Do Drážďan jsem se znovu podívala dříve než bych byla předpokládala. Tentokrát se mi splnil sen: mohla jsem zde strávit několik dní a vychutnat si Drážďany muzejní, tedy mnohé z toho, co jsem při svém jednodenním výletu nestihla.
Největší muzejní sbírky v Drážďanech jsou soustředěny v Residenzschloss - Rezidenčním zámku, který byl po staletí sídlem saských vévodů a králů.
Původně stál na tomto místě strážní hrad, o kterém jsou písemné zmínky již od r. 1288. Koncem patnáctého století se sem přestěhoval vévodský dvůr z Míšně, hrad postupně rozšiřoval a nakonec přestavěl na renezanční zámek, který později vyhořel, ale byl znovu zrekonstruován.
Saským panovníkům sloužil až do roku 1918, kdy skončila vláda posledního saského krále Fridricha Augusta III.
První veřejnosti přístupnou sbírku uměleckých předmětů zde založil už v 18. století Fridrich August I. zvaný August II. Silný, který za tímto účelem nechal přestavět a upravit devět místností na klenotnici, která měla reprezentovat jeho bohatství a moc. Jeho nástupci sbírky dále rozšiřovali o skvosty z dílen nejslavnějších klenotníků své doby.
Koncem války byl Residenzschloss zničen při bombardování Drážďan. Od šedesátých do devadesátých let minulého století postupně povstával z trosek a v r. 2004 v něm byly umístěny první muzejní sbírky. Dnes je zde jedno z největších center uměleckých sbírek v Evropě.
Hned v přízemí zámku vás zcela pohltí Grünes Gewölbe - Historická Zelená klenba, jejíž název se odvíjí od barvy původního zeleného nátěru klenby sálu. Je zde k vidění přes tři tisíce nádherných uměleckých předmětů a klenotů nedozírné hodnoty.
Nová Zelená klenba v patře nabízí k prohlídce dalších tisíc sto uměleckých předmětů a šperků.
Je zde také muzeum mincí a uměleckých mědirytin, sbírka osmanského umění Turecká komora, historická zbrojnice v Obřím sále a nejstarší muzeum grafik v Německu.
Galerie nových mistrů, představuje díla nejpřednějších světových malířů od romantiků, přes impresionisty až po umělce současnosti.
Další úžasný zážitek nabízí Zwinger. Kdysi stál za branami města a byl postaven původně k obranným účelům, ale už od dob Augusta II. Silného sloužil zejména jako centrum veškerého společenského dění u saského dvora. Dnes je zde umístěna patrně největší sbírka míšeňského porcelánu.
Komplex budov Zwingeru uzavírá honosná renezanční stavba Semperbau, nazvaná podle architekta Gottfrieda Sempera. Je zde umístěna rozsáhlá sbírka vzácných děl světoznámých malířů Galerie starých mistrů.
Zwinger byl při kobercovém bombardování Drážďan zasažen a vyhořel. Znovu postaven byl během padesátých a šedesátých let minulého století.
Gottfried Semper je také autorem původní renesanční budovy drážďanské opery, která však v r. 1869 vyhořela. Znovu ji poslavil jeho syn Manfred Semper. Při náletech za druhé světové války byla opět zničena a později znovu postavena. Dnes je zde Saská národní opera.
Stejně tak byly při náletech částečně nebo zcela zničeny další historické objety a kostely.
Kreuzkirche– kostel Svatého kříže byl zasažen, ale jeho věž zůstala zachována. Kostel byl znovu postaven do své původní podoby, ale vnitřní výzdoba již obnovena nebyla. Holé stěny tak připomínají jeho tragický osud.
Kostel Panny Marie / Frauenkirche/ byl zcela zničen a znovu postaven do celé své krásy, ale jeho vnitřní výzdoba je již dílem současných umělců.
Nechala jsem se přesvědčit k výstupu na věž a ačkoli se mi původně moc nechtělo, nelitovala jsem. Výstup na věž není náročný, do určité úrovně dokonce jede výtah. Výhled na město, na údolí Labe a široké okolí je skutečnou odměnou za tu nevelkou námahu.
Ani tentokrát jsem ještě neviděla všechno. Nezbyl nám už bohužel čas na část města za řekou, kde je ještě mnoho zajímavých staveb a muzeí.
Tak snad někdy příště.
