Na Pražském Hradě bývají divadelní představení, ale hořkou komedii, kterou připravili hradní úředníci místním občanům i zahraničním návštěvníkům Prahy, ani klasik nepřekoná.
Hned, jak jsem se poprvé dočetla o kontrolách u vstupů do Hradu, tak jsem zapochybovala o účinnosti takového opatření proti hrozbě teroristického útoku. Nechci rozebírat, jestli je nějaký důvod, aby si teroristé vybrali Prahu a ještě přímo a právě Pražský Hrad, to by bylo na jinou úvahu. Snad mě k tomu napadá, že si nepamatuji, že by nějaký terorista útočil na sídlo prezidenta, kde se jaksi očekávají bezpečnostní opatření, na rozdíl například od metra, pláže nebo rekreačního střediska.
Proč jsem pochybovala o efektivnosti těchto opatření. Jako návštěvník kulturních a sportovních akcí jsem velmi častým objektem různých kontrol a osobních prohlídek. Všechny dosud probíhaly přibližně takto:
"Ukažte tašku, (batoh, kabelku),...." Otevřu tašku. "Vytáhněte tohle." (Například svetr, ledvinku). Vytáhnu jmenované věci. "V pořádku, můžete jít." Podobným způsobem probíhaly všechny kontroly, které jsem zažila, a byly jich možná desítky. Vymykala se jen jedna, a to vloni na festivalu v Berlíně. Jely jsme s kamarádkou bez noclehu (z úsporných důvodů), takže jsme s sebou do areálu táhly jídlo, pití, teplejší oblečení, pláštěnky a další objemné věci. Členka ostrahy mi při vstupu podrobně prohlédla příruční tašku (větší kabelku), podrobně myslím, že chtěla, abych vytáhla všechny věci, ale jejich obsah ji už nezajímal. Pak mě nechala jít a vůbec si nevšimla, že mám přes rameno pytel se šňůrkou na stahování napěchovaný výše jmenovanými věcmi, jaký dobře znají účastníci závodů RunCzech, kde bývá součástí startovních potřeb.
Nelze se samozřejmě potom divit, že na fotbale bouchají petardy, občas se tam motá divák, jemuž se podařilo pronést malou placatou láhev, na Dylanovi (pro nefanoušky tohoto umělce - Dylan má k paranoidní vztah k fotografování a v mladších letech při záblesku v sále klidně ukončil koncert) se fotografuje, nejen z mobilu ale i velkými aparáty,... a na Pražský Hrad se šli podívat reportéři s plynovou pistolí a nebezpečně dlouhým nožem.
Dávám přednost zprávám na Internetu před jinými médii, protože na rozdíl od rozhlasu, televize nebo novin, je součástí diskuze. I když se vždycky aktivně nezúčastním, tak si ráda čtu komentáře, což je v mnoha směrech poučné a zajímavé a opět by to bylo na samostatnou úvahu. V diskuzi ke zprávě o testu kontrol na Hradě se objevil i příklad jiného testu z Francie, kde se novinářka dostala na letiště se zbraní. U nás ovšem proběhl podobný test taky. Možná si vzpomínáte, jak jeden zaměstnanec letiště chodil v hlídaných prostorách s imitací plastové trhaviny uložené ve vázání bot. Je jasné, že kontroly na letišti jsou jiné kategorie než nahlédnutí do tašky, přesto se dostanou mezi cestující podobní "testeři" jako výše, občas někdo nožem ohrožuje posádku a občas nějaké letadlo havaruje nebo zmizí z nejasných důvodů, kdy "není vyloučen výbuch na palubě".
Z výše uvedených příkladů je zřejmé, že kontroly asi nikdy nebudou dostatečné. Z principu to ani nejde. Například plastovou trhavinu nezaznamenají detektory kovů. Rentgen zavazadel nepomůže, když bude předmět ukrytý pod prádlem, nehledě na to, že sebevražedný atentátník neváhá vložit si nálož třeba do úst.
V diskuzi byly další zajímavé postřehy. Například, že je nesmysl kontrolovat vchod na volné prostranství. Hlídají se obvykle budovy, případně uzavřené areály, kde se schází velké množství lidí najednou v určitou dobu, například sportovní stadión v době utkání. V kontextu tohoto opatření by se musely kontrolovat i ulice v okolí Hradu, a protože, jak víme z nedávné doby, může dojít k útoku kdekoliv, tak by se musely hlídat všechny ulice, náměstí, nádraží, obchody, restaurace, ..., prostě úplně všechno. Možná by bylo proto jednodušší změnit celkový systém v řešení tzv. uprchlické krize. To je také na jinou úvahu. Nicméně, jestli o tom napíšu já nebo někdo jiný na blog, není podstatné. Důležité je, jestli se skutečným řešením této krize, protože se o krizi jedná, začne už někdo vážně zabývat. Řešení není vyplácení stejné sociální podpory ve všech státech, jak bylo nedávno osvíceně navrženo, a není to ani zpřísnění kontrol na Pražském Hradě, které po utržené ostudě deklaruje hradní mluvčí. Zajímavé je si také všimnout, že ještě nedávno bylo možné vyměnit standardu za červené trenýrky. Tak nějak dva extrémy.
Vzhledem k tomu, že nejpodrobnější kontrolu jsem v Praze zažila při vstupu do Parlamentu ČR, tak to vypadá, že bezpečnost návštěvníků a občanů Prahy důvodem zavedení kontrol u vstupů do Hradu zřejmě nebude.
