Homo oeconomicus, aneb člověk ekonomický

Člověk ekonomický — je to nesmysl, či je to skutečně funkční koncept? Je altruista skutečným „opakem“ člověka ekonomického a je člověk ekonomický bezbřehý sobec?

Po předchozím článku „Ekonomie a psychologie“ se koukneme na další oblast, kvůli které je ekonomie kritizovaná – na „člověka ekonomického“, tedy homo oeconomicus.

Téměř všechna kritika („téměř“ píši jen proto, že se neodvažuji tvrdit, že znám všechny kritiky) tohoto konceptu plyne pouze z toho, že kritizující nevědí či nechápou, co to homo oeconomicus je.

Obecná představa

Jaká je obecná představa toho, co to je „homo oeconomicus“?

Většina odpůrců řekne, že to je samozřejmě koncept člověka, který je sobecký, hledí si jen svých zájmů, chová se racionálně, jen aby maximalizoval svůj zisk. A takoví že lidé nejsou (alespoň ne všichni), takže ten koncept je nanic.

Připodobním kritiku homo oeconomicus k tomu, jako bych chtěl kritizovat koncept homo sapiens. Pak bych (podle výše uvedeného vzoru) řekl, že homo sapiens je na nic, protože člověk by pak měl bejt rozumnej, ale hromada lidí je úplně blbá a proto tedy koncept neplatí a je na nic.

Skutečnost

Skutečnost je však zcela jiná. Mnohé odpůrce tímto možná šokuji, ale: univerzální podoba homo oeconomicus neexistuje!

Jestliže je na světě 6 miliard lidí, je na světě 6 miliard homo oeconomicus. To, co dělá člověka ekonomického právě ekonomickým totiž není obsah jeho jednání, ale způsob jeho jednání. Tento rozdíl nás může přivést ke zdánlivým paradoxům mamutích rozměrů.

Jeden z oněch zdánlivých paradoxů je ten, že pak velmi často uváděný protiklad vůči homo oeconomicus, homo reciprocans, tedy klasický altruista, je také člověkem ekonomickým.

Ekonoma totiž nezajímá, zda se daný jedinec radši rozdá pro ostatní, hrozně rád pomáhá, dává peníze na charitu, nebo jestli si radši chce všechno nechat pro sebe, nerad se dělí a podobně. To je totiž obsah jednání, který je pro ekonomii zcela bezpředmětný.

Tento obsah jednání je naprosto individuální a jeho zkoumání je jistě nesmírně složité, těžké a dokonce možná i nemožné (ve smyslu „není možno poznat zcela“). Obsah jednání je založen na jedinečných, individuálních preferencích jedince. Nejen, že tyto preference (tedy i obsah jednání) jsou různé u každého člověka zvlášť, ony jsou i různé u jednoho jedince v čase.

Jistě máte jiné preference po obědu s třemi chody a po týdnu hladovky. Je pravděpodobné, že budete mít jiné preference v 17 a v 60.

To, co ekonomii zajímá je způsob jednání. Pokud někoho uspokojí to, že dá polovinu svého platu na chudé děti v Africe a pokud to daný člověk udělá, zachoval se tento člověk jako typický člověk ekonomický, totiž uspokojil svoji potřebu. Pokud to neudělá, protože má málo peněz, opět se zachoval jako typický člověk ekonomický, protože opět maximalizoval svůj užitek – v rámci určitého rozpočtového omezení by byl zřejmě méně spokojený, pokud by ty peníze poslal.

Zajímavé, že? Jedna situace, dvě možná řešení a hle – v obou případech se jedinec zachoval jako typický homo oeconomicus. I pro tohoto jedince platí ekonomické zákonitosti.

Představte si lékaře, co jede na Haiti po zemětřesení pomáhat. Finanční ohodnocení je nízké, proč tam jede? Je to snad důkaz toho, že jedinec není „člověk ekonomický“?

Když se z Haiti lékař vrátí, ptají se ho novináři, proč tam jel. Lékař odpoví například: „Nemohl jsem se v televizi dívat na to neštěstí“ či „Věděl jsem, že tam budu potřeba více, než zde“ nebo „Měli jsme sice se ženou připravenou krásnou dovolenou, ale nemohl bych se slunit u moře, kdybych věděl, že někde jinde lidé trpí.“

Tento lékař je jasným případem člověka ekonomického – jen má třeba jiné preference, než vy. Také kalkuluje náklady a výnosy – jen jako náklad a výnos bere něco jiného, než byste brali vy, protože náklad a výnos je subjektivní.

Pokud jsou náklady a výnosy věcí subjektivní, založené na jedinečných preferencích, automaticky to také znamená to, že i zisk je zcela subjektivní záležitost.

Pokud se tedy ptáte, proč kolem sebe nevidíte žádné „homo oeconomicus“, protože se třeba pohybujete mezi ekologisty, lidmi pracující v charitě či v pečovatelské službě, odpověď je jednoduchá: nevidíte je, protože mají jiné preference, než jaké máte vy či než jaké by měl mít „váš typický homo oeconomicus“ určený dle obsahu jednání. Takové určení je ovšem zcela mylné a bezpředmětné.

Ne „co“, ale „jak“!

Homo oeconomicus tak není určený tím, co dělá, ale tím, jak jedná. Často člověk kalkuluje svoje pocity, zkušenosti, různá očekávání, rodinu či svůj strach a radost. Není důvod, proč říkat, že tomu tak není, není důvod říkat, že to „není správné“. To, co všechno jedinec zahrnuje do kalkulace, je totiž věcí subjektivní, postavenou na základě individuálních preferencích.

Tvrdit, že někdo není „člověk ekonomický“, protože se chová „jinak“ je jako tvrdit, že moderní hodiny bez číselníku nejsou hodiny, protože nemají čísla. Na stejném základě pak shazovat celou ekonomii je pak to samé, jako na základě obsahu knihy hodnotit typografii jakožto obor.

Článek původně vyšel na Devian.cz, kde je možné jej i komentovat.