Na okraji
Stál tam na okraji zdi. Stál tam na okraji zdi a koukal dolů na Prahu. Věřil tomu, že ho ta zeď udrží. Věřil tomu kameni. Vkládal do něj všechny své naděje. Ale hlavně věděl, že ten kámen žije úplně stejnou energií jako celý ten hřbitov. Přál si, aby tam mohl zůstat bydlet. Přál si, aby si mohl ustlat mezi hrobkami a ležet tam celé dny. A jen vnímat dech mrtvých a jejich ztracené emoce. Občas chodil mezi lidi do města. Do uší si dal špunty. Dříve to zkoušel s hudbou, ale nefungovalo to. Hudba nebyla ten klid, který potřeboval, vyrušovala ho od přemýšlení a od té klidné dokonalosti, která leží právě v lidském dechu, nebo v tlukotu lidského srdce. Ne, že by se něco z toho právě na hřbitově nacházelo, ale on to tam cítil. Nepotřeboval to slyšet, aby to mohl cítit ve svém nitru. Stačilo mu, aby se dotkl nějakého náhrobku, a hned to slyšel, viděl, cítil i vnímal. Mezi lidmi to byla jiná věc. Jejich přítomnost ho znervózňovala natolik, že potřeboval špunty do uší. A jen tak mezi nimi chodil, vnímal to, že se cítí sám a užíval si to. Zároveň ten pocit nenáviděl, protože záviděl lidem, že tam chodí spolu, ale zároveň ho miloval. A využíval těchto situací k tomu, aby se jim mohl vysmát. Věděl, že oni nevědí. To on ví. Ale většinou to stejně nevydržel moc dlouho. Po chvíli mu jeho úsměv zamrzl na rtech a na tvářích. Jako kdyby mu někdo do žaludku vložil kostku ledu. Začala mu být zima, třásl se a bál se. A tak utekl za svými blízkými na hřbitov. Doma už ho dávno nepostrádali, věděli, že když ho budou potřebovat vidět, je prostě potřeba jít za ním na hřbitov. Tam mu nosili jídlo a chodili s ním sdílet jeho ticho. Na hřbitově se nemluví. To on striktně dodržoval. Ostatně od té doby, co muže dětem sebral hřbitov a hřbitov muži sebral manželku, nemluvil vůbec. Občas ze spaní, anebo když se modlil. Jinak pro něj slova znamenala moc velký návrat k životu. Už se ani nesmál. Když nacházel na náhrobcích květy, neměl to rád. Ze začátku je tam nechával, ale teď už se dopracoval tomu momentu, kdy se mu při pohledu na květy udělalo nevolno „Život,“ říkal si. „Fuj.“ A květiny házel přes plot.
Nastal moment, kdy mu lidé nosili svíčky a věnce za dveře hřbitova. Báli se ho. Báli se, že jim něco udělá. Věděli, že nesnáší život. On pečlivě všechno na hroby odnosil a poté si v klidu stoupl na svou oblíbenou zeď a koukal se na město. Připadal si jako jeho mrtvý král. Mrtvý převlečený za živého. Věděl, že už tu dlouho být nemůže. Že musí do života mrtvých brzy přestoupit. Lidé by mohli přijít na to, že je prostředníkem na okraji. Mohli by mu jeho práci vzít. Navíc věděl, že by smrt zrazoval, kdyby byl ještě déle mezi živými.
Chtěl se za nimi dostat a získat od nich vědění. Chtěl. Ale zároveň miloval tenhle stav. Tenhle stav nad lidmi a zároveň pod nimi. Ale záviděl si ho. Nepřál si ho.
A tak si tedy lehl mezi náhrobky a vstřebával do sebe všechno ze svého okolí. Začínal cítit, jak se z něj postupně stává kámen, a jak jeho tělo mizí. Se zavřenýma očima tam ležel a prostě vnímal. Jeho tělo se stávalo čím dál tím těžší a zbyteček jeho duše byl čím dál tím lehčí. Když tu se stalo něco nečekaného. Narodil se. A konečně se zasmál.
