Městečko a zámek Kunštát nese jméno svého zakladatele Kuny, syna Gerharda ze Zbraslavi, který je prvním doloženým majitelem jednoho z nejstarších dochovaných hradů na Moravě.
Písemná zmínka o pozdně románském hradu pochází z roku 1360.
Hrad byl dlouho majetkem a sídlem pánů z Kunštátu a Poděbrad. Po smrti svého otce Viktorína z Kunštátu se stal jeho pánem tehdy šestiletý Jiřík z Poděbrad a Kunštátu, pozdější český král, který se jako první neúspěšně pokusil vytvořit mírovou unii středoevropských křesťanských států - jakousi předchůdkyni EU.
Jeho poručník Herald z Kunštátu a Lesnice nechal hrad přestavět.
V roce 1436 dobyl hrad markrabě Albrecht Rakouský (zeť císaře Zikmunda) a Herald byl sťat.
Jiří z Poděbrad zde žil do roku 1458, kdy byl zvolen českým králem. Hrad nechal upravit a přistavět čtverhrannou věž.
Od roku 1520 byl hrad majetkem Viléma z Pernštejna a po něm vystřídal ještě několik majitelů, z nichž většina provedla nějaké stavební úpravy.
Po bitvě na Bílé hoře zde dokonce pobýval J. A. Komenský, kterému poskytl azyl Štěpán Šmíd z Freihofenu, který pak sám musel zemi opustit a veškerý majetek mu byl zabaven.
V 17. stol. se stali pány hradu Lamberkové, kteří jej přebudovali na barokní zámek, avšak jeho část včetně Poděbradské věže zůstala nadále renezanční.
Od roku 1901 až do konce druhé světové války vlastnila Kunštát hrabata Coudenhove – Kalergi, která ho přestavěla v romantickém stylu.
Jeden z nich, Heinrich von Coudenhove-Kalergi, pracoval jako diplomat v Japonsku, kde se zamiloval do sedmnáctileté dcery obchodníka se starožitnostmi, se kterou se oženil a přivezl si ji do Čech. Hraběnka Mitsuko Coudenhove – Kalergi byla všestranně nadaná a brzy se naučila německy a francouzsky, studovala matematiku, historii a geografii a mimo to jako samouk ještě právo a ekonomii.
Součástí vybavení a krásné výzdoby zámku jsou mnohé upomínky na tuto japonskou hraběnku.
Po roce 1945 byl zámek znárodněn a jako mnohé jiné chátral až do roku 2005, kdy se dostal pod správu Národního památkového ústavu Brno.
Dnes je již částečně zrekonstruován. Prostory přístupné veřejnosti jsou převážně vybaveny původním zařízením posledních majitelů, jsou zde však i místnosti, kde lze vidět historické zbraně a válečnické vybavení, včetně japonských mečů, vitríny s japonským dobovým oblečením a doplňky a mnoho dalšího.
Zámek je obklopen zámeckým parkem, kde je zajímavostí jeden z nejstarších psích hřbitovů v Evropě.
Od roku 2002 je zámek Kunštát národní kulturní památkou.
Od zámku je krásný výhled na město v údolí. Je zde pěkné náměstí, kterému dominuje kostel Sv. Stanislava.
Kunštát proslavil také František Halas, který tam nějakou dobu pobýval a je tam i pochován.
Nedaleko Kunštátu v obci Rudka najdeme absolutní unikát, uměle vyhloubenou jeskyni s nádhernými sochami vytesanými do pískovce.
Jsou dílem místního rodáka, samouka Stanislava Rolínka, který měl tesání do kamene jako koníčka. Kámen opracovával velmi jednoduchými nástroji - pouze hasičskou sekyrkou a půlkou nůžek na stříhání ovcí.
Jeho nadání si povšiml starosta obce František Burian a napadlo ho, že by mohl zvýšit přitažlivost Rudky pro turisty. Koupil kus lesa, najal dělníky na vyhloubení jeskyně a objednal si u Rolínka toto unikátní dílo.
Rolínek byl vyučený čalouník, neměl žádné vzdělání, přesto mu jeho práce byla dostatečným doporučením pro přijetí na Akademii výtvarných umění v Praze, kde byl jeho učitelem Otakar Španiel. Byl tam však pouze rok, protože dostal tuberkulózu a musel studia zanechat.
Mezi tím v jeskyni pokračoval sám František Burian, který vytvořil sochy Blanických rytířů, které pak Rolínek jen dodělal. Blanické rytíře bychom normálně hledali někde v okolí hory Blaník na Vlašimsku; někteří z nich jsou však i na Moravě.
Rolínkovým vlastním dílem je přes 3 metry vysoká absolutně dokonalá socha svatého Václava na koni, Sněhurka s trpaslíky, lev před vchodem do jeskyně, jako symbol státnosti, který je naprosto věrohodný, přestože autor živého lva nikdy neviděl a další sochy.
Největším Rolínkovým dílem byla 4,5 metru vysoká socha T. G. Masaryka na úpatí kopce pod rozhlednou, pro kterou mu byla předlohou poštovní známka.
V době druhé světové války byla socha místními vlastenci obestavěna lesní boudou, aby byla uchráněna před nacisty.
Našel se však zrádce, který celou věc udal. Socha byla zbourána a její ochránci skončili v koncentráku. Do dnešní doby se zachoval pouze podstavec s obrovskými botami.
Stanislav Rolínek zemřel v roce 1931 ve svých 22 letech, ale jeho dílo žije a budou ho obdivovat ještě další generace návštěvníků.
Vstupní část lesoparku zdobí kouzelné plastiky soudobých umělců
