Politický marketing zavedeného trhu

Když politici začnou mluvit o tom, že „zavedou trh“, měli bychom zbystřit. Děje se totiž něco zvláštního.

U sousedů Slováků se chystá velká věc – politici chtějí zavést trh. Od roku 2012 začne platit nový poštový zákon, který má „úplně liberalizovat“ poštovní trh a otevřít ho konkurenci.

Politici se plácají po ramenou: zavedli jsme trh! Yes, jsme prostě dobří. Celou krásnou fasádu však kazí jeden zásadní fakt, na který je (jen tak mimochodem) poukázáno na konci jednoho článku slovenského Sme.sk:

„Poštovému regulačnému úradu vzhľadom na rozšírenie jeho pôsobnosti a povinností v oblasti regulácie poštových služieb a štátneho dohľadu vzrastú výdavky najmä z dôvodu zvýšenia počtu zamestnancov.“

Je to krásná ukázka toho, co se děje, když politici „zavádí trh“. Oni totiž „zavedou trh“, ale běda, jak se jim ten „trh“ nebude líbit.

Zavedený trh

Trh se nedá „zavést“. Trh je prostředí dobrovolné spolupráce. Jakákoliv „donucená“ spolupráce vytváří prostředí, které by v „dobrovolnosti“ nebylo – vytváří vztahy, které by jinak nevznikly. Jakýkoliv regulovaný „trh“ tak zákonitě nemůže být „plně liberalizovaný“.

Trh vzniká sám o sobě, protože dobrovolná spolupráce vzniká pouze sama o sobě a nikoliv z něčího nařízení (pak je to spolupráce donucená). Pokud tedy stát „zavádí trh“, vytváří pouze nová regulační pravidla pro donucenou spolupráci někoho s někým. Takovýto „zavedený trh“ nemá s klasickým trhem nic společného.

Politický marketing

Politici zavedení trhu používají ve svém marketingu, chtějí-li oslovit „liberálnější“ voliče. „Zavedeme trh“, řeknou jim. Co jim však již neřeknou, je, že: „… to bude podle našich pravidel.“

Jak již bylo řečeno, slovenská změna u poskytování poštovních služeb je považována za „plnou liberalizaci trhu“ –jak to, že tedy poštovní regulační úřad má nové kompetence? Jak to, že musí nabírat nové zaměstnance? Jak to, že nastavuje parametry poskytovaných služeb? To je liberalizovaný trh? Ne, to je parodie.

Zavedený trh (například slovenských pošt) nemůže být efektivní. Slovenský regulační úřad například může nastavovat podmínky kvality, dostupnosti a pravidelnosti služeb včetně doby dodání. To je jako kdyby restauracím stát určoval jídelní lístek, gramáže jídel, otevírací dobu a dobu přípravy jídel.

Pár let bude proto zavedený trh „kvazifungovat“ – pak se stížnosti spotřebitelů obrátí na stát (regulační úřad) a politici využijí situace a „zachrání situaci“ tím, že onen „hrozný nefunkční volný trh“ nahradí nějakou novou „regulací“. Výsledkem bude ještě zregulovanější prostředí, než jaké bylo před „zavedením trhu“. V případě, že na začátku byl státní monopol (Slovenská pošta), na konci najdeme kartel či opět monopol.

Dokonalost finančnictví

Dokonalá ukázka „politického marketingu zavedeného trhu“ je finanční sektor.

Finanční sektor je jeden z nejzregulovanějších odvětví na světě. V současném systému centrálního bankovnictví nemůže jít nikdy o „liberální trh“, jde o skutečný „zavedený trh“.

Státní moc (politici) vytvořili systém centrálního bankovnictví. Centrální banka je absolutním monarchou finančního trhu.

Tato instituce (státní, svoji sílu získává ze státní moci) je po většinu doby své existence téměř mimo zájem většiny veřejnosti. V tichosti pracuje a ponechává většinu lidí v iluzi, že mezi bankami je skutečná „konkurence“, že ratingové agentury spolu soutěží, že jde přeci o jejich peníze a že tam funguje trh.

Ve chvíli, kdy kvůli regulaci finančního prostředí vznikne větší krize, politici najdou okamžitě viníky – to udělal ten zlý trh! To hnusné liberální prostředí! Fuj! Na to musí přijít regulace, nesmíme nechat ziskuchtivým bankám a spekulantům volné ruce!

On to skutečně udělal ten zlý trh – ale ten zlý trh, který právě politici zavedli. Ta „parodie na trh“, kterou právě oni řídí (či její řízení umožnili). Ta „parodie na trh“, kterou právě oni dovedli tam, kde je.

Velká část lidí jim to uvěří. Oni neviděli, jak byl finanční trh řízen, že nešlo o klasický trh, ale o „zavedený trh“. Onineviděli, že ke krizi nevedla neviditelná ruka trhu, ale jasná ruka politika.

Výsledkem je získání marketingových bodů pro politiky, kteří zavedený trh ještě více zregulují. Takový F. D. Roosevelt je dnes považován za jednoho z nejlepších prezidentů. Bohužel. Málokdo ví, že právě jeho práce vytvořila základy pro současnou krizi.

Deregulace? Přeregulace!

Pokud nevěříte mým slovům o přeregulaci finančního sektoru, koukněme se na tyto čísla:

Krize vznikla v USA. V USA — ve Washingtonu — je cosi, čemu se říká „federální registr“, je to seznam regulací v tamní ekonomice.

Mezi lety 1977 a 1980 za prezidenta Cartera, průměrný počet nových stran Federalního registru byl 72 844. Za Reagana to kleslo na 54 000. Za prvního Bushe vzrostl na 59 000. Za Clintona to vzrostlo na 71 000. Za druhého Bushe to bylo (a je) rekordních 75 000.

Počet zaměstnanců vládních regulačních úřadů vzrostlo ze 146 tisíc (1980) na 238 tisíc v roce 2007. To je růst o 63 %. Výdaje na regulaci bankovního a finančního sektoru mezi lety 1980 a 2007 se téměř ztrojnásobili — vzrostli z 725 milionů dollarů na 2.07 miliardy.

Vyšší fáze regulace

„Zavedený trh“ není ničím jiným, než jakousi dokonalejší formou státní regulace. Ono to stejně dobře nefunguje, ono to má stejné chyby, jen málokdo z toho však viní stát, protože jen málokdo si státu všimne. Proto může politikům – kteří umožňují řízení celého systému – poměrně dlouho přinášet politické body, když kritizují „amorálnost ziskuchtivých kapitalistů“. Hodně lidí jim na to totiž (bohužel) skočí.

Zavést trh není možné. Je to oxymóron. Jestliže stát něco zavádí, někoho k něčemu nutí. To však není klasický trh. „Zavedený trh“ je tak největší hrozbou pro dobrovolné obchodní prostředí.

Jediné, co skutečně pro naše dobro mohou politici udělat, je umožnit trhu fungovat efektivně – zbavit se všech forem regulace. Tedy i zavedených trhů, tedy i centrálních bank, tedy i poštovních regulačních úřadů…

Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete i komentovat.