Když jsem si přečetla článek a prohlédla video se svatbou Karla Janečka, tak mě napadlo několik věcí.
Za prvé, že se ani na svatbu neoholil, za druhé, že jsem ráda, že nebyl můj přednášející, protože nemám ráda, když přednášející koktá, za třetí, že by mohl mluvit lépe anglicky, když získal titul PhD v USA, a za čtvrté, že si stojím za článkem, který jsem napsala před rokem do média, které již není v provozu, a nechci, aby zmizel z internetu.
Před časem proběhla mezi občany anketa o volebních systémech, a také o systému Demokracie 2.1, který navrhl známý podnikatel Karel Janeček. Jedna z otázek zněla, jestli by měl Karel Janeček vstoupit do politiky. Já osobně jsem tázána nebyla, ale kdyby se mě někdo zeptal, jestli by měl Karel Janeček vstoupit do politiky, odpověděla bych, že ne. Mám k tomu více důvodů – tedy nejméně dva, které se pokusím více rozebrat.
Karel Janeček má kvalitní vzdělání, je úspěšný podnikatel. Už jako velmi mladý uměl zhodnotit svoje znalosti, když prodal počítačový program ke karetní hře Black Jack. Asi je všeobecně známo, že vydělal miliardový majetek obchodováním na burze. Peníze však neinvestuje jen za účelem dalšího zisku, ale ve prospěch celé společnosti. Založil několik nadačních fondů, z nichž nejznámější je asi Nadační fond proti korupci, podporuje mladé vědce a také skrz Nadační fond pomoci oběti „zlojedů“, což je jeho vlastní termín pro osoby, které se snaží obohatit na úkor ostatních jednotlivců i celé společnosti.
Na první dojem je takový člověk právě tím, kdo by mohl vnést sluneční světlo do kalných vod a vymést Augiášův chlév naší politiky. Jsem dlouholetá fanynka populární hudby a dobře vím, že člověk nemůže dát na dojem, jakým se umělec prezentuje v médiích, na reklamních plakátech, nebo i třeba ve svých memoárech. Člověka poznáte při vlastním kontaktu, osobním nebo písemném. Více fanoušků už bylo zklamaných arogantním, či jiným negativním chováním svých idolů, když na ně nesvítily reflektory. Podobně je to s politiky, respektive těmi, kteří se politiky chtějí stát. Před nějakou dobou jsem se obrátila na pana Dr. Janečka e-mailem jednak s odborným dotazem ohledně investování na burze, a také jsem popsala obtížnou situaci naší rodiny, do které jsme se dostali jednak kvůli nezaměstnanosti, a speciálně já kvůli sprostým intrikám a pomluvám, jejichž strůjcem byl zlojed (v pravém smyslu toho slova), který mi znemožnil dokončit doktorát. Vysloveně jsem přitom uvedla, že mám zájem o odbornou radu, abych se mohla z těžké situace dostat svojí prací a schopnostmi. Napsala jsem také, že situace je už kritická, a že se zřejmě budeme muset obrátit na některou ze soukromých firem, které poskytují úvěry s lichvářskými úroky. Dr. Janeček mi na docela dlouhý dopis nic neodpověděl, ale předal moji zprávu Nadačnímu fondu pomoci. Odtud mi napsala paní Zezulová, že se pan Janeček zabývá především případy, které mají „větší celospolečenský dopad“, což jsem si přeložila z jazyka celebrit do češtiny jako případy, „které mu pomohou vylepšit jeho mediální obraz“. Dále mi poradila, abychom se obrátili na některou oddlužovací společnost. Asi nejsem sama, kdo má k takovým společnostem spíše menší než větší důvěru (zlojedy se to v nich jen hemží). Hlavně je pak takové řešení v rozporu s mým celoživotním přesvědčením. Mám totiž názor, že sociální pomoc by měla patřit jen lidem, kteří z důvodu vážného zdravotního postižení nemohou vykonávat žádnou práci. Naproti tomu o práceschopné, navíc vysoce kvalifikované osoby, by se měla společnost postarat v tom smyslu, aby jim pomohla najít uplatnění, což v důsledku zlepší ekonomickou i morální situaci celé společnosti. Účinné by bylo v tomto směru zejména odstraňování genderových, věkových, rasových, národnostních a dalších předsudků, které brání vedoucím pracovníkům, z nichž mnozí ještě pamatují zlaté časy našeho komunistánu, vybírat si zaměstnance (a samozřejmě i zaměstnankyně) podle kvalifikace, schopností a zkušeností spíš než podle vzhledu a dalších vnějších atributů, nesouvisejících s jejich přínosem pro firmu či instituci. Narážím přitom na osobní zkušenost, kdy mi o dvě generace starší kolega jako učnici na praxi v prvním zaměstnání v konstrukci ČKD Praha řekl, když jsem potvrdila, že po vyučení nastoupím do daného podniku, cituji: „To nebude velkým přínosem,“ a později upřesnil důvod: „My tady chceme blondýny.“ Lidé, kteří jsou vzdělaní, inteligentní a mají zkušenosti z vyspělejších civilizací, by měli kormidlovat vlajkovou loď jinde samozřejmých, ale u nás často ještě neznámých, pravd a skutečností. Vypadá to, že jsem odbočila, ale je asi zřejmé, kdo by měl například patřit mezi ty osvícené.
