Bublina — chyba trhu. Tedy, alespoň se to říká. Je tomu ale skutečně tak? Jak se vlastně nafukují bubliny? Kdo za to může?
Bublina se na trhu vytvoří celkem snadno – stačí si jen hrát s lidskou motivací a cenami. A hle – bublina připravená k prasknutí je na světě.
Šrotovné
Vše obvykle začíná celkem nevinně. Třeba si někdo usmyslí, že je nutné podpořit automobilový průmysl. Zavede se tedy šrotovné – zničíte své staré auto a dostanete k tomu prémii na koupi nového! Vždyť kolik budoucích škodlivin se ušetří, kolik pracovních míst se vytvoří!
Teda pravda, pracovních míst navíc moc nevznikne a s těmi škodlivinami je to také takové pochybné (více viz starší Óda na ničení). Ale ticho, to se přeci neříká.
Všichni celí šťastní kupují auta. Babičky a dědečkové se zbavují svých Škoda 120, a aby vypadali světácky, kupují si místo nich auta Dacia Logan. Ano, pravda – dětem na dovolenou nepřispějí, střechu na baráku již asi taky jen tak neopraví a ten starej plot taky nemají z čeho opravit. Ale to nevadí, za peníze nás všech si přeci koupili svoji Dacii Logan!
Lidé v Rumunsku celí šťastní nastupují do nových výrob v továrnách tamní Dacie, která patří francouzskému Renaultu. Vše samozřejmě za české šrotované peníze. Dokud se šrotuje, vypadá to, že automobilovému průmyslu se daří. Otevírají se další rumunské továrny francouzské společnosti za peníze českých daňových poplatníků.
Peníze českých daňových poplatníků ale časem dojdou, nastane propad poptávky po automobilech, bublina splaskne. Dacia zavře své továrny, propustí rumunské dělníky a Renault si odepíše pár špatných investic.
Příklad? Prodej nových osobních automobilů v Německu se v srpnu meziročně snížil o 27 procent na 201.000 vozů.
Fotovoltaika
Další příklad: česká vláda vytvoří garance na návratnost investic do fotovoltaických elektráren nastavením povinné minimální výkupní ceny. Fotovoltaika se tak stane uměle výhodnější, než jak by mohla jinak být.
Najednou se začnou všude objevovat fotovoltaické elektrárny. Celá pole pokrytá křemičitým zlatem začnou dodávat drahou energii do sítě. Garantované výkupní ceny vedou ke zdražování elektrické energie, zvyšují se náklady obchodníkům a domácnostem, zisky elektrárenským společnostem však nerostou. Vydělává pouze majitel fotovoltaických elektráren, často z Indie či Číny.
Drahá elektřina se ale přestane líbit lidem a firmám, kteří začnou na vládu tlačit. Ta tlaku podlehne a garance zruší či sníží. V tu chvíli padne cena slunečné energie na běžnou cenu a drtivá většina FV elektráren se tak stává krásným reprezentantem skupiny „špatné investice“. Krach, prodeje, propouštění. Další bublina splaskla.
Hypotéky
Střih, další příklad: Americká vláda chce zajistit „bydlení pro všechny“. Vytvoří tak společnosti Fannie Mae (F. D. Roosevelt, 1938) a Fraddie Mac (1970), které mají vykupovat od bank hypotéky a tvořit z nich další instrumenty finančního trhu. Obě polostátní agentury samozřejmě požívaly mnoho výhod, například nemusely platit některé daně.
Banky začali rozdávat rizikové hypotéky jak na běžícím pásu – proč ne, když je od nich záhy koupila jedna z oněch polostátních agentur (GSE, hybrid mezi soukromým a. s. a státním podnikem), která je pak dále převedla na finanční trhy, kde jimi nakazili další (nejen) finanční ústavy.
No, a místo toho aby cena hypoték (tedy jejich úrok) při vysoké poptávce přirozeně rostla, tak kvůli intervenci centrální banky (podobný polostátní hybrid) naopak úroky klesali. Lidé stavěli jak na běžícím pásu. Začala se zvyšovat zaměstnanost ve stavebnictví a tak dále.
To vše však bylo umělé. Jednoho dne peníze prostě došli, rizikový plátci neměli na splácení rizikových hypoték. A těch, jež na splácení neměli, bylo opravdu hodně.Fannie&Fraddie málem zkrachovali, podobně tak třeba AIG. Cena hypoték letí nahoru, ceny realit automaticky opačným směrem. Z cenných papírů obsahující hypotéky se pomalu, ale jistě, stávali bezcenné cáry. Následuje pád ve stavebnictví,propouštění stavebních dělníků, propouštění mnoha lidí pracujících v sektoru financí.
Pád cen akcií nakažených společností přenese hypoteční krizi do celého hospodářství – a máme tu celosvětovou recesi.
Bum – další bublina je fuč.
Továrna na bubliny
Ve skutečnosti to není trh, kdo systematicky generuje bubliny. Jak jsme se mohli přesvědčit například na bublinách na měnových trzích v 90. letech, je to naopak stát, který je „továrnou na bubliny“. Nikdo jiný než stát či jím posvěcené organizace totiž nemá přístup ke státnímu monopolu na moc, který jim umožňuje svévolně zasahovat do cen na trhu, čímž narušuje všechny procesy, které na trhu probíhají.
Ceny přenáší informace, které jsou pro celý trh zcela klíčové. Ukazují, jak by měl být akumulován kapitál, utváří jeho strukturu, skrz ně se dosahuje zisků, které navádějí člověka. Všechny výše uvedené příklady, ale i jiné státní regulace a intervence, mají dopad hlavně na ceny. Ty pak neodpovídají skutečné tržní situaci, ale libovůli toho, kdo má právě přístup k onomu státnímu mocenskému monopolu.
Bubliny jsou tak produktem násilí, zatímco trh funguje na principu dobrovolnosti.
Jakákoliv dotace, ať již na kulturu, sport či „podporu cestovního ruchu“ jsou naprosto stejným zásahem do tržních mechanismů. Vytváří bubliny (či bublinky), které vedou ke špatné akumulaci kapitálu, vedou ke špatným investicím, narušují úlohu cen, které přenášejí špatné informace.
Chceme-li předejít bublinám, musíme předejít intervencím a regulacím. Ty je totiž vytváří.
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete i komentovat.
