Glastonbury - mýty a fakta

Glastonbury je odpradávna centrem duchovního života nejen hrabství Somerset ale celé Británie. Je to místo opředené mýty od pradávných dob, kdy byl kraj osídlen ještě keltskými kmeny. 

Učení druidové zastávali role vládců, kněží, věštců, léčitelů a moudrých učitelů, kteří své vědomosti a zkušenosti předávali ústním podáním dalším generacím. Často se zabývali pozorováním hvězd. Věřili v jejich sílu a moc ovlivňovat život na zemi, předpovídali podle nich budoucnost a dokonce si vytvořili kalendář.

S nadcházejícím křesťanstvím urputně bojovali a když jim bylo jasno, že svůj boj prohráli, často se právě z nich stávali první křesťanští kněží.

Strážkyněmi druidských tajemství byly kněžky, které zastávaly v keltském společenství ty nejvýznamnější role a byly všemi váženy a uctívány.

Dodnes se věří, že na kopci Glastonbury Tor působí neznámé síly, protože obzvláště citlivější poutníci, kráčející vzhůru spirálovou stezkou zažívají zvláštní stavy podobné transu a při výhledu do vlhčích oblastí, které bývají někdy v zimě zaplaveny vodou prý bývá vidět fata morgana.

Faktem je, že okolí bájného ostrova Avalon bylo zhruba od 7. století př.n.l. postupně zaplavováno vodou jak stoupala hladina moře a ješte v 5. století našeho letopočtu zde byla krajina jezer a bažin, z nichž ostrov s pevninou spojoval jen úzký pruh země na východě.

Postupem doby byly bažiny uměle vysoušeny a nově vzniklé území se postupně osídlovalo.

Vykopávky dokládají osídlení oblasti už v době neolitu. Již tehdy byli zdejší obyvatelé nuceni řešit jak se dostat přes zaplavená a bažinatá území.

Skutečnou raritou byl nález pravděpodobně nejstarší komunikace v severní Evropě. Perfektně v bažině zakonzervovaná dřevěná cesta byla nalezena náhodně při těžbě rašeliny v roce 1970.

Sweet Track, jak byla pojmenovaná po svém objeviteli (Ray Sweet), byla jedna z Trackways - ( tratí, cest), které tehdy vedly přes Somerset.

Byla postavena v letech 3807-3806 před naším letopočtem ze zkřížených jasanových a dubových kmenů zpevněných vápnem, které v bažinatém podloží podpíraly povrch z dubových prken.

Při archeologických průzkumech bylo zjištěno, že tato cesta byla postavena na místě jiné, ještě o 30 let starší komunikace pocházející z roku 3838 před naším letopočtem.

Přesné stáří tohoto unikátního díla bylo určeno podle letokruhů kmenů.

Král Artuš je populární a značně diskutabilní postavou Britských dějin. Mnoho historiků strávilo spoustu času aby popřelo nebo naopak podepřelo možnost pravdivosti alespoň nějakého reálného základu ke všem pověstem, které se k Artušovi vážou.

Některé prameny připouštějí možnost, že to byla skutečná postava, ne však král, ale vojevůdce, který bojoval ve službách tehdejšího vládce Británie. Byl to velmi chrabrý bojovník, který se svým vojskem hrdinně a úspěšně bojoval proti saským nájezdníkům až je definitivně porazil ve slavné bitvě u Badonu.

Je historicky doloženo, že bitva se skutečně odehrála a Britové, po několikadenním boji zvítězili nad mnohem početnějším a lépe vyzbrojeným vojskem Sasů.

Vojevůdce (snad Artuš) se po této vítězné bitvě, která Anglii osvobodila od Sasů na moho let, uchýlil do pevnosti na místě pozdějšího hradu South Cadbury v Somersetu, kde dožil.

Půdorys i poloha původní pevnosti v podstatě odpovídá obvyklému popisu Artušova hradu Camelot a v 6. století byla skutečně obývána nějakým významným vojevůdcem.

V 7. století Somerset obsadili Sasové, kteří konvertovali ke křesťanství a jejich král Ine založil v roce 712 v Glastonbury klášter.

Invazí Normanů, která postihla Británii ve 12. století, klášter neutrpěl žádnou újmu, ale naopak pod jejich vládou bohatl, rozšiřoval se a vzkvétal. V roce 1086 byl nejbohatším klášterem v Británii.

V roce 1184 zde však došlo k požáru a celé opatství do základu vyhořelo. Mniši se ihned pustili do stavby nového kostela na jeho místě, který byl dostavěn už v roce 1213, kdy v něm byla poprvé sloužena mše.

Klášter obývali benediktini, kteří se snažili obracet pozornost ke křesťanské historii Glastonbury, aby získali zpět věhlas opatství i finanční zajištění. Do té doby spadá také údajný nález hrobu krále Artuše.

Ve 14. století už bylo Glastonburské opatství (po Westminsterském) druhým nejbohatším opatstvím v Anglii. To však jen do roku 1539, kdy bylo zrušeno a zbouráno na základě církevní reformy Jindřicha VIII.

Na počátku 20. století odkoupila pozemky, kde kdysi stávalo opatství Anglikánská církev, která si najala tehdy věhlasného archeologa Fredericka Bligh Bonda, aby provedl archeologický průzkum pozemku a nalezl základy budov opatství. Šlo jim zejména o kapli Svatého Edgara.

Za staletí byly zbytky zdiva překryty mnoha vrstvami zeminy, takže Bond netušil, kde vlastně by měl začít kopat.

Prostřednictvím spiritistických seancí se nakontaktoval na  mnichy, kteří v klášteře žili v 15. století a kteří mu pomocí tzv. automatického psaní pomohli zakreslit přesnou polohu i tvary jednotlivých budov kláštera, včetně dveří kostela netypicky situovaných za oltářem, nebo modrého mozaikového skla v oknech, které ve své době nebylo vůbec obvyklé. Vše se při vykopávkách našlo přesně tak, jak byl instruován.

Archeologický výzkum tehdy úspěšně pokračoval a Bond si získal velké uznání.

Když však vyšla jeho kniha Brány k paměti, ve které vše popsal, upadl okamžitě v nemilost, archeologický výzkum byl zastaven a Bond církví a veřejností zatracen.

Odjel do USA, kde zemřel v bídě a zapomnění.

Archeologické průzkumy Glastonburského opatství byly později obnoveny a pokračují dodnes.

Archeologové stále objevují nové základy různých staveb, vykopávají nové hroby a nacházejí spoustu předmětů dokládajících někdejší bohatství a slávu kláštera.

Našly se zde různé jemně zpracované a zdobené nádoby a užitkové předměty, vyrobené z ušlechtilých materiálů, které se dovážely ze Španělska, Portugalska a Francie nebo cínem glazované dlaždice až ze Sevilly.

Nejstarší nálezy z vykopávek v okolí Glastonbury pocházejí už z doby železné.

Návštěvu Glastonbury mohu vřele doporučit všem, kdo mají rádi záhady, tajemství a historii. Všem, kdo rádi poslouchají staré pověsti a báje, a pak se nechají alespoň na chviličku ukolíbat představami, že tak to možná doopravdy bylo. A proč ne?