Ačkoliv se to nikde nahlas neříká, EU se chystá centrálně řídit banky, banky de facto znárodnit. Dopady celé věci mohou být katastrofální.
V EU se chystá nové nařízení: banky budou muset mít „genderově“ vyvážený management a EU bude bankám určovat, co za jaké peníze mají kupovat, do čeho mají investovat.
Pokud je to tak, jak Petr Mach píše ve svém článku, máme se na co těšit.
Nové nařízení EU - pokud bude schváleno - má banky přinutit k tomu, aby své peníze investovali z nějaké míry do „bezrizikových“ aktiv. Která aktiva jsou ona „bezriziková“, to už určí EU - především by mělo jít o dluhopisy státu EU.
Centrální plánování per excellence
Dodnes bylo prakticky trochu obtížné vysvětlit, jak to, že když centrální banka může (či se snaží) manipulovat s úrokovou mírou, jak to, že to je forma centrálního plánování.
Nyní ono vysvětlení bude mnohem snadnější.
Mám pro vás hádanku: rozhodujete o tom, kam bude společnost ukládat peníze svých klientů a své vlastní, jaké produkty bude ona firma nabízet, kdo bude onu firmu v jaké míře řídit.
Otázka zní: kdo jste? Majitel či vysoce postavený manažer firmy (zde banky), nebo „státní“ úředník? V budoucí EU jste to druzí. Nejen, že úředníci budou mít de facto moc řídit celé banky. Díky nařízení EU nebudou mít ani majitelé banky či její management možnost neposlechnou onu direktivu. Manažeři banky se stanou provozní údržbáři, reálná rozhodnutí udělá úředník.
Jistě, úředník dnes nebude ze státní plánovací komise, ale nic to na věci nemění. Jeho pravomoci budou stejné, ne-li větší. Je jen otázkou času, kdy již nepůjde jen o banky, ale i o mnoho dalších „důležitých odvětví“.
Banky budou znárodněny, morální hazard rozvířen
Pokud původní vlastník již nemůže rozhodovat o chodu své firmy, znamená to, že již není vlastníkem.
Co však EU dělá? EU svým nařízením odjímá vlastnická práva majitelům a tyto práva si přisvojuje. Jde o skutečné znárodnění bank.
O bankách budou rozhodovat úředníci, odpovědnost ponesou (již bývalí) vlastníci. Rozhodování bez odpovědnosti vede k morálnímu hazardu. Je to to samé, jako kdyby se stát zaručil za bankovní investice.
Pokud totiž budou muset banky investovat do dluhopisů nejohroženějších zemí a tyto aktiva budou považována za „bezriziková“, jedná se o naprosté šílenství.
Nejen, že „bezriziková“ aktiva v podstatě neexistují, ale dluhopisy ohrožených zemí rozhodně nejsou ani „minimálně riziková“. Proč stoupají výnosy u dluhopisů ohrožených zemí? Protože držet jejich dluhopisy je stále větším rizikem! Celé nařízení jde proti elementární logice.
Utápět peníze v této černé díře bude mít samozřejmě svůj dopad. V těchto vysoce rizikových dluhopisech bude pod eurounijní rouškou „bezrizikovosti ze zákona“ uloženo mnohem více peněz, než by bylo obvyklé. Ve chvíli, kdy se tyto investice skutečně přestanou vracet, dojdou bankám peníze a přijde masivní bankovní krize.
Ta se pak se silnou razancí přelije do celého hospodářství, neb bankovní krize bude mít vliv na finanční trhy, komodity a další.
Jen ten, kdo rozhoduje, ale nenese odpovědnost, si může dovolit přikázat něco tak nebezpečného a likvidačního. Tato katastrofa je možná jen v prostředí morálního hazardu, v prostředí, které EU vytváří.
Pamatujte: za onu krizi nemohou banky, ale EU, která je ve skutečnosti bude řídit!
Monetizace dluhu
Až bankám budou docházet peníze, politici promptně využijí situace a donutí ECB k tomu, aby bankám dodala likviditu - tedy obrazně řečeno „natiskla jim peníze“.
Řeči o „nezávislosti“ ECB si nechte pro babičky. Nezávislosti ECB dnes nevěří snad ani největší naivky, obzvláště, vládne-li Evropě duo Merkelová-Sarkozy.
Vzhledem k tomu, že banky budou muset kupovat dluhopisy států EU, státy se budou vesele zadlužovat, neb budou mít jistý odbyt pro své dluhy. I to je morální hazard - státy se mnohonásobně předluží.
Trh je neupozorní, že „to již je moc“, neb trh bude zablokován. Banky budou řízeny centrálně, nákup dluhopisů se jim prostě nařídí.
Co to znamená? Že „až to krachne, bude to pořádná řacha“ - půjde skutečně o „velké prachy“. Dnešní státní dluhy budou oproti budoucí situaci jen kapkou v moři.
Pokud bude ECB nucena dodat bankám ohromnou masu peněz, bude to také znamenat výrazně vyšší inflaci, než na jakou jsme zvyklí. Jistě, soukromí věřitelé si mohou sjednávat „inflační pojistku“, avšakpamatujte, že banky již nebudou soukromí věřitelé.
Když určití ekonomové předpovídali monetizaci dluhů, mnozí se jim smáli. Dnes ji zde máme černé na bílém. Mimochodem, pamatujete si na RVHP? Tohle je v podstatě její druhá verze.
Státní dluhy zaplatí nejchudší
Vyšší inflace nejhůře dopadá na ty nejchudší. Je nutné si uvědomit, že po nalití nových peněz do oběhu se k novým penězům jako první dostanou ti, kteří jsou bankám nejblíže. Ti s novými penězi kupují za staré ceny.
Ceny se následně začnou zvedat - a zvednou se dříve, než se k novým penězům dostanou nejchudší.Ti tak ještě více zchudnou - budou to právě oni, kdo zaplatí státní dluhy. Oni a všichni střadatelé v penězích.
Zvyšující se ceny a rozléhající se chudoba bude mít samozřejmě výrazné sociální dopady. Bankovní krize a následná krize hospodářství přinese na nějakou dobu vysokou nezaměstnanost, následně přijde chudoba.
Schválí si EU svůj vlastní konec?
Takovéto krize a vyhrocené situace nahrávají extrémistům. Není snad třeba připomínat, že jednou z příčin nástupu Hitlera byla hyperinflace a že jeden z posledních závodů v devalvaci měny skončil druhou světovou válkou.
Za viníky celé krize budou označeny „kapitalistické banky“, které šli „nenažraně za ziskem“. Je ironické, že to ve skutečnosti bude úplně opačně.
Ve výsledku to však povede k ještě většímu odporu k otevřeným trhům. Přijde protekcionismus „na ochranu pracovních míst“, masivní přerozdělování a centrální řízení „na pomoc nejchudším“ a „eliminaci opakování krize“.
Stručně řečeno, přijde Plán. Centrální plán. Cesta do otroctví bude završena.
Tak či tak, idea EU bude mrtvá. Deziluze z krize ji zničí. Na jednu stranu to může být fajn. Na druhou stranu, to, co příjde, bude spíše připomínat Orwellovo 1984, než liberální svět volného obchodu, nízkých (či žádných daní), svobody a odpovědnosti.
Pokud bude ono nařízení schváleno, může nás všechny čekat ponurá budoucnost. Může, nemusí.
Jakou budoucnost chcete vy?
Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
