Město Bayreuth je nejčastěji spojováno s postavou hudebního skladatele Richarda Wagnera, který zde prožil značnou část svého života a vytvořil svá nejvýznamnější díla.
Na výlet do Bayreuthu jsme se vydali, když u nás horko a sucho spalovalo trávníky, tam jsme však strávili celý den pod deštníky, protože počasí tentokrát přesně splňovalo tamní předpověď: střídal se silný déšť s mírným, bouřky s mrholením. Přesto jsme nelitovali – Bayreuth je krásný i v dešti.
Město leží v severním Bavorsku v jižní části Hornomohanské vrchoviny na řece Červený Mohan (Roter Main). Je hlavním městem vládního obvodu horní Franky a zemského okresu Bayreuth.
Původně zde stál hrad Leineck, ze kteho se však do dnešní doby žádné zbytky nedochovaly. Během 11. století se v místech, kde se dnes rozkládá Staré město (Altenstadt), začala rozrůstat osada. Již začátkem 12. století získala obec městská práva, první písemné zmínky o Bayrethu jako městě pocházejí z roku 1231.
V r. 1260 přešel dědictvím do majetku rodu Hohenzollernů a v r. 1361 udělil Karel IV. městu mincovní právo.
V polovině 15. století byl vybudován první hohenzollernský zámek, který stál na místě dnešního Starého zámku.
Pod vládou Hohenzollernů město prosperovalo, avšak v r. 1460 bylo po nájezdu husitů zle poničeno, vypáleno a obyvatelstvo vyvražděno.
Trvalo téměř 150 let, než se opět dostalo na takovou úroveň, aby sem mohla být v r. 1603 přestěhována markraběcí rezidence, která byla do té doby v Plassenburgu u Kulmbachu. V roce 1611 zde byl dokonce vybudován první městský vodovod. Dřevěným potrubím byla voda přiváděna z blízkého jezera do 4 městských kašen.
Bayreuthu však ještě nebyl souzen klid a prosperita a dál ho stíhala rána za ránou.
Již v roce 1605 zde došlo opět k požáru, kdy větší část města lehla popelem. V r. 1620 jej postihla morová epidemie a hned následující rok další rozsáhlý požár. Během třicetileté války byl opakovaně devastován. Teprve kolem poloviny 17. století se začal opět rozvíjet a v roce 1655 zde bylo založeno první gymnázium.
V r. 1683 se Bayreutský markrabě Kristian Arnošt osobně podílel na osvobozování Vídně, což připomíná markraběcí kašna, která byla na památku jeho vítězství nad Turky postavena před Novým zámkem.
Zhruba od 80. let 17. století začal Kristián Arnošt přijímat do svého panství hugenotské uprchlíky, čímž se zvýšil počet obyvatel a město se rozrůstalo. Byl postaven Nový zámek, radnice, kasárna a mnoho dalších významných budov. Budova radnice později vyhořela, proto město odkoupilo palác od baronky ze Sponheimu, ve kterém zřídilo novou radnici.
Kristián Arnošt založil Řád červené orlice a nechal postavit kostel, který byl vysvěcen v roce 1711.
V r. 1716 byla založena hraběcí porcelánka.
K největšímu rozkvětu došlo za vlády Friedricha a Vilemíny z Bayreuthu, kdy byl postaven Nový zámek, markraběcí opera, revitalizován park a přestavěn zámek Eremitage.
Jednou z nejvýznamnějších památek je právě budova Opery, vybudovaná ve stylu italského pozdního baroka. Nechala ji postavit v letech 1744-1748 princezna Vilemina Pruská, skladatelka a manželka markraběte Friedricha z Bayreuthu, která divadelní provoz až do své smrti řídila. Slavnostně byla otevřena u příležitosti svatby markraběcí dcery s vévodou z Württembergu.
Budova Opery je celá ze dřeva, a proto byla postavena za městskými hradbami, aby se z ní nemohl na město šířit případný požár. Díky svému umístění a skutečnosti, že po smrti knížete roku 1763 byl provoz divadla zastaven a budova se dlouho nepoužívala, dochovala se tak prakticky v původním stavu. Markraběcí operní dům je uznáván jako nejkrásnější dochované barokní divadlo v Evropě a byl 30. června 2012 zapsán do seznamu Světového kulturního dědictví UNESCO. V roce 2014 byl poprvé zvolen na listinu sta nejvýznamnějších pamětihodností v Německu.
Po požáru Starého zámku začala výstavba nové části města ( nynější Friedrichstrasse) ve stylu tzv. Bayreutského rokoka.
V r. 1742 byla založena Friedrichova akademie, která byla o rok později povýšena na univerzitu, avšak veselý a hlučný život studentů vadil obyvatelům města, a proto byla přeložena do Erlangenu, kde je dodnes.
Bayreuth byl městem náboženské svobody, žili zde vedle sebe příslušníci různých vyznání. Jsou zde kostely katolické i protestantské, v r. 1760 byla dostavěna židovská synagoga a v r. 1787 založen židovský hřbitov.
V r. 1791 se stala oblast pruskou provincií a po porážce Pruska Napoleonem v r. 1806 bylo město po 4 roky okupováno a opět drancováno, tentokrát francouzskou armádou.
V r. 1810 koupil Bayreuth od Napoleona za 15 milionů franků bavorský král.
V novodobé historii Bayreuth proslavil zejména Richard Wagner, který tam zamýšlel uvádět své opery, avšak usoudil, že zdejší divadlo není pro jeho díla dost velké, proto nechal postavit divadlo nové, které bylo slavnostně otevřeno v r. 1876 a od té doby se zde každoročně koná vůbec nejstarší festival vážné hudby, jehož program je sestaven z deseti jeho oper. Festival dodnes připravují potomci Richarda Wagnera.
Wagner se usadil v Bayreuthu natrvalo, dokonce si zde postavil honosnou vilu (Villa Wahnfried), ve které je dnes jeho muzeum a v parku za vilou je také pohřben.
Ve vile se odehrávaly různé společenské události, synové R. Wagnera tam pozvali i Hitlera, který byl dlouholetým přítelem Wagnerovy snachy a obdivovatelem jeho tvorby, kterou nacisté úspěšně využívali ke své propagandě. Rodina Richarda Wagnera se ideologii Třetí říše nebránila, jeho vnuk dokonce sloužil za války jako zástupce civilního vedoucího pobočky Flassenbergského koncentračního tábora.
To vše však nic nemění na velikosti Wagnerova génia a kráse jeho milovaného Bayreuthu, který na svého slavného skladatele upomíná doslova na každém kroku. Na mnoha domech v centru města nás zaujmou malé sošky, zpodobňující ho jako dirigenta v různých pózách.
Hned za hradbami města se prostírá jedna z nejkrásnějších barokních zahrad v Německu Eremitage, která byla vybudována jako útočiště před životem na hraběcím dvoře. V r. 1719 zde byl dostavěn první zámek.
Starý zámek s vnitřní jeskyní, vodní fontánou, malebnou oranžérii a centrální stavbou Slunečním chrámem, na kterém se nachází socha Apollóna, Boha múz, vás okouzlí.
V převážně barokním historickém centru Bayreuthu najdeme mnoho dalších krásných a zajímavých staveb, mezi jiným např. gotický původně špitální kostel, jehož patronkou byla Alžběta Durynská, dcera maďarského krále.
Prohlídku města lze za pěkného počasí zakončit příjemnou procházkou a odpočinkem v některém z mnoha krásných parků. My jsme se sušili v příjemné kavárničce u dobré kávy s dortíkem.
