Půvabné jihočeské město Dačice je zajímavé nejen pomníkem kostce cukru, ale především pěkným historickým centrem a zámkem s romantickým parkem.
A víte jak vznikla první kostka cukru na světě? To se takhle paní Juliána, manželka dačického cukrovarníka J. K. Roda v roce 1841 zranila do prstíku při sekání cukru z homole. Roztrpčeně vyzvala manžela, aby by s tím konečně něco udělal a ten jí záhy přinesl jako dárek bedničku plnou červených a bílých kostek cukru. Svůj vynález si nechal v roce 1843 patentovat.
Ale historie Dačic je mnohem bohatší.
Jsou zmiňovány již v roce 1183 v kronice opata milevského kláštera v souvislosti s vysvěcením místního kostela.
V polovině 15. století tehdejší páni Dačic, Krajířové z Krajku, povolali významné italské umělce, aby gotické město přestavěli v renezančním stylu.
Mezi jiným nechali postavit i radnici a novou věž na kostele sv. Vavřince. Stavbu zámku zadali až jejich potomci v roce 1591 italskému staviteli Francescu Garofovi de Bissone.
Devastací města za třicetileté války započala série katastrof pronásledujících zdejší obyvatele.
V roce 1680 postihla Dačice morová rána a za pouhých 10 let poté obrovský požár, kterému padlo za oběť 80 domů.
Teprve v průběhu 18. a zejména 19. století se začalo město znovu vzmáhat.
V roce 1820 zde byla otevřena jedna z prvních lesnických škol na našem území a v roce 1829 byl postaven cukrovar v blízkém Kostelním Vydří.
Za majitele Jindřicha Karla z Osteinu došlo v roce 1728 k barokní přestavbě zámku.
Počátkem 19. století koupili Dačický zámek Dalbergové z Horního Porýní.
Karel Antonín Maxmilián z Dalbergu ho nechal přebudovat do empírové podoby.
Poslední majitel z rodu Dalbergů zemřel v roce 1940 a zámek získali Salm-Salmové, kterým byl v roce 1945 znárodněn.
Oproti jiným historickým objektům měl velké štěstí, protože byl zpřístupněn veřejnosti, čímž komunistické období přežil bez větší úhony.
Po rekonstrukci v létech 1990-96 je zde muzeum a Dačická galerie.
