Česká republika potřebuje koncepce. Vládní koncepce školství/dopravy/průmyslu a další. Tedy, někteří si to alespoň myslí. Své plánovací teze obhajují (přímo či skrytě) jakýmsi „veřejným“, „společenským“ či „národním“ zájmem.
Já však tvrdím, že žádný kolektivní zájem neexistuje. Neexistuje „veřejný“, „společenský“ či „národní“ zájem. Neexistují-li tyto zájmy, nemají všechny možné „koncepce vývoje“ žádné ospravedlnění.
To, co se pod rouškou kolektivního zájmu ve skutečnosti skrývá je obvykle jen snaha prosadit svůj individuální zájem pomocí vynucení (státu) na úkor někoho jiného.
Na kafe se Škodovkou
Zásadní otázka je: je kolektiv bez lidí? A jsou lidé bez kolektivu?
Jinak řečeno: je Škodovka (podnik) bez lidí, jedinců? A jsou zaměstnanci Škodovky (podniku, počítám sem i vedení a spol.) bez onoho podniku?
Odpověď je více než jednoduchá: zaměstnanci bez Škody samozřejmě jsou, existují. Škoda bez zaměstnanců, jedinců, nikoliv.
Obecně řečeno, jedinec bez kolektivu stále existuje, zatímco kolektiv bez jedinců nikoliv. Neexistuje lidstvo, není-li lidí. Chceme-li tedy pochopit podstatu jevů, které si s lidstvem (kolektivem) spojujeme, musíme zkoumat jednání jednotlivců (lidí).
Pokud kolektivní entity reálně neexistují, nemohou jednat. Předpoklad jednání je očekávaný cíl – jestliže kolektivní entita nejedná, nemá cíl. Jediný, kdo jedná a má cíl, je jedinec, individualita.
Jinak řečeno, pokud budeme chtít vytvořit ucelenou teorii o chování kolektivních entit (ergo společností, národů, trhů), nemůžeme to udělat nijak jinak, než vycházením z teorie chování jednotlivce. Makroekonomie se musí zcela přísně zakládat na mikroekonomii.
„Kolektiv“ nepotřebuje plán, protože nemá cíl, nejedná, nemá zájmy. Ten, kdo plánuje je pouze jedinec, který plánuje na základě svých subjektivních preferencí, zájmů, subjektivního očekávání, informací; jedinec, který plánuje pro sebe.
Volá-li jedinec po „kolektivním plánu“, nedělá nic jiného, než že svůj zájem povyšuje nad zájmy ostatních a ze svého zájmu dělá zájem „kolektivní“, kterému se všichni musí podřídit. Je tedy jasné, že prosazením tohoto zájmu jakožto „kolektivního“ někdo na užitku získá, někdo ztratí. Znamená to tedy poté, že „kolektiv“ v danou chvíli nezíská, ale v dlouhém období ztratí.
Co je to kolektiv?
Co je to tedy kolektiv, jestliže reálně neexistuje? Odpověď najdeme v mikroekonomii – v teorii podniku.
Obecně vzato, podnik (což je kolektivní entita) vzniká ve chvíli, kdy náklady na řízení podniku jsou nižší, než náklady transakční.
Podnik je tedy spletenec rovnocenných smluv, systém dobrovolné kooperace, kdy lidé uvnitř podniku mají vesměs jeden společný zájem: získávat.
Pro lidi „vně“ těchto smluv je samozřejmě jednodušší, vytvořit si virtuální entitu, kdy až tisíce smluvních vztahů shrnou do jednoho „podniku“. Jelikož lidé uvnitř jednoho spletence smluv (jednoho podniku) jsou obvykle i vně mnoha dalších spletenců, tak i lidé uvnitř jednoho spletence vnímají ostatní spletence jakožto podniky (kolektivní entity).
Pokud vidíme mnoho jedinců s jednou barvou kůže (např. černou), vytvoří si pro jejich vnímání jednu kolektivní entitu („rasu černochů“). Ta kolektivní entita však není reálná, sama o sobě nejedná („rasa“ nejedná, není reálná), jednají pouze jedinci (lidé s černou barvou pleti).
Pokud přestaneme kolektivní entitu vnímat jako takovou (např. přestaneme uvažovat o rasách), jedinci zůstávají (stále budou černoši). Pokud však nebudou černoši jako takoví (např. proběhne genocida černochů), nebude existovat ani kolektivní entita (např. rasa černochů).
Kolektiv je zjednodušení, které nám snižuje náklady např. při konverzaci – zkuste místo „Škodovka“ říkat „spletenec dobrovolných smluv vyrábějící automobily v továrně v místě žití mnoha jedinců na 50° severní šířky, 14° východní délky.
Je to zjednodušení stejného rázu, jako když řeknu, že dřevěné židle jsou ze dřeva. Jistěže nejsou – jsou i z laku, kovu (hřebíky), práce… Ale zkuste místo „dřevěné židle“ říkat „židle z dřeva, laku…“
Závěrem
Kolektiv tedy reálně neexistuje. Neexistuje kolektivní zájem, kolektiv nejedná, nemá cíle, nehodnotí. Je jedno, jestli kolektiv nazveme „podnikem“, „veřejností“, společností, národem či jakkoliv jinak. Jejich základ je vždy stejný: je to jedinec.
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
