Druhá studená válka

Kdo kdy tušil, že se protest prosti pozastavení interakcí s EU na náměstí Nezávislosti na konci loňského roku změní ve "vyhrožovací" konflikt. Ruská federace se od dob Sovětského svazu vlastně ani moc nezměnila. Změnilo se pár obličejů, vedení, ale charakter zůstal stejný. Téměř na chlup. 

A nyní si Rusko se západem s oblibou vyměňuje a předhazuje nové sankce, blokace a navzájem si vyhrožují stejně jako za první studené války. A že to není jen tak nějaký výkřik. Studená válka tu už jednou byla, takže víme, jak takový konflikt nazvat. Celý ten název vlastně jen definuje celou řadu základních náznaků.

Hromada lží z obou stran je počátek. Rusko může klidně nasazovat vojáky proti Ukrajincům na ukrajinském území za účelem podpory separatistů a tvrdit, že to není pravda. Americké špionážní služby pracují na plné obrátky celou dobu, i mezi studenými válkami. Ruská špionážní základna na Kubě bude obnovovat provoz, aby se zvýšila schopnost Ruska pozorovat činnosti USA. A nikdo nepřizná, že chce toho druhého sledovat.

Oficiálně tady ale nikdo vojenský konflikt zřejmě zařídit nechce. Chce mu předejít, ale demotivační cestou výhružek násilím, jejichž realizace by mohla být i Třetí světová válka, tolik skloňována i za první Studené války. Rusko například pošle vojáky na Ukrajinu. Ruské zdrojje opravdu potvrdí překročení hranic. Ovšem celou tuto záležitost opět zamluví samotný vůdce Ruska Putin. Seznámí nás krátce se seznamem toho nejúčinějšího zbrojiva, které má k dispozici a vzkáže, že nechce žádnou válku. 

To zní samo o sobě trochu jako protiřečení. Zní to, jako kdyby zloděj vytáhnul na prodavačku střelnou zbraň a tvrdil, že si chce jen nakoupit. Ovšem je to součást strategie. Rusko nám tím řekne, že ono je to mírumilovné, které ale pouze čeká na první popíchnutí. Naznačuje tím, že je ochotné se bránit. A tvrdě. 

USA společně se západem samozřejmě tuší, jaká síla by vznikla při vojenském konfliktu. Máme na světě tolik zbraní, že by mohly vybít a zničit planetu. A to hned šestkrát. A to jsou pouze oficiální údaje. Světový vojenský konflikt by tak mohl znamenat světovou sebevraždu. Obě strany tak tuší, že k němu nedojde. Ale dál se budou tiše zbrojit a dál se budou sledovat. Dál si budou vyhrožovat a vyměňovat sankce, které stěžují život pouze řadovým občanům, nikoliv původcům problému. 

Což je vlastně jediný důvod, proč nás takové dětinské handrkování zajímá. Když se dva politikové na vysokých postech pohádají a náhodou je každý z jiné země, může to způsobit dětinskou válku o sankce a pokuty. V tomto případě se jedná o tlak Ruska směrem k Ukrajině, jejíž narychlo zvolení představitelé sami nemají nad situací potřebný nadhled pro řešení situace. A západ jen posílá peníze na ukrajinský účet a upozorňuje Rusko, že by to nemělo dělat a že by to mělo zastavit. 

Ono uvědomit si, že zastavit takový spor se Rusku chtít nebude, je asi pro politickou světovou špičku velmi složité. Sebeuvědomění o tom, kdo je mistr světa a nejlepší, má totiž každý politik svoje vlastní. Není schopen situaci vyřešit rázněji. Jenže se ptám, nehrozí nám, že je již nepřítel před branami? 

Možná by bylo radno ukázat zuby. Bylo by dobré odrazit antiukrajinské snažení Rusů a vysvětlit jim, že jsou jiné světové hrozby, kvůli nimž by se měly všechny velmoce naopak spojit. Studená válka je téměř zde, ale nikomu nepomůže. Zastaví rozvoj, zničí mnoho potravin, které se nestihnou prodat, zničí mnoho pracovních míst a ohrozí tím již tak křehký a téměř zhoucený sociální systém v Evropě. 

Rusko, kde rozdíl mezi chudobou a bohatstvím je propastný a kde je řadový obyvatel pouze tupým nástrojem mediální propagandy, se nestará o to, jaký názor má občan. Chce snad naše vrchnost být stejně nedemokratická?