K následující úvaze mě přivedl článek v dnešních novinách o tom, že Magistrát hlavního města Prahy chce zřídit místnosti, kde by si mohli narkomani pod dohledem odborníků aplikovat drogy.
Radnice jednotlivých městských částí nesouhlasí, přesněji nestojí o umístění takových zařízení na území svého obvodu. Radní Prahy 1 argumentují tím, že by jim koncentrace narkomanů odháněla turisty. Když odhlédnu od logiky úvahy podle níž by odháněly turisty uzavřené místnosti, do nichž by si narkomani chodili pro drogu, zatímco mátohy předčasně zestárlých mladých lidí s fialovou pletí a vypadanými zuby (dnes jsem viděla takovou dvojici na Národní třídě) turisty zřejmě neodhání, tak je zde otázka, jestli je toto zrovna to pravé řešení problému rozšíření drog, zejména mezi mladými lidmi.
Podle statistik má u nás zkušenost s různými typy drog (bez zahrnutí alkoholu, což je taky droga) asi třicet procent obyvatel ve věku do třiceti let. Skutečných závislých narkomanů je méně, ale stejně je Česká republika v užívání drog mezi mladými lidmi na předních místech v Evropě. V takové situaci se jeví každý pokus, který by mohl zmírnit dopady tohoto patologického jevu, vítaný. Autoři nápadu uvádí inspiraci ze zahraničí, kde taková centra jsou (například Německo nebo Španělsko). Nechci teď řešit otázku přenosu zkušeností z jiných zemí, to by bylo téma na samostatnou úvahu.
Aby jakékoliv opatření bylo smysluplné, mělo by pomoci ke zlepšení dané situace. V první řadě se tedy zamysleme, co by se v daném případě zlepšilo. Teoreticky by ubylo pohozených použitých jehel, které se válí na ulici, v parcích, někdy i v prostoru dětských hřišť. Lidé, kteří by přišli do centra by dostali čisté jehly a kvalitní drogu (pokud se takový termín dá v této souvislosti použít). Přítomní odborníci by také mohli uživatelům poradit, kam se obrátit, pokud by se chtěli zbavit závislosti. Vypadá to tedy, že centrum bude sloužit jako místo, kde by si narkomani mohli s menšími riziky pro sebe i pro okolí aplikovat drogu. Mám skoro chuť sarkasticky napsat, kde by si mohli „zdravě“ aplikovat drogu, protože tak na mě celá snaha působí. Trochu mi to připomíná situaci, kdy poslanci opakovaně navrhují zařazení prostituce mezi živnosti nebo se otvírají poradny pro prostitutky typu „Rozkoš bez rizika“. Obojí považuji za vyhánění čerta ďáblem. Z pohledu toho, čemu se v Anglii říká „common sense“ a u nás obvykle „zdravý selský rozum“ jsou narkomanie a prostituce společensky škodlivé jevy, které s sebou navíc přináší rozsáhlou kriminalitu. Jestliže jsou v dobré víře zakládána centra, která mají uvedené skupiny chránit a v podstatě jim pomáhat v jejich činnosti, tak to navozuje dojem, že je taková činnost normální a naprosto v pořádku. To je zvlášť pro mladé lidi, kteří buď nemají příslušnou výchovu nebo si z revolty hledají vlastní cestu a ještě nemají ujasněný systém hodnot, špatný vzor.
Srovnání místností pro narkomany s ubytovnou pro bezdomovce, nepovažuji za dobrý příklad, protože se jedná o zcela odlišný problém. Fakt, že někdo nemá kde bydlet, je situace, nikoliv činnost. Zřízení ubytovny pro bezdomovce je potřebné a pozitivní řešení, ale nemělo by být konečné. Stejně jako skutečné řešení problému bezdomovců by nemělo zůstat u opatření přístřeší na lodi, ale bezdomovci by měli dostat práci, (které je všude dost – stačí se rozhlédnout po ulicích), aby si mohli zaplatit skutečné bydlení, tak skutečné řešení problému narkomanů je jejich léčení, protože závislost je nemoc. V případě prostituce se liší názory, jestli legalizovat nebo zakázat, současná situace je „ani ryba ani rak“. Já jsem v těchto sporech pro zakázat, protože i kdyby se zlegalizovala, tak bude stále přinášet víc škody než užitku.
Obě prezentovaná řešení jsou však aposteriorní, tedy řešení důsledků nějakého jevu. Účinné odstranění vede jen přes řešení apriorní, tj. předcházení popsaným škodlivým jevům. Jako se stromek musí zalévat, hnojit a okopávat hned od začátku po zasazení, aby v budoucnu nesl ovoce, tak se člověk musí od nejmladšího věku, jakmile začne vnímat a rozumět, vychovávat, aby jednou byl užitečným členem společnosti a ne přítěží. Zde vidím největší prázdno. Existují programy prevence drog, ale je jich málo. Místo jednotlivých osvětových programů by bylo vhodné zavést tématiku prevence drog přímo do školního vyučování. Nějaké programy prevence prostituce neexistují vůbec, sexuální výchova v současné podobě se jeví spíš kontraproduktivní a měla by být nahrazena výchovou k rodičovství, tak jak jsme ji měli ve škole my, (a to ještě před revolucí). Nevím, jestli to bylo všeobecně ve školách rozšířené, ale když jsem chodila do učňovské školy, tak jsme celé jedno pololetí měli v rámci občanské nauky právě výchovu k rodičovství. Jedna hodina byla o sexu, jinak jsme se učili, jak si vybrat partnera, řešit různé problémy ve vztazích, vychovávat děti.
Je zde ovšem ještě jedna otázka, a to politická. Zavedení výchovy proti drogám a prostituci do osnov občanské nauky by bylo dlouhodobě jistě účinné, ale nepřineslo by žádný rychlý zisk jako zdanění prostituce (nechci teď řešit účinnost vybírání daní z této činnost), ani rychlou popularitu a zviditelnění se politiků pomocí aktivit jako je otevření centra pro narkomany nebo legalizace měkkých drog. Když se v titulku provokativně ptám, jestli společnost potřebuje narkomany a prostitutky, tak bych měla na tu otázku nějak odpovědět. Myslím, že společnost ve smyslu společenství lidí, kteří se živí prací, usilují o nějaké svoje cíle a snaží se být v rámci svých možností co nejužitečnější, taková společnost lidi potácející se na okraji nepotřebuje, a pokud již jsou, tak se je snaží vrátit do normálního života. Potom ovšem existuje jiná společnost různých podzemních bratrstev, lidí žijících na hranici morální bídy i na hranici zákona. Je otázka pro koho ti, kteří mají možnost nastavovat pravidla fungování společnosti, chtějí pracovat, komu (a za co) jsou ochotni přizpůsobit tato pravidla ve formě zákonů. A v tomto směru jsem ve vztahu k našim politikům dost skeptická.
