Moře mlhy

Večer si dáš špatné víno a cigaretu, oči a rty ti vysuší, pláč se ti zasekne v hrdle,  srdce se ti rozbuší a stáhne,   

ráno žízeň máš a hlava bolí, tak doplňuješ slzy vodou z kohoutku a kafem, máš větší žízeň a chtěl bys pořád něco víc, tak jdeš na slunce a užíváš si den. Pořád máš pocit, že je něco špatně, že je s tebou něco špatně, nebo že je špatně něco se světem. Zíráš do slunce a doufáš, že ti vypálí všechny rány. Zatáhne se a tvé vysušené rty tě pálí. Jdeš po pobřeží a vítr ti fouká do tvých zarudlých tváří a nosu. Pálí tě to na tváři a ty si to užíváš, protože cítíš, že žiješ. Zíráš na oceán mlhy před sebou. Počasí se změnilo. Ráno, když jsi vstával, svítilo slunce, teď když se ti zavírají oči, tečou ti slzy a účinky kafe už pomíjejí, teď je všude okolo tebe mlha. Je to tak lepší, nevidíš do minulosti ani do budoucnosti. Jsi pouze sám se sebou s mořem slz a s mořem mlhy okolo. Najednou se zastavíš. Chceš se nadechnout čerstvého vzduchu, ale mlha jako by tě chtěla zadusit svou plností. Zkoušíš to znovu a znovu a najednou máš hlavu plnou. Máš hlavu plnou myšlenek, které tě nechtějí pustit. Zakřičíš, ale je to zbytečné, z hrdla ti nevyleze ani hláska. Zkusíš to znovu. Pořád nic, veškerý zvuk se zasekl v mlze. Cítíš, jak máš stažený krk a záda. Nejen hrdlo.

Zapálíš si cigaretu, jenom tak. Co jiného bys dělal? Křičet nejde, plakat jde, ale už tě to nebaví. Oceány slz, které se proměnily v mlhu tě děsí. Cigareta je jediná jistota, kterou u sebe máš. Ani ta mlha tady nebude pořád, bolest hlavy pomine, a slzy taky nejsou vždycky, když je potřebuješ. Cigareta vlastně také ne. Načervenalý plamínek se bude postupně přibližovat k tvé ruce, až zčerná a zmizí. Zase tady zůstaneš sám. Vydechneš kouř a okamžitě se spojí s mlhou. Máš chuť běžet a křičet, ale bojíš se, aby tě náhodou ta mlha nepohltila. Přikrčíš se k zemi a cítíš tu tíhu mlhy na zádech. Víš, že bys mohl tu mlhu jednoduše ignorovat, ale ona je egoistická a silná a stahuje tě do sebe. Víš, že bys proti ní mohl bojovat, ale ona by tě zamačkala do země a srovnala by tě se zemí a se sebou samou. A tak se v ní jen topíš a dělá se ti z toho mdlo. Motá se ti hlava a zvedá se ti z ní žaludek. Přesto dál kouříš a snažíš se přijít na to, co je tvá jistota, když to není ani tahle cigareta, protože ta nakonec zčerná a promění se v mlhu, stejně jako ty, pokud něco neuděláš. Zahodíš ji. To je první krok, pomyslíš si.