Když jsem později řešila problém s úvěrovou firmou, obrátila jsem se s dotazem již přímo na výše uvedenou pracovnici Nadačního fondu pomoci, avšak tentokrát mi neodpověděla ani ona. Spravedlivě musím doplnit, že další společensky prospěšná společnost, která si klade za cíl pomáhat obětem nekalých praktik některých podnikavců, abych neurazila podnikatele, mi dala nesmyslnou radu, že se mám obrátit s dotazem na firmu, na kterou jsem si stěžovala, (jak se později ukázalo oprávněně). V době, kdy jsem získala popsané zkušenosti, jsem již věděla, že má Karel Janeček zájem vstoupit mezi politiky a jeho jednání jsem si vysvětlila tak, že si již osvojil část jejich způsobů. Je potom otázka, jestli by byl Karel Janeček tím pravým světlonošem, mávajícím pochodní poznání a rozhánějícím ohněm vědění temné síly dlící v zahnívajících stojatých vodách naší politické mělčiny. Osobně si myslím, že nikoliv, alespoň můj dojem je takový, že by tento neohrožený provazochodec a parašutista, zvolil jako většina, cestu menšího odporu. Znovu odbočím – i přes všechny výhrady, které jsem měla a mám k našemu bývalému i současnému prezidentovi, si na nich vážím jedné věci, totiž, že téměř vždy šli spíš cestou většího než menšího odporu, spíš proti větru než s větrem v zádech. Takové osobnosti podle mě do politiky patří, i přes všechny kontroverze.
Druhý důvod, proč bych pana Janečka nevolila, pokud by někam kandidoval, (v rozhovoru pro magazín MF Dnes se mluvilo dokonce o kandidatuře na prezidenta), je ten, že ani přes všechny úspěchy, bohatství a popularitu nemá dostatečnou společenskou vážnost. Když si zadáte jméno Karel Janeček do vyhledávače, tak spíš než změny politického systému na vás vyskočí odkaz na články z Blesku, kde se řeší, kterou má právě modelku. Nedávno jsem dostala v metru leták s pozvánkou na diskusní večer s kandidátem do senátu a Karlem Janečkem „O ženách, demokracii a korupci.“ Komentář netřeba, pořadí témat mluví samo za sebe. I když je naše společnost k neuspořádanému osobnímu životu politiků hodně tolerantní, Janečkovy bizarní názory jako je propagace mnohoženství jsou i u nás příliš. Také si můžeme všimnout, že nikdo z těch, jejichž odchod z politiky sledoval hlavně bulvární tisk, do politiky nevstupoval s tím, že největší publicitu mu přinášel jeho milostný život.
Na anketní otázky je potřeba odpovídat stručně, jasně a výstižně, aby měly vypovídací hodnotu. Kdybych měla stručně shrnout tento traktát, tak podle mého názoru bude pro společnost i pro něho samotného lepší, když Karel Janeček zůstane tím, kým je – podnikatelem, vysokoškolským učitelem, sportovcem, idealistou, filantropem a nositelem více či méně zajímavých myšlenek a hodnot, z nichž některé, jako je například boj s korupcí, očištění společnosti od zlojedů a dalších škůdců, změna volebního systému, by mohly a měly být inspirací pro politiky.
