je dalším typem na výlet do okolí Chrudimi. Městečko, ležící na úpatí Železných hor, má zajímavou historii, krásně opravenou židovskou synagogu a židovský hřbitov.
Město pravděpodobně založil majitel původní vesnice Heřman z Mrdic někdy okolo roku 1280.
Z období 14. století je na tomto místě zmiňována tvrz, kterou si jeden z pozdějších majitelů, Sigmund Anděl z Ronovce, přestavěl v r. 1540 na renesanční zámek, ten však byl později císařskou armádou vypálen.
Jeden z dalších majitelů, Jan Berka z Dubé, pak postavil v roce 1630 v podstatě úplně nový zámek.
V létech 1661 - 1794 byli pány Heřmanova Městce Šporkové. Zámek přestavěli do pozdně barokní podoby a založili anglický park.
Na náměstí postavili pozdně barokní kostel sv. Bartoloměje a další kostely v okolí.
Pečovali o rozkvět města, zvali nové obyvatele, obzvláště Němce a Židy.
Od roku 1828 se panství stalo majetkem rodu Kinských.
Kinští opět upravili zámek a nechali k němu přistavět neogotickou věž.
Založili obsáhlou zámeckou knihovnu, kde jako knihovníci pracovali i František Palacký a F. L. Čelakovský.
Na svém panství byli velmi oblíbeni pro svůj lidský přístup k poddaným.
Zvelebovali město, podporovali chudé, poskytovali jim zdarma lékařskou péči, založili dětskou opatrovnu a soukromé sanatorium.
Postupně se začal v Heřmanově Městci rozvíjet i průmysl.
Podnikavá dáma Marie Urbánková zde v roce 1920 založila výrobu dětských kočárků, kterou si hned nechala patentovat.
Továrna jí byla v roce 1948 znárodněna a následně se stala součástí Liberty Mělník.
Z kraje roku 1945 si zdejší zámek zabral Wermacht pro svůj štáb a zámecký park sloužil jako vojenské letiště.
Po válce zámek obsadila Rudá armáda a od r. 1952 je v něm domov důchodců.
Heřmanův Městec má také bohatou židovskou historii.
Za Šporků vzniklo nové židovské město s vlastní samosprávou, byla postavena nová barokní synagoga, která byla později v r. 1870 přestavěna Františkem Schmoranzem do novorománské podoby.
U synagogy byla postavena škola a rozšířen židovský hřbitov.
Kolem roku 1727 byla samospráva zrušena a na místě židovského města vzniklo gheto. Nastalo období plné zákazů a omezení.
Marie Terezie životní podmínky Židů poněkud uvolnila, ale Josef II. nařídil opět nová opatření.
Byly snahy Židy poněmčit, nesměli se stěhovat, ženit se mohl v každé rodině jen nejstarší syn. To mělo za následek spousty nemanželských dětí, které se oficiálně sváděly na služebnictvo.
Teprve v r. 1848 se gheto opět změnilo na židovské město a Židé se mohli začít stěhovat mimo jeho hranice.
Obyvatelé Heřmanova Městce židovské spoluobčany přijímali bez problémů a soužití ve městě bylo až do druhé světové války velmi dobré.
Po válce se vrátilo jen velmi málo židovských obyvatel, synagoga a budova školy chátraly. S jejich rekonstrukcí se začalo až po roce 1989.
V r. 1991 byly synagoga, budova školy, 2 měšťanské domy a židovský hřbitov zaneseny do seznamu státních kulturních památek.
V budově někdejší židovské školy je dnes galerie Cyrany, která má stálou expozici výtvarných děl východočeských umělců.
Najdeme zde obrazy Kupky, Kubišty, Štýrského, Zrzavého nebo Kotíka.
