Jaký je rozdíl mezi psychologií a ekonomií? Mnozí odpůrci „ekonomie jako vědy“ poukazují na to, že lidské jednání zkoumá psychologie, tedy že ekonomie je zbytečná. Je tomu ale tak?
Mnohokrát jsem se setkal s tím, že odpůrci „ekonomie jako vědy“ tvrdí, že definice ekonomie jako „vědy o lidském jednání“ je mylná, protože to přeci dělá psychologie.
Tento poměrně častý argument však ukazuje, že onen antiekonom nerozumí jak ekonomii, tak lidskému jednání a v neposlední řadě tomu, co je to psychologie.
Pokud chceme říci, že psychologie je také „věda o lidském jednání“ místo ekonomie, musíme si nejdříve říci, co je to „jednání“.
Lidské jednání
Lidské jednání je především účelné. Je to snaha nahradit v co nejvyšší míře pociťovanou nespokojenost. Je to jednání, jehož snahou je nahradit méně uspokojivý stav více uspokojivým stavem.
Předpokladem pro to, aby člověk jednal je pociťovaná nespokojenost. Nespokojenost je spouštěcím mechanismem jednání. Člověk dokonale spokojený se svým stavem věcí nejedná. Nemá přání ani touhy, protože je dokonale spokojený.
Přiznejme si, že nejednající člověk zřejmě neexistuje.
Nespokojenost však není jediným předpokladem jednání. Dalším předpokladem jevidina lepšího uspořádání a očekávání.
Člověk musí očekávat, že případné účelové jednání může zmírnit či odstranit onu nespokojenost. Bez očekávání není jednání.
Vezměme si jako příklad vraha. Člověk, který jde a někoho – jemu zcela neznámého – zabije. Jeho jednání se nám může stát iracionální – ale je tomu tak?
Náplň versus způsob
Vrah může mít psychickou poruchu – proč ne. Avšak právě zde narážíme na rozdíl mezi psychologií a ekonomií. Ekonom vidí ve vrahovi osobu, která má nějaké osobní preference – třeba chce zabíjet lidi. To, co sleduje ekonom je jakým způsobem vrah naplňuje svoji osobní preferenci. Ekonoma již tak moc nezajímá, jak se osobní preference jednotlivců vytváří.
Ekonom může mít hodnotový soud, dle kterého je vrah špatný – to zcela jistě. Stejně, jako historik může mít hodnotový soud, že komunismus byla šťastná éra našeho státu. Proč ne. Avšak jak ekonom, tak historik, pokud jsou skutečnými vědci, by neměli do své vědecké analýzy tento hodnotový soud započítávat. Ekonoma u výše zmíněného vraha zajímá to samé, co u všech jiných lidí – jakým způsobem dosahuje svých cílů,jakým způsobem jedná dle výše uvedené definice a předpokladu jednání.
To, co na vrahovi zajímá psychologa, je jak se vytváří vrahovi preference, tedy v jakém prostředí vrah jedná, jaké jsou vrahovi přání, pocity, jaké jsou vrahovi hodnotové soudy. To, co zajímá psychologa je náplň jednání, to, co zajímá ekonoma je způsob jednání.
Nyní si vypůjčím tři věty ze slovníku pojmů k českému vydání knihy Lidské jednání – pojednání o ekonomii od Ludwiga von Misese: Psychologie, podobně jako ekonomie, začíná u jednotlivce. Zabývá se vnitřními neviditelnými a nehmotnými událostmi v lidské mysli, jež určují lidské hodnotové škály ústící v jednání. Ekonomie začíná tam, kde psychologie končí.
Článek původně vyšel na Devian.cz, ke je možné jej i komentovat.
