Ulm je město hrdé na svého rodáka Alberta Einsteina, na Münster s nejvyšší kostelní věží na světě, na krásnou radnici, na starou rybářskou čtvrť a na spoustu dalších zajímavostí.
Mne tam přivedly vzpomínky mého devadesátiletého strýce, který tam byl někdy v sedmdesátých letech vyslán pražským stavebním podnikem jako stavbyvedoucí aby zachránil historickou budovu poničenou bombardováním za druhé světové války.
Šlo zejména o část domu s krásnou barokní lodžií, která byla nakloněna nad kráterem zasahujícím do základů domu v úhlu naprosto se neslučujícím s možností dalšího přežití.
Pikantní tehdy bylo, že strýc, ač politicky nespolehlivý se ukázal jako jediný z celého podniku schopný vést stavbu a všechna jednání kolem ní v němčině.
A proč si město Ulm vybralo právě stavební podnik ze socialistického Československa? Odpověď je jednoduchá: přišlo to mnohem levněji, než si nasmlouvat jednotlivé práce u místních firem. Československé stavební podniky měly všechna řemesla pod jednou střechou.
Pro zdejší podnik byla zakázka ze západního Německa natolik lukrativní záležitostí, že stálo za to nad ledasčím přimhouřilo oko.
Vyprávění strýce vzbudilo můj zájem natolik že jsem při jedné návštěvě Německa navrhla výlet do Ulmu. Chtěla jsem ten dům vidět.
Do Ulmu jsme jeli vlakem. Rušná ulice moderních obchodních domů a kancelářských objektů vedoucí od nádraží se směrem do centra postupně proměňuje, jak přibývá obytných domů, postavených v typickém německém stylu.
Když se před námi otevřelo náměstí, ohromila nás impozantnost a výška gotické katedrály, která mu vévodí. Dnes luteránský Münster byl až do období reformace katolickým chrámem. Jeho stavba byla započata již v r. 1377, ale v polovině patnáctého století byla přerušena z důvodu různých ekonomických a společenských problémů tehdejší doby. Dóm byl dostavěn až koncem devatenáctého století. Nejvyšší z jeho tří věží měří 161,5 metrů a je skutečně nejvyšší kostelní věží na světě. Když jsme po prohlídce chrámu s vypětím všech sil zdolali poslední, už velmi úzký úsek, točitého schodiště, byl nám odměnou skutečně úžasný výhled z této věže daleko do kraje. Je odtud krásně vidět jak Dunaj dělí město na starý původní Ulm, ležící ještě v Baden -Württemberg a Neu-Ulm, nové moderní město, která však je již na území Bavorska.
Po malém oddechu v příjemné kavárničce jsme se vydali hledat dům, který strýc před léty pomohl restaurovat. Našli jsme ho poměrně snadno, i když z ulice vypadal celkem nenápadně.
Prošli jsme průjezdem do dvora restaurace,kde jsem okamžitě poznala barokní lodžii, která přesně odpovídala popisu.
I vnitřní prostory restaurace byly zachovány a upraveny v historickém stylu. Skvělé občerstvení jen dotvořilo celkový dojem.
Po obědě jsme si prohlédli střed města s krásnou starobylou budovou radnice a pokračovali dolů směrem k Dunaji do rybářské čtvrti.
Rybářská čtvrť je skutečně kouzelná. Úzké a klikaté uličky starobylých domků lemují po obou stranách říčku s kamennými obloukovými můstky, nad kterou se sklání smuteční vrby. Některé domy jsou hrázděné, jiné celé dřevěné, nebo kamenné s dřevěným podkrovím, někde jsou celé stěny porostlé břečťanem.
Všechna okna i různé balkony a pavlače přetékají záplavou květin.
Rybářskou čtvrtí jsme došli až nábřeží Dunaje, kde jsme opět obdivovali krásné staré domy.
Procházku kolem Dunaje jsme zakončili ještě krátkým posezením u kávy a pak už jsme se vydali zpět k nádraží. Na prohlídku Neu-Ulmu už nám bohužel nezbyl čas. Tak snad někdy příště.
Ulm jsem si zařadila mezi města, kam bych se ráda ještě někdy vrátila a rozhodně ho doporučuji k návštěvě každému, kdo tímto krajem projíždí.
