Socializace ztrát

Shodneme-li se na tom, že socializace ztrát a privatizace výnosů je věc navýsost špatná, musíme odmítnou činnost státu v mnoha oblastech našeho života. Stát nic jiného, než přenášet ztrátu na ty, kteří za ni nemohou, vlastně neumí.

Spousta lidí tvrdí, že banky je třeba regulovat/zestátnit/zastřelit/nevím co, protože jsme byli nuceni jim zaplatit vzniklé ztráty. Je to „privatizace zisků, socializace ztrát“, což je prý špatné a nemá to být. Já s nimi souhlasím. Jen bych privatizoval i ty ztráty, zatímco oni chtějí socializovat výnosy, ale to je vedlejší. Shodneme se na tom, že socializace ztrát je špatná.

Zdravotnictví, penze, korupce…

Co je to v principu ona socializace ztrát? No, někdo, pan Ztráta, naseká chyby, které pana Ztrátu (či jeho podnikání, třeba v bankovnictví) uvedou do mínusu. To je ona ztráta. Socializace je pak to, když za panem Ztrátou přijde pan Socialista z vlády, a ztrátu pana Ztráty pan Socialista zaplatí z kapes daňových poplatníku (zde reprezentovaných panem Platičem).

Jinak řečeno, za něčí chyby a neodpovědnost zaplatí nedobrovolně všichni ostatní, zbytek „společnosti“, zatímco onen pan Ztráta, ten, kdo chyboval, bude užívat výhod tohoto systému (privatizace zisku).

Mnozí zastánci regulací a státního dohledu toto vidí jako něco odporného a jako důvod toho, proč je státní dohled potřebný. Když se ale dle výše uvedené šablony začneme koukat na další transfery, začneme hledat další oblasti, kde jsou ztráty socializovány, hned jde dle nich o „něco jiného“ a hned to samé, co jinde kritizují, sami hájí.

Vemte si třeba povinné zdravotní pojištění, model fungující v ČR. Všichni musíme povinně platit určitou část ze svých příjmů na zdravotním „pojištění“ (dani), nehledě na to, jak odpovědně se svým zdravím nakládáme. Je to prý „solidární“. Kuřák a notorický alkoholik platí stejnou část, jako člověk žijící zdravě, nekuřák, nepiják. Člověk žijící zdravým životním stylem, pečující sám o sebe, je nucen ze svých peněz platit náklady na léčbu notorika a kuřáka, který tak požívá výhod systému, aniž by nesl odpovědnost v léčbě důsledků svého chování. Není to učebnicový příklad socializace ztrát a privatizace zisku?

Odpovědný a snaživý člověk, který si celý život spoří na své stáří je nucen přes státní penzijní systém zároveň platit na důchod i lidem, kteří třeba celý život poutráceli své peníze a žijí jen ze státních penzí. Odpovědný jedinec se musí omezit hned dvakrát — jednou, aby zajistil sebe, po druhé, aby zajistil ty neodpovědné. Ti neodpovědní se pak během svého života omezují jen jednou — aby zaplatili důchod jiným neodpovědným. Požívají výhod systému, důchod mají zajištěný a během aktivní části svého života se nemuseli omezovat. Není i toto učebnicový příklad socializace ztrát a privatizace zisků?

Socializace a privatizace — spolu na věčné časy a nikdy jinak

Je třeba si uvědomit, že všude, kde probíhá socializace ztrát, probíhá i privatizace zisku. Je to neoddělitelné, nemůže to být jinak. Nemohou být zároveň socializovány výnosy a ztráty.

Ziskem samotným je již samotná socializace ztrát. Pan Ztráta získává sám tím, že mu ostatní platí jeho ztráty. Privatizuje zisky ze socializace ztrát, protože socializací získává jen a pouze on — protože své ztráty nemusí platit. Minimálně ne nyní a ne najednou (či v dané výši).

Podobné je to i pokud socializujeme výnosy a privatizujeme ztráty. Socializací výnosů je například násilné zestátnění majetku (podniku), který vydělával (v případě, že prodělával, jde o socializaci ztrát, nikoliv zisku).  Pouze ten, kdo byl původním vlastníkem a jehož výnosy byli socializovány, nese onu ztrátu samotných výnosů. Ztráta tedy není socializována.

Co když je za zestátnění majetku nabízena náhrada? Pokud je majetek zestátňován a není tržně odkupován, je nutnost zestátnění znakem toho, že původní majitel by státu daný majetek na trhu prodat nechtěl. Pak je původní majitel ten, kdo nese ztrátu a „společnost“ ten, kdo nese výnosy. Pokud je náhrada vyšší, než případná tržní cena (aby se původní majitel podvolil nařízení státu), jde opět o socializaci ztrát a privatizaci výnosů.

Nelze socializovat či privatizovat ztráty a výnosy zároveň. Jakýkoliv „solidární“ státní systém, jakákoliv „státní“ záchrana soukromého podniku (například banky) a podobně je systém socializace ztrát a privatizace výnosů. Stát neumí dělat obojí najednou. Stát buď privatizuje výnosy a socializuje ztráty, nebo socializuje výnosy a privatizuje ztráty.

Jinak řečeno, jakýkoliv státní akt je přenesením ztrát na ty, kteří za ně ve výsledku nemohou.

Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete i komentovat.