Na severním okraji pohoří Schwarzwald (Černý les), na řece Albu leží Ettlingen, druhé největší město v okrese Karlsruhe v Baden -Württemberg.
Archeologické vykopávky dokazují, že již v římských dobách tudy procházela důležitá křižovatka.
Později zde byla založena osada, které v roce 965 císař Otto I. Veliký udělil tržní práva a o dvě století později v r. 1192 císař Jindřich VI. ( syn Jindřicha Barbarossy) statut města.
Od roku 1219 patřil Ettlingen do panství bádenského markraběte Hermanna V.
V době devítileté války (válka o falcké dědictví – 1688-1697) bylo město zničeno a téměř zcela vypáleno vojsky Ludvíka XIV, později však bylo znovu postaveno.
Během následujících staletí si Ettlingen prošel dalšími válečnými útrapami, ale pokaždé se znovu vzchopil a opět se rozrůstal a prosperoval.
Dnes je to turisty hojně navštěvované město s krásným historickým centrem.
Nejstarší budovou ve městě je kostel Svatého Martina s nádhernou vnitřní výzdobou.
Za prohlídku rozhodně stojí i kostel Srdce Ježíšova - Herz-Jesu-Kirche.
Městem protéká malebná říčka Alb s množstvím můstků, na kterou je romantický pohled z okolních kavárniček a hospůdek.
Budova radnice byla postavena v 18. století, ale radniční věž je mnohem starší, pochází již ze 13. století.
Do barokního zámku jsme se bohužel nedostali, protože se tam právě konala svatba.
Ettlingen jsem navštívila v létě, kdy doslova dýchal kouzelnou atmosférou. Všude plno květin, různá zelená zákoutí zvoucí k posezení, starobylé uličky propojené průchody s krámky ve vjezdech a dvorcích.
V rámci výletu do Ettlingenu jsme navštívili také zbytky barokního kláštera Frauenalb, stojící na jednom z kopců Schvarzwaldského podhůří.
Legenda praví, že hrabě Albrecht von Zimmern byl ve zdejších lesích na lovu, když se mu náhle do cesty postavilo hrůzostrašné zjevení. Na místě slíbil, že když se zachrání, nechá tady postavit kostel.
Majitel zdejšího panství mu stavbu povolil a v roce 1135 byl kostel vysvěcen.
Kolem roku 1180 byl přistavěn klášter, určený pro dcery ze šlechtických rodin.
Svému účelu sloužil do roku 1508, kdy vyhořel, ale byl znovu postaven a jeptišky ho opustily až v roce 1605. Během třicetileté války klášter na dalších 200 let obsadily benediktinky.
V 19. století byl klášter zrušen a v jeho prostorách byla založena továrna, která postupně čtyřikrát vyhořela.
Torzo budov chátralo až do roku 1930, kdy byla započata rekonstrukce trvající až do roku 1986.
Dnes jsou zbytky bývalého kláštera vzorně udržované a konají se zde různé kulturní akce a koncerty.
Na jednom z protějších kopců stojí ještě klášter Herrenalb, založený v roce 1148, který sloužil chudým mnichům, kteří směli žít pouze z toho, co si vypěstovali nebo co jim příroda dala.
Ten už jsme bohužel z časových důvodů navštívit nestihli.
