Cestování po Německu - III. část - Herrenberg

Počasí nám přálo a tak jsme vyrazili na další výlet, tentokrát do Herrenbergu. Malé starobylé městečko, které má dnes asi třicet  tisíc obyvatel, si prošlo celkem pohnutou historií.  

Během 15. a 16. století zažilo morovou epidemii, dvakrát téměř celé vyhořelo, později bylo obsazeno Francouzi, ale všechny rány osudu vždy překonalo a pokaždé znovu povstalo z popela a žilo dál.

Od nádraží vede fádní, nevýrazná ulice. Když však projdete podchodem pod křižovatkou, najednou se před vámi vyloupne věž kostela vyčnívající nad střechami a typickými štíty starých německých domů.

Úzká ulice s obchody vás dovede vzhůru až na půvabné náměstí, obklopené hrázděnými domy, kterému vévodí radnice s věžičkou a hodinami.

V době naší návštěvy  bohužel skoro celý jeho střed zabíralo letní kino,takže nebylo možné vyfotit si náměstí jako celek.

Procházeli jsme úzkými, křivolakými uličkami a nevěděli kam se dřív podívat.

Strmé schody nás vedly vzhůru ke kostelu Stiftskirche, kde je umístěna permanentní výstava kostelních zvonů. Některé jsou ve vstupních prostorách kostela, jiné venku na přilehlém prostranství pod starými lipami. Na venkovních zdech kostela jsou krásně vyvedeny dvoje sluneční hodiny.

Za kostelem stoupá poměrně strmá cesta vzhůru lesíkem podél hradeb na kopec, kde kdysi stával hrad, o kterém jsou zmínky již ze 13. století. Vystřídalo se zde několik hradních pánů, zažil různá období vzestupů i pádů, až byl nakonec v roce 1807 rozprodán občanům města k demolici na stavební kámen.

Torzo kdysi jistě honosné prašné věže bylo přeměněno na vyhlídku, ze které je nádherný výhled na město i daleko do kraje.

Ze zříceniny hradu zůstaly jen zbytky opevnění a travnatá plocha s lavičkami, která slouží obyvatelům města k procházkám a odpočinku.

Na zpáteční cestu dolů do města jsme si vybrali jinou trasu. Šli jsme úzkou, prudce se svažující pěšinkou podél hradeb mezi křovinami, místy jsme procházeli klenbovými průchody ve zdi.

Po chvíli jsme se ocitli opět v jedné z těch kouzelných hrázděných uliček, kde je každé sebemenší zákoutí vyplněno květinami.

Prohlídku města jsme zakončili posezením na zahrádce jedné z mnoha stylových restaurací, kde jsme se osvěžili skvělým německým pivem.