Barbora Kubantová
Královský den se stylem, aneb opravdu už to nemůže být horší?
~Jeden den ze studentského života v Amsterdamu – následující text je plný nadsázek, nicméně všechny události se v tomto pořadí opravdu udály během jednoho dne
Barbora Kubantová
Hrůzná cesta Flixbusem
“Kdy letíš?” “V kolik ti to letí?” “Veze tě někdo na letiště?” Máme radost, že po dlouhé době slyšíme češtinu a s úsměvem na tváři nasedáme do autobusu. To ještě nevíme, že jsme si měly úsměv raději šetřit na naši noční projížďku.
Barbora Kubantová
Cestování za studiem do Brna
To se takhle jednou rozhodnete, že ačkoliv jste Pražák jak Brno, chtěli byste studovat někde jinde než v Praze.
Barbora Kubantová
Maska
Muž byl vysoký. Hodně vysoký. Vyšší než většina lidí, které si dokážete představit. Ruce měl svalnaté a celé potetované.
Barbora Kubantová
Cestopis z Motola
Tak jo. Zase jsem se rozhodla napsat fejeton, i když to možná fejeton ani nebude, protože fejetony mi prý nejdou. Tak jsem se rozhodla napsat text, který vás pobaví.
Další články autora |
Stovky amerických obrněnců se v řádu dnů nepozorovaně přemístily do Česka
Několik set vozidel americké armády včetně obrněnců Bradley nebo transportérů M113 se objevilo ve...
Nahá umělkyně za zvuků techna házela před dětmi hlínou. Už to řeší policie
Policie prošetřuje vystoupení, ke kterému došlo na Akademii výtvarných umění (AVU). Umělkyně a...
Auto vyjelo z vozovky a srazilo tři lidi. Žena zemřela, dvě vnučky jsou zraněné
Osobní auto srazilo dnes odpoledne v Čáslavicích na Třebíčsku ženu a dvě děti. Žena srážku...
Podvod století za 2,4 miliardy. Ortinskému hrozí osm let a peněžitý trest 25 milionů
Luxusní auta, zlaté cihly, diamanty a drahé nemovitosti. To vše si kupoval osmadvacetiletý Jakub...
Vyváděla strašné věci. Zahradil označil Jourovou za nejhorší z eurokomisařů
Premium Když Česko vstoupilo 1. května do Evropské unie, byl tam matador ODS Jan Zahradil kooptován...
Meda a Jan Mládkovi. Milovníky umění i zvířat připomíná zámecká výstava
Premium Dáma z Kampy, mecenáška, kurátorka, nakladatelka, sběratelka, ale také vegetariánka a milovnice...
Požár vyhnal z domu v Mostě dvě desítky lidí, někteří museli po žebříku
Nejméně 20 lidí muselo odpoledne opustit čtyřpodlažní dům na třídě Budovatelů v Mostě kvůli požáru...
Po Kallasové přišla řada na Zelenského, Rusko na něj vydalo zatykač
Ruské úřady zahájily trestní řízení proti ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému a...
Inzerát na nového ministra pro vědu a výzkum si utahuje z tápající TOP 09
Z potíží vládní TOP 09 při výměně ministryně pro vědu, výzkum a inovace Heleny Langšádlové si...
Pronájem plochy pro podnikatelské účely i výstavbu haly.
Strašice, okres Rokycany
12 000 Kč/měsíc
- Počet článků 58
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 757x
Nemám ráda kritiku umění. Může ho tvořit každý už jen tím, jak žije. A proto se při čtení mých řádků zastavte a v klidu si dejte šálek kávy. Sedněte si na nějaké příjemné vyhřáté místo. Přestaňte soudit a pouze vnímejte atmosféru.