Proč potřebujeme nestátní školství?

Státní školství je byrokratická instituce. Důvod je jednoduchý: je financována státem a neexistuje zde ziskový motiv. Cílem není „vydělat prachy“, ale „utratit prachy jak je to je možné“.

Byrokratický svět

Důsledek je hrozivý: stejně, jako jakýkoliv jiný byrokratický systém, je státní školství postaveno jako samo-živící se systém. Do popředí se nedostávají inovátoři, lidé propagující nové myšlenky, které bortí staré – neplatné – teorie. Je to právě naopak.

Každá inovace je lidmi fungujícím v rámci systému vnímána jako náklad. Novinka, které se musí přizpůsobit, kvůli které musí něco změnit. Je to pro ně osobně náklad, ze kterého nebudou mít zisk, neb cílem státního školství, byrokratického systému, není vytvořit profit.

Do popředí se nedostanou lidé bořící staré mýty, vytvářející nové a efektivnější metody vzdělávání. Do popředí se naopak dostanou ti, kteří staré metody znají nejlépe a dokáží je nejlépe opakovat a udržovat při životě. Desítky let se mluví o nových metodách výuky, ale výsledkem je jen zmatené pobíhání sem a tam, žádný posun, žádná změna. Jen vybavení tříd je, vskutku, trochu modernější. Nové technologie však stále používáme starým způsobem.

Takovýto systém, zahleděný sám do sebe a vychovávající si pouze nové univerzitní profesory, kteří jsou stejní, jako všechny ty předchozí generace, se logicky nemůže přizpůsobit novým oborům. Není divu, že vznikl poměrně velký trh jazykových doučovatelů, ať už jde o soukromé osoby či celé jazykové školy. Není divu, že ve světě IT stále nemá vysokoškolské vzdělání takové postavení, jaké by asi mělo mít.

Státem organizované vzdělávání, které je ze své podstaty byrokratické, nemůže ve své zacyklenosti a odporu vůči novinkám stíhat vstřebat nové informace a nové způsoby výuky, které jsou trhem, tedy lidmi, poptávány. Není zde totiž ziskový motiv, není zde vůle poptávce se přizpůsobit.

Takzvané „soukromé“ školy tak, jak dnes fungují, nic nezachrání. Nejsou to totiž skutečně soukromé školy – jde o státem financované a částečně řízené instituce. Větší svoboda v řízení školy může pomoci k produkování trochu jiných výsledků, než na jaké jsme zvyklí u státních škol, rozdíl je však minimální. Není divu, že se z nich mnohdy stanou pouze instituce, které (státním)úředníkům prodají titul, který úředníci potřebují pro postup v mzdových tabulkách.

Kreativita

To, co stojí za inovacemi, je kreativita. Nebýt kreativity, nikdy bychom nemohli vylepšit žádný předchozí systém.

Vidíte to?

Byrokratické systémy jsou postaveny na opakování starých postupů a na bránění se novinkám, zefektivňující veškeré procesy. Je-li současné státní vzdělávání přirozeně byrokratickou institucí, je to instituce, která již ze své podstaty musí být nepřítelem inovací a musí tak potlačovat jakoukoliv kreativitu. Jak kreativní jste při vstupu do státního školství a jak kreativní jste při vystoupení z něj?

Kreativita a představivost je jediná přidaná hodnota lidské činnosti. Člověk tím, že vezme zdroj a změní ho v jinou formu toho samého, nevytváří nic nového. Co je nového, je způsob, myšlenka, forma, která vzniká díky kreativitě a představivosti. Pokud povinné státní vzdělávání tuto zásadní lidskou vlastnost potlačuje, jsou dopady státního školství horší, než jsme si mnohdy mohli myslet.

Ziskový motiv není jen o „vydělání prachů“ a „sdírání ubohých studentů z kůže“. Naopak. Ziskový motiv je o možnosti se s novými myšlenkami a novými postupy na poli vzdělávání dostat do popředí. Ziskový motiv ve vzdělávání je o možnosti učit a předávat našim dětem kvalitnější znalosti pomocí efektivnějších metod.

To je podstata tržního školství. To je podstata tržního školného. Je toho však mnohem více, co by mělo být řečeno. Berte tak tento text jako pozvánku na dubnovou besedu Svobodných, kde o tomto tématu budu také mluvit.