Za krásami jihozápadní Anglie - Bath

Při cestě po jihozápadní Anglii nelze vynechat jedno z nejhezčích anglických měst Bath. V současné době má kolem 90 000 obyvatel, ale ročně ho navštíví, kromě déle pobývajících turistů, zhruba 3,8 milionu jednodenních návštěvníků.

Titulem Světového dědictví UNESCO se tato perla hrabství Somerset právem pyšní od roku 1987.

Tři horké prameny v údolí řeky Avon využívali již Keltové, ale lázně zde postavili až Římané, kteří sem přišli kolem roku 43 po Kristu ( a zůstali tu dalších skoro 400 let).

V sedmdesátých létech prvního století postavili na místě keltské svatyně zasvěcené bohyni Sulis chrám. Sulis přijali za svou a ztotožnili ji se svou bohyní Minervou.

I původní název lázní byl odvozen od jména keltské bohyně - Aquae Sulis – voda bohyně Sulis.

Sulis Minervě byla přisuzována nejen léčebná zázračná moc. Návštěvníci lázní pro ni házeli do vody vzkazy napsané na tak zvaných proklínacích tabulkách, kde uváděli jméno osoby, která je naštvala  i čin, za který ji prokleli a věřili, že bohyně už to dál zařídí.

Římané dokázali své lázně dovést až k naprosté dokonalosti, včetně podlahového topení a přívodu vody do bazénů dodnes funkčními olověnými trubkami. Byly zde vytápěné šatny, bazény, sauny a tělocvičny, všude krásná barevně vzorovaná dlažba, za kterou by se dnes nemusela stydět žádná koupelna.

Základy lázní stály na dubových pilířích zabudovaných do země. Pod podlahu, postavenou na cihlových podpěrách, byl vháněn teplý vzduch ze systému vytápěného dřevěným uhlím, který prostory lázní vyhříval.

Po odchodu Římanů lázně pustly až se téměř úplně rozpadly. Teprve kolem roku 1100 je obnovil král Henry I., po kterém byly nazvány King´s Bath.

Podle pověsti léčebnou sílu pramenů objevil Bladud, otec krále Leara, který onemocněl leprou. Musel se stranit lidské společnosti, aby nikoho nenakazil, proto odešel do malé vesnice poblíž dnešního Bath, kde se živil jako pasák vepřů.

Vepříci, kteří měli na kůži různé boláky se rádi váleli ve vodě teplých pramenů vyvěrajících ze země a Bladud si všiml, že se po čase uzdravili. Zkusil to tedy také a ke svému údivu zjistil, že jeho nemoc ustupuje, až zmizla docela.

Uzdravený se vrátil na královský dvůr a na místě pramenů založil lázně.

Pozůstatky původních římských lázní byly náhodně objeveny při kopání základů nových domů v roce 1775. Rozsáhlé vykopávky pak odkryly zachovanou část tzv. Velkých lázní a dnes je zde úžasné muzeum, které nabízí velmi reálnou představu, o tom,  jak tyto lázně ve své době vypadaly a fungovaly.

Zdejší minerální vody jsou léčivé především na choroby pohybového ústrojí, ale také na jaterní a jiné diagnózy.

V roce 675 byl na tomto místě založen kláštěr, který byl později přestavěn na kostel Sv. Petra. Status města získal Bath v r. 1590.

Podle legendy se právě u Bath odehrála slavná bitva u Mons Badonicus, kde král Artuš porazil saské vojsko.

Po staletí bylo město vyhledávaným lázeňským a výletním centrem oblíbeným hlavně u šlechty. K největšímu rozmachu došlo v georgiánském období, kdy se stavěly celé nové ulice paláců a honosných domů, charakteristických světlou barvou vápencového kamene.

Největšími skvosty pro Bath typické georgiánské architektury jsou Circus a Royal Crescent, kde jsou domy postavené do oblouku. Autory těchto staveb jsou slavní architekti John Wood a jeho syn téhož jména.

Zajímavostí je také nejstarší dům v Bath, ve kterém kdysi žila huguenotka Solange Luyon, která sem uprchla z Francie, později známá jako Sally Lunn. Otevřela si zde pekařství, kde podle francouzské receptury pekla, pro Bath dodnes typické, jemné sladké bochánky. Dnes je v domě restaurace The Sally Lunn´s Eating House, proslavená právě pečivem Sully Lunn Bun.

Původní recept z roku 1680 byl objeven při rekonstrukci domu v roce 1930 v tajné skrýši nad krbem.

Dnes je Bath rušnou turistickou destinací a kulturním centrem, má dvě univerzity, čtyři divadla, konají se zde každoročně hudební a filmové festivaly a varhanní koncerty v Bathském opatství.

Je tady řada muzeí, mezi jiným také Centrum Jane Austenové, která zde žila v létech 1801 – 1806.

Do Bath se jezdí rekreovat řada známých osobností, v létech 1936 – 1940 tam dokonce trávil vyhnanství etiopský císař Haile Selassie I.