Zločin je všude kolem nás. Když jdeme veče z práce, kolikrát se rozhlížíme kolem sebe, jestli na nás někdo něco nechystá. Když jsme v davu, neustále si prohmatáváme kapsy a kontrolujeme si, zda nám něco nezmizelo. Násilí se rozumě myslejícím lidem hnusí. Ale když už se nám něco stane a někdo nás napadne, očekáváme pomoc. Zvláště v místech, kde za minutu projde více než 10 lidí.
Jako reakci na napadení v nákupním centru v Jeseníku jsem se rozhodl krátce popřemýšlet nad tím, co mohlo tolika lidem bránit tomu, aby třeba jen zvedli telefon a zavolali policii. To jako dav lidí jsme takoví strašpytlové, že jsme přesvědčeni o tak velké síle jednoho muže, která by překonala nás, všech 5 až 6 dospělých chlapů?
Problém může být i v nedůvěře. Kdybych se toho pána zastal, pomohl by mi někdo? Logicky si domyslím, že je to pravděpodobné. Lidé zkrátka potřebují impulz. Někoho, kdo by rozzuřené zvíře okřikl. Na takového násilníka se bohužel asi musí jako na "nevychovaného psa". Ale na druhou stranu, nemůžeme usoudit, zda tento pán měl či neměl u sebe zbraň a zda-li bychom tak neohrozili vlastní život. Proto se dá předpokládat, že ten impulz někdy holt nepřijde a nikdo se napadeného nezastane nahlas.
Ve vzpomínkách na jedinou situaci podobného typu, kterou jsem osobně zažil a okamžitě zavolal policii, jsem si samozřejmě domyslel i tuto variantu jako možnost řešení. Strach ze zbraně o větší síle než je síla pěstí a nohou ve člověku přetrvává jako součást pudu sebezáchovy. Ovšem v tomto případě se nikdo neobtěžoval. Jakoby měli strach z toho, že si je "někdo najde". Nebo je za tím neochota strávit desítky minut i pár hodin na policejní stanici s podáním svědectví, neochota trávit své chvíle usvědčováním zločince u soudního líčení a podobně? Těžko říci. Ale třeba se dalo udělat ještě něco.
Co třeba videonahrávka? Lidé, zvláště my, mladí lidé, jsme zvyklí na nějakou tu kameru zabudovanou ve svém mobilním zařízení. Ovšem zde se tato výhoda také nevyužila. Nahrávka na video by v tomto případě totiž ještě více umocnila starosti kolem události, která se mně vlastně netýká. Nemůžeme tedy nikoho z přihlížejících odsoudit, nemůžeme je obviňovat ze "srabáctví" ani z ničeho jiného. Zkrátka vyvolat impulz nemají v povaze. Nejspíše považují za nejlepší se do cizích záležitostí nemíchat.
Lidé se jednoduše ohlížejí sami na sebe. A jediným důvodem nemusí být čas, strach. Co třeba kdyby někdo napadl mně? Zastal by se mně někdo? Kdoví. Ale jedno mohu říct jednoznačně. Pi pohledu na video se mi rozproudila krev. Více než neaktivní lidé mně zaskočila jiná skutečnost. Co má někdo z toho, že si jen tak skoro umlátí někoho jiného?
