret a populisticky se podbízejí části voličů.
Kdybychom měli skutečné politiky, kteří jednají v zájmu občanů, tak by dávno platil nejen zákaz kouření ve veřejných prostorách, ale poslanci by se předháněli v návrzích na prevenci kouření u dětí, zavádění protikuřáckých léčeben (cigarety jsou droga, na niž vzniká závislost, a není důvod, proč by se nemělo kouření cigaret léčit stejně jako závislost na jiných drogách nebo na alkoholu), informování veřejnosti o všech důsledcích tohoto onemocnění, protože kouření není zlozvyk, ale je Světovou zdravotnickou organizací klasifikováno jako nemoc, a to již od roku 1992. Kouření je horší než všechny ostatní známé závislosti, protože ohrožuje mnohem větší okruh i zcela nezúčastněných lidí. Zatímco narkoman, gembler či alkoholik může být nebezpečný pro svoje nejbližší okolí, kuřák poškozuje prakticky kohokoliv, s kým náhodně přijde do styku, a ještě na velkou vzdálenost (jsem zvědavá na ty v novém zákoně zmiňované "kuřárny", zřejmě se jedná o stejný trik jako "stavebně oddělené prostory", které obvykle ani nemají dveře).
Není nic příjemného, když jde před vámi po ulici zapálená cigareta. Na rozdíl od uzavřených prostor aspoň můžete doufat, že se změní směr větru. Musíme tedy doufat, že nějaký svěží vítr pročistí hlavy těch, kteří o tak zásadních věcech rozhodují. Jestliže už i nejvýše postavený kuřák a známý propagátor nezdravého životního stylu prohlásil, že protikuřácký zákon nebude vetovat, a v podhradí se dál urputně bojovalo o snížení možnosti udělat alespoň občas něco pro občany, je vidět, že se ztuchlý vzduch hned tak nevyvětrá. Pokud totiž něco skutečně omezuje, respektive přímo ohrožuje občany, je to vláda sudokopytníků, kteří myslí jen na vlastní plné korýtko.
