Norsko, imigranti a sociální štědrost

Po tragédii v Norsku opět na povrch vyplulo téma imigrantství, avšak z trochu jiné strany, než na jakou jsme nyní zvyklí.

V Oslu vybouchla bomba a jakýsi agresor na srazu mladých přiznivců tamních sociálních demokratů postřílel několik desítek lidí. Zpráva by to (bohužel) nebyla v posledních letech moc zajímavá, kdyby:

1. se událost neudála ve Skandinávii, „sociálně-demokratickém ráji“,
2. agresorem a hlavním podezřelým v bombovém útoku nebyl blonďatý konzervativní křesťan, Nor, ale muslimský přistěhovalec.

Stále více se tak ukazuje, že jádro problémů s imigranty, kvůli kterým se hroutí multi-kulti sen mnohých evropských politických špiček, neleží v imigrantech samotných. Jádro tohoto problému jsme si zřejmě vybudovali sami.

V principu je to vlastně jednoduché a i my v Česku to tady známe. Jen nemáme přistěhovalce, ale Romy.

Vraťme se třeba do o nějaké to desetiletí zpět - do USA. Tehdy neexistoval sociální systém, neexistoval ani imigrantský problém. Někdejší Státy nabízely imigrantům možnost svobodně usilovat o své štěstí. Nikdo vám nebude stát v cestě, avšak máte za sebe plnou odpovědnost. Imigrant do států přijel a musel se začít ohánět.

Jak se uživit? Kde bydlet? Co děti?

Pokud pracujete a vyděláváte si na své živobytí sami, dostanete se do kontaktu s různými lidmi. Imigranti se třeba naučí místní jazyk (v někdejších USA tedy angličtinu), vytvoří si sociální vazby, vezmou otěže do vlastních rukou.

I rodiče Miltona Friedmana takto začínali. Jistě, nemusí se to povést. Nikdo vám však nezaručoval, že se tak stane.

Cena práce je u imigranta obvykle nízká. Nikdo „místní“ totiž neví, o koho vlastně jde, co dokáže. Mnohdy neumí jazyk.

Práce? Ne pro vás.

Pracovat za mrzkou mzdu sice není moc fajn, ale je to lepší, než nic. Může to být dobrý odrazový můstek, minimálně díky vazbám, získávání kontaktů („přátel“), učení se jazyku a sbírání zkušeností s místními zvyky.

Ale pak přijde chytrý politik, který prohlásí, že zaměstnávat vás za takovou ubohou mzdu je vykořisťování. Řekne vám, že vás ochrání a nastaví tak minimální mzdu.

Vy, jakožto imigrant s nízkou cenou práce, tak přijdete o zaměstnání. A nové si již nenajdete.

Abyste měli co jíst, najdete své útočiště v systému sociálních dávek. Jelikož nepracujete, nezískáváte kontakty mezi místními a nemáte jak se naučit jazyk. Vytvoříte si tak komunitu dalších vám podobných - komunitu imigrantů. Spojovat vás bude oblast původu, náboženství, cokoliv.

Získáváte peníze za nic. To je celkem fajn, takže mnozí známí z vaší domoviny přijedou za vámi - žít na sociálních dávkách. Obecně se pobírači dávek stanou zajímavou voličskou skupinou, takže skrze sociální systém si politici začnou kupovat hlasy k volbám.

Více lidí závislých na dávkách samozřejmě zatíží rozpočet, což povede ke zvyšování daní (dnes či v budoucnu). Ať už ty daně budou jakékoliv, zaplatíte je vy, „obyčejný člověk“.

Buď se totiž přímo zdaní práce (daň z příjmu, státní sociální pojištění), čímž tratí zaměstnanec. Mzda je určena nabídkou a poptávkou - daně nezvyšují cenu (cena není tvořena náklady), ale snižují zisk zaměstnance.

Nebo se zdaní cokoliv jiného - daně odvedou firmy, ale z peněz koho? Z peněz zákazníků. Nižší zisky = nižší investice = méně pracovních míst a kapitálu.

Jelikož větší zátěž na výdajové straně rozpočtu tak pocítí všichni, stanou se „imigranti na dávkách“ terčem nenávisti těch, kteří chudnou kvůli oněm daním. Mnozí podnikatelé by imigranty zaměstnali.

Nemohou, kvůli minimální mzdě. Musí jim však platit, skrz sociální systém.

Nenávist z okolí semkne vaši komunitu. Odsud je již jen krůček k násilnostem z obou stran. Z jedné strany to mnohdy vidíme ve Francii, z druhé strany jsme to viděli nyní v Norsku.

A u nás? Místo imigrantů si dejte Romy. Výsledek bude stejný.

Viňme politiky!

Bylo jen otázkou času, než se v obecně štědré Skandinávii něco stane. Tamní systém je vzorem mnoha lidem, kteří však – někdy z neznalosti, jindy úmyslně – přehlížejí jeho vady, které v dlouhém období posílají tamní země ke dnu.

Problém tak není v imigrantech (či u nás v Romech) samotných. Ten, kdo brojí proti imigrantům samotným, sice vidí problém, ale nevidí jeho kořeny.

Problém je v sociálním systému, viní jsou politici, kteří jej vytvořili. Za každou škodu způsobenou rabováním přistěhovalců ve Francii a za každého mrtvého po podobném útoku, jako byl ten v Norsku, viňme právě je.

Článek vyšel původně na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.