Časovaná bomba v Itálii a potenciální krize v celé eurozóně?

O velmi znepokojivé situaci v EU (i v Evropě jako takové) jsme psali VIP článek již v dubnu minulého roku.

Tehdy bylo žhavým tématem oficiální zahájení Brexitu, splacení velké části dluhu Řecka, nejistý průběh francouzských prezidentských voleb v kontextu populisticko-separatistických tendencí nebo velké problémy Itálie (zejména kvůli státnímu dluhu a blížícímu se bankrotu největších bank).

A i letos je situace v Evropě před létem velmi zneklidňující. A i letos v tom hraje hlavní roli Itálie. V Itálii bohužel nedošlo k triumfální výhře proevropského kandidáta, jako tomu bylo loni ve Francii. Stal se přesný opak - Italové si zvolili novou, populistickou vládu, jejíž přístup k euru je mírně řečeno diskutabilní. Italský prezident samozřejmě zvolenou vládu okamžitě vetoval a celý proces se bude nejspíše opakovat v červenci (pokud se strany nedohodnou a nedojde k vytvoření koalice - ani ta by však příliš jistoty do žil investorů nedodala). Opět se tak zdá, že červenec bude pro celou eurozónu kritický.

Strach je v tomto případě na místě a nemají ho jen skeptici od přírody. Předevčírem informovala agentura Reuters i redakce Bloombergu o velice negativním proslovu veleúspěšného investora a miliardáře Jacka Sorose v Paříži. Ve své řeči vyjádřil Soros velké obavy z přicházející finanční krize i potenciálního rozpadu celé eurozóny. Tyto pochybnosti nad dalším vývojem v Evropě Soros podložil faktickými argumenty, jakými jsou například ochlazení vztahů mezi Evropou a USA, uprchlická krize nebo výše zmíněný populismus.

Jeho obavy by se mohly stát skutečností dříve, než se nadějeme a potenciální odchod Itálie z EU by tomu značně napomohl. A POZOR! Článek jsme sice zaměřili hlavně na Itálii, ve které to vřelo a vře již nějakou dobu. Podobně je na tom však také Španělsko, kterému se do komplikací s odtržením Katalánska přidala ještě povinnost sestavit novou vládu (jelikož to vypadá, že současné vládě bude vyslovena nedůvěra). Španělského premiéra Mariana Rajoye čekají ještě krušné časy…

Vraťme se však zpět k hlavní časované bombě - tedy Itálii. Astronomický dluh italské vlády je třetím největším na světě (hůře je na tom pouze Řecko a Japonsko). Osobní dluh činí 23 % z celé eurozóny (takové Řecko představuje pouze 3% zastoupení v eurozóně). To by však ještě nebyl takový problém, jako špatné úvěry. Špatné úvěry v Itálii činí 40 % z celé eurozóny. Ano, nejedná se o chybu - 40 % veškerých špatných úvěrů v eurozóně jsou z Itálie!!! A to je ten důvod, proč má aktuálně tamní populismus takovou sílu a proč bychom se ho měli bát. Jejich agenda volá po větším utrácení a dokonce i o zrušení eura. Plánuji zrušit euro, devalvovat měnu a dluhy škrtnout? Je to dost možné.

Důsledkem těchto faktů je, že trhy na chaos a nejistotu v celém evropském systému začínají reagovat velmi negativně. Příkladem je trh s italskými dluhopisy, který zaznamenal prudký narůst výnosu z 10letých dluhopisů ( = jejich cena se tudíž razantně propadá).

Vše se zdá být jen otázkou času. Špatné úvěry v Itálii se vyšplhaly z 14 % v roce 2014 na současných 20 %. 10 % přitom technicky znamená bankrot... Jak tohle může skončit?