Mnoho chudších lidí, ale i velká část české střední třídy žije takzvaně „z ruky do úst.“ Nemají úspory, naopak obvykle splácí různé půjčky, hypotéku, leasing na auto a další. Do toho drahé potraviny, vysoké ceny vše možných i nemožných produktů. Jak těmto lidem platit? Jak zlepšit jejich situaci? Jak jim stát může pomoci?
Chudí lidé jsou dnes mnohdy na sociálních dávkách závislí. Nevystačí s platem, nebýt sociální podpory, možná nebudou mít před výplatou co jíst či nebudou moci svým dětem koupit školní potřeby. Jak těmto lidem pomoci?
Obvykle se jako „pomoc“ pro tyto lidi vykouzlí nějaká sociální dávka. U těchto však můžeme pozorovat jeden zajímavý a neustálý jev:
Ten jev můžeme nazvat „neustále málo“: Obvykle jsou sociální dávky „neustále nedostatečné“ — když už se nějaká vytvoří, všichni si stěžují, že je nedostačující, že je „příliš malá.“ Že zapastelkovné se nakoupí málo pastelek, že za přídavky na děti se pro děti nedá skoro nic koupit. Ano, je to pravda.
Neustále málo
Jak to, že dávky jsou neustále nedostatečné či se jimi brzy stanou? Koukněme se na příklad z minulosti: „pastelkovné“.
Jak je možné, že „bylo nízké“, tedy nedostačující? Odpověď je jednoduchá -aby se někomu něco dalo, musí se někomu něco vzít. Chceme-li dát rodičům prvňáčků 1000 Kč příspěvek na školní potřeby pro jejich ratolesti, musíme je těmto rodičům vzít někde jinde.
Kde? Třeba ve zvýšené sazbě DPH, nižší daňové úlevě na děti či ve vysoké spotřební dani na pohonné hmoty, kterou rodiče ratolestí platí, když vezou svá dítka do škol.
Víte například, že pokud si koupíte benzín za 1000 Kč, tak cca 600 korun z této částky jde státu? Cena samotného benzínu je jen 400 korun.
Nebo další příklad: jestliže rohlík bez DPH stojí 1 Kč, s DPH bude stát 1,1 Kč. Na deseti rohlících zaplatí rodič 1 korunu. Má-li rodinka dvě děti, kterým dává ke svačině dva rohlíky denně (každému dva), tak jen na rohlících zaplatí rodiče na DPH téměř 80 korun za školní rok. A to nepočítám přílohy jako pití, máslo, případně sýr/šunku, krabičku na zabalení a dnes tak oblíbené jogurty ke svačině. Ceny těchto dalších produktů jsou vyšší, rohlík je tam de facto jednou z nejlevnějších surovin.
Vezmu-li všechno vybavení, které je nutno první rok dětem koupit, dá se říci, že stát rodičům nic nedával. Proč? Protože jim dal jen peníze, které jim jinde vzal. Nula od nuly pojde, nic není navíc. Stát vlastně ničemu moc nepomohl. Stát nemůže dát něco, co někomu nejdříve nesebere.
Méně dávat, méně brát
Skutečnost je však ještě horší — stát dokonce nemůže dát všechno to, co sebere. Z vybraných peněz se musí zaplatit jejich výběr, z vybraných peněz se musí zaplatit i žádosti jedinců o „sociální výpomoc“, z vybraných peněz se musí zaplatit i ono vyplacení peněz.
Celé je to vlastně hrozně absurdní - platíme za to, abychom dostali zpět své peníze. Směšné, avšak to je realita.
Proto nechtějme, aby nám stát více dával!
Chtějme, aby nám stát méně bral!
Jednoduchý příklad — má známá dostává na své dvě děti dětské příspěvky, které dohromady činí něco přes 350 Kč měsíčně. Pokud by u benzínu nedocházelo k dvojímu zdanění a spotřební daň by byla poloviční, benzín by stál méně, než 19 korun za litr. Za 1 000 korun by natankovala až o dvacet litrů více, nebo by si oněch ušetřených 380 Kč mohla prostě nechat (počítáno při ceně 30 Kč/l). V tu chvíli by dětské přídavky nepotřebovala — měla by vlastně stejně peněz, jako s nimi.
Podobně však uvažujme dále. Jak by se vám líbilo mít až o třetinu vyšší plat?Co kdyby stát snížil daňové zatížení práce, aby zaměstnavatelé nebyli nuceni platit navíc přes 30% z platu zaměstnance?
Nebo co kdyby stát snížil spotřební daň z alkoholu, čímž by se snížil objem na černo vyráběného alkoholu (mnohdy velmi nevybíravými metodami) a tím se zvýšila bezpečnost konzumujících? Na černo vyráběný alkohol podle různých průzkumu ovládá až 50 % českého trhu s alkoholem. Můžeme jen odhadovat, kolik peněz se pak utrácí z našeho zdravotního pojištění na léčbu těch, kteří k tomuto alkoholu nevědomky příjdou.
Ta návaznost je logická, jednoduše řečeno — snižme spotřební daň z alkoholu a v budoucnu budeme moci snížit i zdravotní pojištění. Nebo snižme DPH a tím zlevněme kvalitní a zdravější potraviny. Dopad bude stejný. Daně prostě škodí zdraví.
Ideální sociální systém, na kterém se nedá parazitovat, který je efektivní je ten, kde nefiguruje stát. Ten, kde si my můžeme nechat své peníze.
Proto nebojujme za to, aby nám „stát dával více.“ Bojujme za to, aby nám stát méně bral. Jedině tak si můžeme zvýšit naše „sociální dávky.“
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde je možné jej i komentovat.
