Skutečně málo kdo se zajímá o to, jak se vyučuje ekonomie na středních školách. Přitom je to asi nejdůležitější část ve „výchově“ ekonoma a v utváření názoru mainstreamové společnosti na ekonomii jako takovou. Bohužel, dnešní střední školy zabíjejí ekonomii — a to jak zevnitř, tedy výukou na ekonomických oborech, tak i z venčí, výukou na neekonomických oborech.
Sám mám zkušenost se střední školou ekonomického zaměření, kolem mne mám mnoho známých, kteří se učili ekonomii na neekonomických školách. Všeobecně úroveň výuky je katastrofická, ne-li komická až absurdní.
Ačkoliv je obvykle hned v úvodních hodinách upozorněno, že „ekonomie není věda jenom o penězích“, následující výuka představuje ekonomii jako soubor neměnných faktů, které nějak jsou. Středoškolská ekonomie je mixem minima základů ekonomie, managementu, práva a podnikové ekonomiky.
V těchto jednotlivých oborech, které jsou na středních školách nebohým studentům předhazovány jako „ekonomie“, je avšak velký rozdíl. Ekonomie je věda zkoumající lidské (firemní) jednání (na trzích), management se zabývá řízením, právo se zabývá souborem obecně závazných pravidel chování a podniková ekonomika zkoumá fungování podniku zevnitř. Tento ohromný mix takto nesourodých oborů dohromady vytváří z ekonomie hnusné nudné monstrum, kterého se chce 80 % studentů ekonomie na středních školách zbavit. Množství oborů, které se totiž do „ekonomie“ míchá je natolik velké, že paradoxně k samotné ekonomii se student takřka nedostává.
Končí to tím, že ti, kteří by skutečně mohli být přínosnými ekonomy utíkají do oborů, jako je psychologie, právo či další. V dalším studiu ekonomie pokračují většinou jen neurčití znudění jedinci, kteří následně své vysokoškolské ekonomické vzdělání využijí minimálně, protože vzdělávací proces je místo jako ekonomy vyplivne jako hybrid mezi personalistou a daňovým poradcem.
Výuka ekonomie na některých školách je natolik absurdní, až dochází k situacím, kdy učitel, který zrovna vysvětluje látku ohledně pojišťovnictví a zrovna vysvětluje životní pojištění (! v ekonomii !) ukončí výklad tím, že „… naspořená částka se vyplácí v den úmrtí“, tečka, hotovo. Typická reakce studenta? „Tak k čemu to teda je?“
Když už je nutné pojišťovnictví a životní pojištění v „ekonomii“ probrat, bylo by dobré říci, že životním pojištěním člověk pro případ své smrti zajišťuje ty, kteří po něm zdědí případné závazky (ergo hypotéka). To by se však ekonomie musela vyučovat jako proces, kde vše na sebe navazuje a reaguje, jako něco, co se stále vyvíjí, stále mění.
Typický středoškolský student ekonomie ví, že je nějaká poptávka a nabídka. Možná ještě ví, že když se sníží cena, zvýší se poptávané množství. Když se ho zeptáte „a co se stane pak?“, obvykle neví. Ale zároveň ví, že je nějaká nabídka a že když se zvýší cena, zvýší se i nabízené množství. Spojit si to? To už byste chtěli po studentovi moc.
Student zná ekonomii jako souhrn faktů, jako stav. Problém je v tom, že ekonomie je proces, ve kterém se ceny neustále zvyšují a snižují, kde se mění nabízené i poptávané množství, kde tyto změny jsou velmi provázané a jedna změna je podmíněna druhou. Je to věda, kde změna ceny španělských rajčat může změnit poptávku po karibských banánech.
Obvyklou ranou do srdce ekonomie, posledním úderem, jsou daně. Jak vypadá výuka daní v ekonomii na středních školách?
Pokud byste čekali, že se bude probírat vliv daní na ekonomii, tedy na lidské a firemní rozhodování, jste na omylu. O tom nemá středoškolák ani šajnu, většina z nich ani netuší, že nějaký takovýto vliv existuje. Zato ví, jaká je přesně sazba daně (což o to, to zas není tak úplně na škodu), že si může od daní odečíst příspěvek na vědu a milion tisíc šest dalších věcí, že v §XYZ je řečeno ABC a další. Místo toho, aby se učili podstatu daní, učí se aktuální fakta, která již třeba za měsíc ani nemusí platit.
Obvykle ti studenti středních škol, které ekonomie skutečně zajímá (těch, co to týrání ekonomie vydrží není mnoho), končí se zjištěním, že jim střední škola v ekonomii skoro nic nedá. Začnou si kupovat (stahovat) učebnice ekonomie pro vysoké školy, ze kterých mají mnohem větší přínos. Osobně si dovedu na ekonomicky zaměřené SŠ představit ekonomii vyučovanou třeba podle Holmanovi Ekonomie, která je doporučena probakalářské studium na VŠ. Tato jediná kniha by zřejmě stačila na celé středoškolské studium a student by ze školy vyšel jako člověk, o kterém se dá říci, že chápe alespoň základní principy ekonomie.
Vraťme se ale k ekonomii na neekonomických středních školách — tyto školy by si měli vyjasnit jednu věc: buď chtějí učit podnikání, nebo chtějí učit ekonomii. Jestli skutečně chtějí učit ekonomii, může většina z nich vyhodit všechny svoje aktuální osnovy či rámcové vzdělávací programy a začít na novo. Na neekonomických školách je totiž pod „ekonomií“ schován velmi podobný mix, jaký pod tímto označení dělá ostudu i na školách ekonomického zaměření. Jeden rozdíl tam však přece jen je — je z ní vynechaná ta ekonomie.
Článek vyšel původně na Devian.cz
