Lyon - město s atmosférou

Do Lyonu jsem se stihla podívat ještě před teroristickými útoky v Paříži. Kdekdo mne varoval, že cesta autobusem přes Německo bude problematická, že přísné kontroly na hranicích a davy imigrantů budou cestu zdržovat. 

Jela jsem autobusem Eurolines za velmi solidní cenu a i když cesta trvala 19 hodin, proběhla hladce a bez jakéhokoliv dobrodružství. Přibližně hodinové zpoždění nebylo způsobeno uprchlíky ani celníky, ale došlo k němu z důvodu prací na silnici.

Z Prahy jsem vyjela po obědě a druhý den ráno jsem byla na místě. Noc jsem prospala, takže mi cesta zas tak dlouhá nepřipadala.

Chvíli mi trvalo než jsem se vymotala s nádraží Gare de Lyon-Perrache, kde se protíná snad veškerá doprava v Lyonu. V objektu z poloviny 19. století je pod jednou střechou nádraží, kam přijíždějí rychlovlaky TGV, autobusové nádraží Eurolines, odkud vyjíždějí mezinárodní autobusové linky do celé Evropy, mají zde stanoviště městské autobusy a projíždí tudy metro i tramvaje.

Byla jsem trochu nervózní, protože nemluvím francouzsky ale na štěstí všude postávali uniformovaní zřízenci, kteří ochotně pomohli a poradili v angličtině. Jeden z nich se mnou sjel výtahem do přízemní, kde měla zastávku tramvaj jedoucí ve směru mého hotelu.

Tramvaj přijela dřív, než jsem stihla zjistit, kde si mám koupit jízdenku, ale paní, která stála vedle mne na nástupišti rychle zhodnotila moji situaci a jízdenku mi nabídla, ani si ji nenechala zaplatit.Nakonec mi ještě poradila, kde mám vystoupit.

Do hotelu jsem dorazila právě včas, abych se u recepce setkala s přáteli z Kanady, kteří mne do Lyonu pozvali abych zde s nimi strávila několikadenní dovolenou.

Měla jsem obavy, abychom se kvůli mému  zpoždění neminuli. Nemají totiž mobil. Považují ho za zbytečný a omezující. Udivilo mne to, protože já si život bez mobilu už vůbec nedovedu představit. Ale nakonec jsem jim musela dát za pravdu. Jsou mnohem svobodnější než my, kteří jsme na něm závislí. Během těch několika společně strávených dnů nám rozhodně nechyběl.

Lyon je kouzelné město ležící na soutoku řek Saône a Rhône. Byl založen Římany a nějakou dobu byl správním centrem Galie. Později se stal residencí francouzských králů, ale k jeho největšímu rozkvětu došlo až v době renesance, kdy se rozvinul hedvábnický průmysl. Lyon proslavili také bratři Lumiérové, kteří se tam narodili.

V Lyonu také sídlí centrála Interpolu.

Dominantou Lyonu je kopec Fourviere na kterém stojí nádherná bazilika Notre Dame de la Fourviere z 19. století. Nedaleko ní se tyčí věž Tour Métallique – zmenšenina Eifelovky.

Nejvíc mne však okouzlil Starý Lyon se spoustou uzoučkých uliček, různých pasáží a průchodů krásnými středověkými domy s typickými hospůdkami a obchůdky. Celkový dojem perfektně dotvářelo posezení u skvělé kávy, červeného vína nebo některé z místních gastronomických specialit, kterými je Lyon vyhlášený.

Lyon má své osobité kouzlo, které na vás dýchá ať se procházíte ulicemi s krásnými renesančními domy, uličkami Starého Lyonu nebo po nábřeží některé z řek. Všude je co obdivovat, na každém kroku je možné zastavit se na malé občerstvení a nasávat tu kouzelnou atmosféru.

Obdivovala jsem pestrou nabídku na pouličních tržištích, ale velká tržnice s nekonečnými pulty plnými nejrůznějších sýrů, uzenin, masa, drůbeže,ryb a mořských plodů, zeleniny, vína,sladkostí a nádherně nazdobených dortů mi doslova vyrazila dech.

Kouzelné jsou ulice se starými krásně malovanými domy, kde okna, balkony a postavy na nich vypadají jako živé.