Odborářští předáci chtějí reálná řešení reálných problémů. Skutečně? Jaká jsou ta řešení a proč je odboráři nechtějí?
Odboráři-lékaři neustále říkali, že růst platů není primární cíl jejich akce. Že hlavním cílem je upozornit na nehospodárnost a korupci ve zdravotnictví. Že chtějí hlavně s tímto „zatočit“.
Vím, jak těchto cílů dosáhnout. Onen postup je známý již docela dlouho. Je však otázkou, zda-li řešení těchto problémů odboráři skutečně chtějí, nebo zda-li je jejich „boj proti korupci ve zdravotnictví“ jen zástěrkou.
Pán a správce
Celý problém je vlastně jednoduchý — stát je neschopný pán (vlastník nemocnic) a tak si správci (vedení nemocnic) může dělat co chce. Třeba korupčit a hospodařit neefektivně. Díky neschopnosti státu vymáhat odpovědnost vedení nemocnic toto managementu velmi dobře prochází. V ekonomii se tomu říká problém pána a správce.
Každý by se měl přinejlepším specializovat na to, co mu jde nejlépe. Stát očividně není zrovna nejlepší v roli pána — není schopen vymáhat odpovědnost vedení nemocnic a celého státního zdravotního aparátu vůči svěřeným prostředkům.
Na trhu se celý problém řeší celkem jednoduše — firma s neschopnými pány, kde funguje management v prostředí morálního hazardu si zřejmě nepovede zrovna nejlépe. Hospodářské výsledky za moc stát nebudou, cena akcií (hodnota majetku pána) bude klesat.
Pán je poklesem cen akcií informován, že se něco nekalého děje v jeho firmě. Má v zásadě tři množnosti: může začít něco dělat, aby cena jeho akcií začala opět růst, může akcie prodat schopnějšímu pánovi, aby z akcií viděl alespoň něco, nebo vše může nechat být a nechat firmu zkrachovat. Je to ale vždy on, kdo nese přímé dopady a důsledky své neschopnosti (neprobíhásocializace ztrát).
Schopnější pán obvykle vyhází původní management, dosadí si důvěryhodnější (pro něj) vedení a je v jeho zájmu vyšetřit případnou minulou korupci, aby došlo k nějaké náhradě škod. Je v zájmu pána, aby rostla cena akcií. Jinak řečeno, na trhu, pokud firmu drží neschopný pán, je tento neschopný přirozeně vystřídán schopnějším, nebo onen neschopný nese všechny důsledky svého jednání. Odpovědnost je plně přenesena na majitele, který ji plně a efektivně vymáhá na vedení firmy. Korupce je obvykle o dost nižší, než ve státním sektoru.
Stát je neschopný pán. Z míry korupce je to očividné. Bylo by tedy logické nemocnice zprivatizovat, prodat je v akciích a nechat nové vlastníky, ať se se starým vedením vypořádá.
S privatizací nemocnic by začal fungovat trh pánů a správců, kde není místo pro korupci a neschopnost. Kde není místo pro socializaci ztrát.
Platová konkurence
Korupci a nehospodárnost jsme vyřešili. Co lékařské platy?
Pokud bychom nemocnice privatizovali, logicky se musíme zbavit státního tarifního systému platů. Otázku platů by musel řešit každý majitel nemocnice zvlášť.
Pokud je lékařů dnes skutečně málo, pokud skutečně v nemocnicích je třeba více lékařů, pak to znamená, že poptávka po lékařích je vyšší, než nabídka lékařů. Jinak řečeno, v soukromém sektoru by to vedlo k vyšším lékařským platům. Nebyli by všude stejné, což je právě ona výhoda. Pokud je lékařů málo a pokud všechny nemocnice nějaké lékaře potřebují, budou se o ně přetahovat — v platech, pracovním prostředí, vybavení, benefitech…
Ideální prostředí pro vyšší lékařské platy, ne?
Soukromé pojištění
Pokud by skutečně platy rostli a korupce by byla omezena, docházíme k mnohem efektivnějšímu systému fungování nemocnic. Není to skvělé? Není to právě to, po čem volají odboráři? No jasně, že jo!
Odkud ale nemocnice získávají peníze? Je to z plateb zdravotních pojišťoven.
Pokud by byla otázka výdajů pouze na odpovědnosti majitelů (tedy vedení) nemocnic, musíme jim dát odpovědnost i za otázku příjmů nemocnic. Jinak řečeno, musíme se zbavit úhradových vyhlášek a nechat nemocnice, ať individuálně s každou zdravotní pojišťovnou sami vyjednávají o platbách.
Co to ale znamená? Že mezi zdravotními pojišťovnami musí být konkurence. Trh zdravotních pojišťoven musí být volně přístupný jakékoliv konkurenci. Proč? No proto, aby zdravotní pojištění nebylo příliš drahé.
Aby mezi zdravotními pojišťovnami skutečně fungovala konkurence, musíme jim dát konkurenta největšího: nepojištěné. Jinak řečeno, pojištění nesmí být povinné ze zákona, ale musí být dobrovolnou záležitostí každého z nás.
Každá zdravotní pojišťovna by nás pak musela přesvědčit, proč vůbec ono pojištění máme mít. To je základ konkurence.
Jinak řečeno, nutně potřebujeme reformu zdravotního pojištění. Potřebujeme ze současné daně udělat skutečné pojištění.
Realita nebo zástěrka?
Když známe řešení všech problémů, když víme, „jak na to“ a jak uspokojit lékaře, je otázka, proč se ve skutečnosti toto řešení samotným odborářům nelíbí.
Odpověď je možná jednodušší, než se zdá. Privatizace nemocnic, otevření trhu se zdravotním pojištěním (a další) by totiž logicky vedlo k vytvoření konkurence mezi lékaři. Jejich komora je jejich cech.
Lékařská komora = málo lékařů. Málo lékařů = velká vyjednávací síla o platech. Velká vyjednávací síla o platech = velká prosazovací síla neschopných.
Neřešení současných problémů zdravotnictví nejvíce vyhovuje těm nejneschopnějším lékařům (z jakéhokoliv pohledu). To je možná důvod toho, proč odborářské špičky odmítají skutečná řešení.
Článek původně vyšel na Devian.cz, kde jej můžete také komentovat.
