Speculus

Přes rozbité střepy neviděl vůbec nic, tedy spíš viděl, ale věděl, že tohle není realita. Z očí mu tekly slzy plným proudem a on se jen koukal na ten zamlžený svět za rozbitým sklem. Docela měl tyhle situace rád, i když je z plných sil nenáviděl. Lidé choodili okolo a nevšímali si ho. On si jich taky nevšímal. Proč taky? Musí být dny, kdy mu jsou ukradení, jinak by svět nedával smysl. Seděl na kufříku z různých sešitých kůží, to bylo to jediné, co mu zbylo. Už ani svou fyzickou schránku necítil, už mu na ní moc nezáleželo. Měl jen slzy, střepy a kufr. A taky klobouk z červené kůže. Zamračil se a do očí se mu vhrnulo více slz. Postavil se a všechny tyhle věci zahodil. Přestože to bylo to jediné, co měl, nezáleželo mu na tom. Lidé okolo něho chodili velkým obloukem, ale jemu to bylo úplně jedno. No, znáte ty momenty, kdy dokážete vytěsnit i to, co vidíte periferním viděním. V tu ránu si uvědomil, že na ulici stojí úplně nahý uprostřed cirkulujících lidí. A tak se začal smát. Slané slzy se smísily se sladkým smíchem a střepy se postupně začínaly skládat dohromady. Slepovat se. I když by si možná přál, aby si mohl spíše zalepit samotné oči, aby neviděl, jak se mu rozpadá svět před očima. Zaměřil zamlžený pohled kamsi do davu a v tu ránu bylo všechno zase zpátky slepené. Jeho život byl zrcadlo, on byl zrcadlo a všechno bylo zase takové, jaké to má být. Dokonce i oblečený byl. Trochu se bál, že má halucinace, protože všechno bylo naprosto zřetelné, dokonce i vzpomínky na to, jak byl rozbitým zrcadlem. Teď tam seděl v klidu na svém kufříku s kloboukem na hlavě a vůbec nebyl nahý, a byl z toho všeho zmatený. Ale uvědomil si jednu velice důležitou věc. VŮLE. Uvědomil si, jak moc má velkou sílu lidská vůle. - "Specule?" zeptal se.- "Ano?" odpověděl Speculus.- "Pamatuj si, že vůle je to nejdůležitější, co si člověk musí udržet za každou cenu. Není to víra, ale vůle."- "Já vím, maestro, vždyt' jsem vám to řekl já sám," odpovědělo zrcadlo.Vytáhl z kufříku barevné šátky a začal s nimi točit okolo sebe. V tu ránu viděl běhat okolo sebe ohnivé postavy, víly, zemřelé duše a tančící ženy. Děsilo ho to, ale protože věděl, že zrcadlo je úplné, věděl i, že to co se okolo něj děje, je opravdové. Lidé okolo chodili a dávali mu peníze, spoustu peněz, v tu ránu mu nebyli ukradení. Vůbec. Zase je miloval a nemohl se bez nich obejít. Zase se na ně rád díval a rád jim ukazoval bludy. Všechno, co viděli byli vlastně oni sami, on to jen zprostředkovával svojí vůlí. Magie, kterou vytvářel tam byla jen, protože si ji zavolal na pomoc ze své duše. Stejně jako Specula.Skončil den a maestro sbalil celý svůj život do svého kufříku. Zrcadlo i myšlenky se tam vešly s přehledem. Speculus nikam sbalit nepotřeboval. Vzal si pár drobných a bezdomovci, který stál opodál, je všechny dal do rukou. Měl ho rád. Vždycky byl z jeho kejklí nejvíc nadšený a stával u maestra klidně celé dny.Vůbec ho netrápilo, že nebude mít dostatek peněz na večer. Vždyt' byl nahý, nic nepotřeboval. Stačilo mu sedět v hospodě a věřit tomu, že se má dobře. Pak se taky dobře měl. Zdálo se, že život je pro něj dost jednoduchý, každý den stával na ulici a čaroval, lidé ho milovali za jeho umění a on jediný věděl, co se za ním skrývá. On jediný a Speculus.Jednoho krásného dne, kdy maestro zase točil se svými šály na náměstí a přitom pozoroval postavy, které vznikaly pod jeho rukama, ji spatřil. Po ulici šla žena. V životě tak nádhernou ženu nespatřil. Ona si ho ale ani nevšimla. A Speculus se mu jen smál. Nevěděl, proč se k němu svět obrátil zády zrovna v ten moment, kdy se zamiloval. Strávil několik dní a několik nocí jen tím, že seděl na svém kufříku. Plakal. A snažil se složit rozsypané sklo. Nahý, bez ničeho. Pořezaný od skla. Specula už ani nevnímal. I když mu byl tím nejlepším rádcem, jakého mohl mít. Nebyl schopen čarovat, když nebyl schopen mít radost a vůli. 

A tak se rozhodl, že zkusí znovu posbírat střepy svého zrcadla a podívat se na svět skrz něj. V tu ránu se žena objevila. Kráčela naproti němu a vhodila mu do klobouku minci. On se nezmohl ani na jedno jediné slovo, protože věděl, že je to tak správně.