Na čtvrtek 14. června se má zastavit doprava - železnice, MHD v Praze a dalších městech. Proč? Protože se „stávkuje“ proti vládním reformám. Za mě však odboráři nestávkují.
Nesouhlasím s touto akcí, a to dost zásadně.
Předně: nejde o stávku. Stávkující nejsou stávkujícími. Jde o politickou akci.
Stávka je vyjádřením nespokojenosti v odběratelsko-dodavatelských vztazích - zde mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem, kdy zaměstnanec přestane dodávat svoji pracovní sílu. Za „obnovení“ dodávek chce nějaké kompenzace.
To, co předvádí odboráři, ale není stávka. Vláda a její politika není „zaměstnavatel“. Jde o demonstraci - o politický akt. O demonstraci, kde odboráři zneužívají cizí majetek k protlačování svého politického programu.
Nejde o náplň onoho politického programu - každý, ať si myslí a prosazuje, co chce. Můžeme, ale i nemusíme s těmi názory souhlasit. Představte si ale, že by někdo přišel k vám domů, zabral by vám byt a pak by řekl, že takto demonstruje proti vládním reformám. Stejně, jako vy máte právo tyto lidi vykázat ze svého bytu, mají i zaměstnavatelé právo vykázat „demonstrující“ z vlastních prostor.
Mají právo vypovědět pracovní smlouvu, mají právo žalovat demonstrující o náhradu škody, mají právo žádat po policii zákrok proti svévoli demonstrujících. Ať si demonstrují - ale na svém, ne na cizím. Opakuji: nejde o stávku, ale o demonstraci, ve které je zneužito cizí vlastnictví. Zaměstnavatel je zde brán jako rukojmí v politickém boji.
Další důvod, kvůli kterému s touto demonstrací nemohu souhlasit, je její politický nádech.
Odbory se snaží prosadit svůj politický program řízení země, aniž by získali jakýkoliv mandát ve volbách a jako nátlaková skupina se snaží pouze ovládat vládní politiku bez ohledu na vůli voličů. Jako rukojmí si k tomu berou cestující a zaměstnavatele.
Demokratické volby jsou jako „instituce“ také mnohdy pochybné - jde o to, zvolit si svého otrokáře, který na úkor ostatních mě zotročí nejméně. Dva vlci a ovce hlasují o tom, co bude k večeři.
Odborům však nejde o omezení přerozdělovací mašinérie, ale naopak, o její zvětšování - a to v jejich prospěch. Chovají se jako regulérní politická strana, avšak bez politické odpovědnosti. Chtějí rozhodovat o nás („stávkujeme i za vás“) bez nás (za mě nestávkují). Chtějí protlačit své zájmy, aniž by se museli zodpovídat voličům, občanům této země, aniž by někoho museli přesvědčovat o své pravdě. A to vše za pomoci zneužití cizího vlastnictví a vydírání cestujících i zaměstnavatelům.
Podobná „stávka“ je ospravedlnitelná tam, kde existuje silná státní represe vůči opozici, kde existuje jen státní vlastnictví, kde každý je zaměstnancem státu, kde stát je jediná vlastnická autorita. Přestat mu dodávat svoji pracovní sílu je pak vlastně silnou revoltou proti režimu.
Čtvrteční stávka je jen politickou akcí samozvaných rádoby-vládců této země, kteří chtějí o ostatních rozhodovat bez ostatních.
Za mě nestávkují.
Ať si odboráři založí politickou stranu a vystupují a jednají jménem oné politické strany, které dají svůj program, aby každému bylo jasné, že jde o politickou akci. Ať jménem této strany pořádají regulérní demonstrace na svém či „veřejném“ vlastnictví.
Ti z ČMKOS by rovnou mohli vstoupit do ČSSD.
Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
